Jimi Hendrix - smrt na turné

Seriál o významných světových kytaristech začínáme výraznou ikonou rockového hudebního světa 60. let - člověkem, který byl slavný za života a po své smrti se stal nesvrhnutelnou legendou. Jeho jméno zní Jimi Hendrix.

Smrt je vždycky vyvrcholením něčeho – jasně daná se zcela logickým prvkem. Staří odcházejí a mladí nastupují na jejich místo, aby časem taky zemřeli a uvolnili zase místo mladším. Smrt v mládí je vždycky něčím, co chápeme jako ránu pod pás, je nefér. V případě známých umělců je stejně tragická jako v případě asfaltéra z Vlašimi nebo důlního dělníka z JAR, ale víc se o ní píše v novinách. V sedmdesátých letech smrt stejně jako Hendrix, Janis Joplin nebo Morrison vyjela na turné – tyhle tři vykosila během pár měsíců. Je vlastně na turné pořád - pod Bratislavským mostem čekala na Jiřího Schelingera, v podobě rychle jedoucího auta na Pavlu Kapitánovou. Seriál jsem tak původně nazval pouze pracovně, když jsem chtěl psát o muzikantech, které už navštívila, pak mi došlo, že morbidita je jedním ze způsobů, jak se jí bránit a tak jsem už název neměnil. Připravte si prášky na spaní – začínáme.

Johnny Allen Hendrix – tak se narodil ve čtvrt na jedenáct dopoledne 27. listopadu 1942 asi nejlepší světový kytarista všech dob. Míšence, po otci černocha, po matce indiána vychovávali rodiče, profesionální tanečníci v muzikálním duchu. Hendrix, kterému v dětství říkali „Buster“ a kterému ve třech letech po návratu domů z války změnil jméno na Jimmy jeho otec, vyrůstá po jejich rozvodu v roce 1951 právě u něj a podle dostupných pramenů mu někdy tou dobou učarovala kytara. Nikdy neuměl noty a možná je to i jeho samouckými základy . I v dospělosti si notové party maloval barevnými tužkami. Levák s pravorukou kytarou prochází od patnácti let kapelami jako The Velvetones nebo Rocking Kings inspirovanými B.B Kingem, Buddy Hollym a Elvisem Preslym.

V roce šedesát jedna má popotahování za krádež automobilu a místo do vězení nastupuje do armády k výsadkářům . Podle dochovaných svědectví byl považován za naprosto neschopného vojáka, který je bez větších obtíží schopen spát na hlídce a že by bylo nutné ho hlídat 24 hodin denně, protože myslí na vše jiné než na výkon služby u 101. výsadkářské divize.

Hendrixův odchod z armády roku 1962 nabízí celkem dvě varianty - podle oficiální si zlomil kotník při nepodařeném 26. seskoku a byl propuštěn, podle druhé simuloval homosexualitu a závislost na masturbaci. Ať tak či tak, opouští svět zelených mozků a odchází do civilu věnovat se tomu co umí nejlépe – muzice. Působí jako studiový a doprovodný hráč třeba u B.B Kinga nebo Little Richardse.

Nedá se říct, že by se jednalo o vyloženě špatné období jeho života, ale to hlavní přichází v roce 1966 - jeho skupiny „Jimmy James and the Blue Flames“ si všimne Chas Chandler z „The Animals“ a nabízí Hendrixovi angažmá v Anglii. Odlet ze Států do UK se jeví zpětně jako geniální řešení a v Londýně už se zkráceným jménem na Jimi zakládá s baskytaristou Noelem Reddingem a bubeníkem Mitchem Mitchellem jednu z nejlepších evropských (a asi i světových formací) nejen té doby : „The Jimi Hendrix Experience“, se kterou natáčí a vydává komerčně velmi úspěšné singly „Hey Joe/Stone Free“ v prosinci 1966 (Hey Joe nenapsal Hendrix ale nejspíše Billy Roberts) "Purple Haze / 51st Anniversary" v březnu 1967 a "The Wind Cries Mary/Highway Chile" v květnu téhož roku a ještě ve stejném roce vydává tato trojice debutové album "Are You Experienced", které znamená definitivní průlom do podvědomí fanoušků po celém světě. V UK Chart obsazuje druhé místo – hned za nesmrtelnou Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles. Na doporučení jednoho z nich, P.McCartnyho, zahráli na festivalu v Monterey s dnes už klasickou ohnivou vsuvkou a rozmlácením kytary a podle pamětníků jeden z Hendrixových koncertů posadil „na zadek“ i dalšího brouka, Johna Lennona, který prý s otevřenou pusou a bez hnutí sledoval šílence s geniální technikou, jak hraje na kytaru za hlavou, zuby a který povýšil kytaru na součást své anatomie.

Jimi Hendrix je v té době na vrcholu popularity, jezdí, koncertuje, bere všecko co se jí, kouří, šňupe a píchá, vydává desky, o jeho zálibě v účesech a oblečení si zpívají vrabci na střechách. V prosinci 1967 vychází jeho druhé album „Axis: Bols As Love“. Hendrix si v té době užívá opravdu život rockové hvězdy se vším, co k tomu patří, včetně koncertů, které se normálnímu člověku zdají neuvěřitelné už třeba jen počtem : za necelé dva měsíce odehraje s kapelou skoro padesát vystoupení. To se podepisuje na jeho osobě a stává se z něj poněkud přetažená superstar, se kterou není schopná skupina vydržet, takže „Experience“ roku 1968 vydávají poslední album „Electric Ladyland“ a pak se skupina rozpadá.

Rok 1969 znamená pro Hendrixe skoro celý ve znamení soudního popotahování za to, že v Torontu při letištní kontrole u něj našli větší množství heroinu a hašiše, ale hlavně vystoupí jako megastar na Woodstockém festivalu 18. srpna za částku 18 000 $, asi svém nejslavnějším vystoupení s Gypsy Sun and Rainbows. Jimi Hendrix zde podává svůj životní výkon. Zde si dovolím citaci převzatou z netu - wiki.hippy.cz - jak vzpomíná členka jeho týmu : “Hendrix byl v boudě na farmě. Byl to jediný muzikant, který se nemusel mačkat ve stanech v zákulisí. Věděla jsem, že je mu zle, že je pořádně zfetovanej. Mohlo to bejt z vody v zákulisí, protože se tvrdilo, že na tom festivalu byly do některých vodních zdrojů pro jistotu přidány halucinogeny. Vypadal dost špatně, asi byl fakt sjetej. Strašně se potil. Krmila jsem ho vitamínem C, ovocem a nutila jsem ho cucat citron. Jak jsme tam tak seděli, vypadal dost nervózně a myslel si, že to nezvládne. Nebyl si jistý, jestli má kapela dostatečně zvládnutý repertoár a jestli je dobře sehraná.“ To, že z původních cca 500 000 lidí vidělo Hendrixe nakonec asi jen 25 000 nic nemění na unikátnosti jeho výkonu, který je nejspíše i jeho nejlepším natočeným vystoupením vůbec.

Ve vzpomínkách ještě doznívají poslední tóny Hendrixovy kytary na Woodstockém festivalu které dokáží přehlušit i poslední vystoupení v září 1970 v německém Isle of Fehmarn, festivalu, kde Hendrixe nepřijali příliš vřele. Celkově se nejspíš jedná o labutí píseň, protože na absolutní vrchol ve Woodstocku už Jimi Hendrix nedokáže navázat na žádném ze svých koncertů a možná je to i tím, že si z něj fanoušci udělali jukebox : zahraj Hey Joe, Fire, Purple Haze…..a Hendrix to nedokázal nebo nechtěl pochopit.

Obecně se dá říct, že pokud bychom chtěli smrt jako takovou personifikovat, byla v té době na vrcholu slávy stejně jako Jimi Hendrix a její pracovní nasazení mezi rockovými muzikanty /kteří ji ovšem svým životním stylem vydatně pomáhali/ neznala mezí. Jako první umírá Jimi Hendrix – po dlouhém večírku se vrací nad ránem 18. září do hotelu Samarkand a protože nemůže usnout sní jako lentilky Vesperax - prášky na spaní. Jeho přítelkyně ho nachází ráno v bězvědomí a při cestě sanitkou do nemocnice Jimi Hendrix, největší světový kytarista všech dob umírá chvilku před polednem na udušení vlastními zvratky. Druhá verze jeho smrti říká, že umřel už v noci a ráno našli jen tělo beze známek života. Záměrně pomíjím hypotézy o sebevraždě a vraždě, nezdají se příliš pravděpodobné, to jen bulvár se chce vždycky přiživit hezkou fotkou a trochou nesmyslů na titulní straně. Ať tak či tak, výsledek je stejný. Rozjetá smrtka pokračuje o měsíc později s Janis Joplin a v červenci 1971 s Jimem Morrisonem z Doors, ale to už je jiný příběh…