Judas Priest – ČEZ Arena Ostrava, 17.6.2008

Heavy metaloví velikáni Judas Priest v letošním roce poprvé v historii navštívili Českou republiku na dvou koncertech během jednoho turné. První (a vzhledem ke kapacitám hal i větší) se odehrál v ocelovém srdci republiky, městě Ostrava.

Protože pro mne osobně mají Judas Priest velký osobní význam, dorazil jsem před halu již po čtvrté hodině odpolední, abych získal co nejlepší pozici v kotli. Tou dobou se okolo haly potloukalo jen pár těch nejzavilejších fandů, někteří z nich už se „utábořili“ před vchody do ČEZ Arény, které ale otevíraly až za dlouhé dvě hodiny. Jak už to ale v této metalové komunitě bývá, čas utíká rychle, protože je z okolo stojícími neustále co probírat a to ať už jste dlouholetými kamarády anebo se poprvé vidíte právě teď před bránou.

Přestože na pokladnách visel nápis, že brány se otevírají v 18.30, k jejich otevření došlo už o čtvrt hodiny dříve, proti čemuž samozřejmě nikdo neprotestoval. Následoval klasický sprint pod podium a obsazení místo ve výborné druhé řadě. Během následující hodiny a půl se hala zaplňovala velice postupně, zejména na tribunách to trvalo dlouho. Několik míst v kotli okolo nás obsadili i všudypřítomní a u nás velice neoblíbení polští fanoušci. A již během čekání na předkapelu severní sousedé potvrdili, že se jich tato pověst drží oprávněně, když se někteří z nich servali v kotli ještě před vystoupením a museli být vyvedeni sekuriťáky. Během koncertu pak nejvíce pozornosti upoutali neustálým máváním polskou vlajkou a jejím následným vhozením na podium (klasicky se tak na koncertě v ČR objevila na podiu jen polská vlajka, nikoli česká – někdy přemýšlím, nakolik to kapela vnímá).

Ale zpět k muzice. Po dlouhém čekání se skoro přesně v osm rozezněly kytary české legendy Citron. Musím pochválit všechny, kteří se o vystoupení Citron před Judas Priest zasloužili. Po mizerných a stylově absolutně nevhodných předkapelách na předchozích dvou koncertech v ČR konečně Priestům předskakovala stylově spřízněná a sympaticky vystupující kapela, která si ihned získala přízeň publika a hned od začátku vznikla mezi lidmi příjemná atmosféra. Vše bylo navíc podtrženo na předkapelu velice solidním zvukem. Citron nabídnutou půlhodinu využili beze zbytku a naprali do nás největší hity v čele s „Ocelovým městem“ a jednu novinkovou skladbu.

Po skončení setu Citronu následovala přesně půlhodinová pauza pro přestavbu podia. Předintro obstarala nehynoucí klasika „War Pigs“ od Black Sabbath, po jejímž dohrání zhasla světla a za řvu již zaplněné haly se ozvaly tóna intra nové desky Nostradamus – „Dawn on Creation“. Na intro logicky navázal otvírák novinky, skladba „Prophecy“. Na podium vstoupil jako obvykle bubeník Scott Travis, následovaný kytarovým duem Tipton/Downing a basákem Ianem Hillem. No a jako poslední se zjevila hlavní persóna večera, zpěvák Rob Halford osobně. Nejpříjemnějším překvapením Prophecy byl vedle skvělého zvuku a Robova hlasu (po pár tónech jsem zařval kamarádovi do ucha „Forma tam je!!“) byly reakce diváků, z nichž mnozí už song znali a zpívali refrén. Atmosféru vystoupení a diváky Judas Priest definitivně „ulovili“ hned s druhým songem, profláklou metalovou hymnou „Metal Gods“. Během ječáku v druhé polovině skladby Rob Halford definitivně ukázal, že mizerný pěvecký výkon ze začátku turné ve Finsku je dávno pryč a přivezl si do Ostravy formu jak víno z Tokaje. Na Metal Gods kapela navázala další starší skladbou, ale na rozdíl od Metal Gods dost zapomenutou „Eat me Alive“. Na studiovce nepatří tento song k mým favoritům, nicméně naživo se ukázal výbornou koncertní skladbou, zejména drtivému konci. V kotli to již plně vřelo a trochu mačkalo, přesto to (až na některé polské „fanoušky“) bylo korektní bez předbíhání a poga, takže takřka ideální metalový kotel. Ani čtvrtá skladba, „Between the Hammer and the Anvil“ nepatří mezi tradiční koncertní hity, ale právě proto si jí zejména ti skalnější fanoušci mohli na rozdíl od oposlouchaných pecek více užít. V sérii netradičnějších songů pokračovala i „Devil´s Child“ z alba Screaming for Vengeace. Během ní se znovu potvrdila forma Roba Halforda, kdy i brutálně těžkou pasáž uprostřed songu odzpíval se ctí (i když legendárnímu podání z živáku z Memphisu v roce 1982 se to mu samozřejmě rovnat nemůže, ale kdo by s tím počítal?). Následující metalový hit „Breaking the Law“ (někdy nazýván také nejslavnější heavy metalovou skladbou) uspokojil i „suchary“ toužící po výběru největších hitů, kteří si předtím znějící raritky tolik neužili a ani ti si poté i přes následující absenci některých letitých koncertních hitů nepřestali užívat koncertu. Jednou ze skladeb, která nahradila takové hitovky jako Living After Midnight a Turbo Lover byla „Hell Patrol“ z uctívané desky Painkiller. Přestože byla zahrána výborně, neužil jsem si jí tak, jak bych od tohoto mého velice oblíbeného songu čekal, něco tomu zkrátka chybělo…nicméně tento pocit už se pak během koncertu nevyskytl ani jedinkrát. Jako devátý song večera zazněl třetí (a bohužel poslední) zástupce nového alba – „Death“. Co tak vím z hudebních fór, patří z nové desky mezi ty nejméně oblíbené. Já mám na desce tu skladbu dost rád, přesto také k mým největším favoritům nepatří a ještě víc jsem se bál jejího zařazená na setlist, protože se vymyká tradiční představě o koncertním songu. Jak ovšem zazněly první tóny, obavy se rozprášily na malé částečky. Ještě nikdy Judas Priest neměli takovou temnou atmosféru a nezněli tak „zle“ jako během této skladby. Atmosféru pak dotvořil Rob Halford, který se vynořil z hloubi pódia jakoby z pekla na stylovém trůnu. Po zvednutí se kymácel o hůlce a doslova démonicky přednášel text tohoto ponurého, až old school sabbatovsky znějícího songu. V nastoupené cestě pokračovala i jedna z nejtvrdších skladeb 70. let – „Dissident Agressor“, naživo hrána letos poprvé po 30 letech. Poté si Judas Priest nejspíš řekli, že temnoty už bylo dost a naservírovali nám jediného zástupce minulé desky Angel of Retribution, baladu „Angel“. Během ní ukázal Halford opět zase úplně jinou polohu svého hlasu, ovšem i nic méně strhující. Tady se sluší říct, že celé vystoupení doprovázel doslova luxusní zvuk, perfektně vyvážený, kde nezanikal žádný nástroj a umožnil tak úplné vychutnání koncertu. Když dozněl Angel, objevil se za podiem backdrop s podobou elektrického oka a všichni hned věděli, co bude následovat. Intro „Hellion“ a skladba „Electric Eye“ bývají obvykle otvírákem show Judas Priest, ale během touho turné je kapela zařadila na konec setu, což prospělo, jak podání skladeb samotných, tak jejich vychutnání z hlediska fanouškovského. Koncert začal vrcholit, což jen potvrdila další z řady metalových hymen – „Rock Hard Ride Free“ s dlouhým zpíváním publika. Tady se znovu potvrdilo, že Judas Priest mají Českou republiku a zdejší fanoušky velice rádi (uvažte, že u nás mají JP letos dva koncerty a např. největší evropské země jako Francie a Polsko nemají ani jeden…), protože zpívací část na konci skladby byla o dost delší než na předešlých koncertech turné. Následující skladba „Sinner“ byla pak (a nejspíš nejen pro mne) vrcholem celého večera. V živé verzi 9 minut trvající nářez naplněný typickými sóly K.K. Downinga a ohromujícím zpěvěm Roba Halforda (jak skladba plynula, tím byl lepší a jeho ježky čistší). Co pak následovalo během posledního songu základního setu, vypalovačky „Painkiller“, si asi dokážete představit, pokud Judas Priest aspoň trochu znáte…Po krátké pauze se Judas Priest vrátili na podium s prvním přídavkem „Hell Bent for Leather“, na který přijel Rob Halford pochopitelně na tradičním harleyi. Poté po delší době zazněla také koncertní klasika „The Green Manalishi (with the Two-Pronged Crown)“, která jednoduše nemůže zklamat. Koncert pak spěl do finále tradiční „oujé pasáží“ aneb definitivním zničením hlasivek publika (pasáž byla opět o poznání delší než na většině koncertů) a letitým koncertním zavírákem „You´ve Got Another Thing Comin´“, na jejímž začátku se udála hodně vtipná věc, kdy se Rob spletl a ohlásil jí jako Green Manalishi. Uvědomil si to až hezky pozdě a po výtlemu Glenn Tiptona, takže celkový název skladby zněl The Green Manalishi with the You´ve Got Another Thing Comin´. Následovala snad pětiminutová děkovačka za bouřlivých ovací narvané haly a po 100 minutách se kapela odebrala definitivně do zákulisí.

Co říci závěrem? Judas Priest nám předvedli, že jsou vším, jen ne vyčpělou hvězdou, která jen obehrává pořád to samé (koneckonců, poslechněte si novou desku). Navíc si to na podiu ohromně užívali a i přes „bubáckou“ a studenou image metalových bohů, kterou možná mají u některých fanoušků, kteří je příliš neznají, byli samý úsměv a pohoda. Pokud jste tedy Ostravu propásli a 3. července máte volno, zavítejte do Liberce, kde odehrají Judas Priest své druhé vystoupení v ČR, dost možná už nebudete mít jindy šanci, zastihnout tuto kapelu v takové formě.