3. 7. 2009

Velmi zvláštní koncert se odehrál v klubu na Chmelnici v Praze na Žižkově druhé červnové pondělí letošního roku. Poměrně dlouho dopředu avizované vystoupení, hlavního nástupce legendárních (tedy asi ne u nás) SAVATAGE, projektu Jon Oliva’s Pain v takto “malém“ prostoru, místo však odpovídalo návštěvě koncertu, který navštívilo pouze zhruba kolem jednoho sta diváků.

Od posledního vystoupení Savatage v Praze uplynulo více než deset let, mezitím kapela byla odložena k dlouhé hibernaci, bývalí členové dál tvoří a vydávají zajímavé nahrávky, ať už kytarista Chris Caffery nebo zpěvák Zak Stevens (Circle II Circle) nebo více dřívějších členů v sestavě Trans-Siberian Orchestra, ale nejvíce elementů někdejší tvorby najdeme na deskách Jon Oliva’s Pain. První album vyšlo pod názvem Tage Mahal v roce 2004, následovala deska Maniacal Renderings v roce 2006 a zatím nejaktuálnější album Global Warning vyšlo v loňském roce. Všechny nahrávky mají vysokou kvalitativní úroveň, navíc bylo předem jasné, že zazní živě spousta songů Savatage, proto byla nízká návštěva akce pro mě velkým zklamáním, možná je na vině právě probíhající ekonomická krize.

Koncert začal těsně po čtvrt na devět, předkapela se nekonala a tak po introdukci obstarala zahájení koncertu letitá City Beneath The Surface z EP The Dungeons Are Calling. Následující Sirens titulní a úvodní skladba z prvotiny Savatage naznačila v jakém duchu koncert proběhne, jednalo se o průřez kompletní kariérou Jona Olivy.

Vizuálně trochu nesourodá sestava předváděla velice profesionální výkon, bez ohledu na slabou návštěvu. Nejsilnějším dojmem zapůsobil frontman, spočívající za klávesami Kawai, starší s bratrů Olivů Jon, mozek projektu, skladatel, pianista a v neposlední řadě zpěvák, jehož charakteristický hlasový projev, střídající čistý zpěv s typickým křičeným až krákoravým, byl ozdobou a dalším poznávacím znamením nahrávek Savatage, před příchodem Zaka Stevense. Muž, kterého by při srovnání s dvacet let starými fotografiemi poznal asi málokdo, hmotnostně bych ho tipoval téměř na dvojnásobek. Tenhle chlapík toho má za sebou skutečně mnoho, stačí si přečíst jeho biografii na webu, podstatné ovšem je, jak skvělou muziku dokáže tvořit a produkovat. Podobnou tělesnou hmotou oplývá šikovný kytarista Matt La Porte, jehož parádní sóla byla další ozdobou koncertu, tato dvojice mohla v součtu vážit kolem tří set kilogramů, tj. jako zbývající čtyři členové kapely na pódiu.

První ukázkou tvorby Jon Oliva’s Pain byla Through The Eyes Of The King z druhého alba, následovaná jedním z vrcholů večera, naléhavou Tonight He Grins Again, z komerčně nejúspěšnější desky Savatage rockové opery Streets. Zpočátku se komunikovalo minimálně, postupem času spolu s příjemnou “domácí“ atmosférou se uvolňovala i kapela, všichni působili příjemně, což se projevilo i při autogramiádě po skončení koncertu.

Největší zážitek mi připravila dvě zastavení z vynikající desky Gutter Ballet, a to stejnojmenná skladba a fantastická Hounds, jež uvedl Jon jako nejoblíbenější píseň svého tragicky zesnulého bratra Chrise, s nímž se podílel na tvorbě většiny staršího materiálu Savatage. V úvodu skladby dokonce Jon povstal a přešel do středu pódia, kde odzpíval část ve stoje. Mezi těmito vrcholy večera zazněly dvě z nejnovějších věcí Walk Upon Water a Firefly z Global Warning. Během další skladby Believe, se přidalo publikum a výrazně podpořilo kapelu. Vtipkující Jon Oliva se zmiňoval o Queen, ale řada podobností v určité dramatičnosti a pompéznosti skladeb se dá jistě vypozorovat, stejně jako další nepopiratelný vzor Beatles, kromě (klavíru) kláves si však navíc přidejte tvrdě riffující metalové kytary, které dodávají určující šmrnc. Hlavní část koncertu uzavřela Jesus Saves, opět ze Streets.

Přidávalo se po krátké pauze, aniž by se odcházelo do šatny. Na Sleep, navázala další klasická pecka Hall Of The Mountain King, ze stejnojmenného alba z roku 1987, povedená tečka za povedeným večerem. Pořádající Ozzy dokázal trefit opět do černého, co se týče skvělé formy interpreta, otázkou zůstává, jestli nejsou diváci u nás již trochu zmlsaní a hledat kvalitu se jim příliš nechce.

Setlist:
1. City Beneath The Surface
2. Sirens
3. Through The Eyes Of The King
4. Heal My Soul
5. Tonight He Grins Again
6. Chance
7. All The Time
8. Stories
9. Gutter Ballet
10. Walk Upon The Water
11. Firefly
12. Hounds
13. Believe
14. Jesus Saves
15. Sleep
16. Hall Of The Mountain King

Autor článku: RVO

Komentáře:

Jenom 100 lidí? Chudák pan Oliva... Ale předpokládám že to i tak roztočil:)