26. 6. 2008

Po dlouhém nahrávání, které bylo metalové veřejnosti takřka záhadně utajováno, vyšlo v červnu dlouho očekávané koncepční album Nostradamus. Pojďme se s ním blíže seznámit v této poněkud netradiční recenzi.

Fakt, že příští deska Judas Priest, bude koncepčním albem pojednávajícím o životě francouzského lékaře a proroka Nostradama, se lidé dozvěděli v první čtvrtině roku 2006. A pokud člověk opravdu do hloubky neprohledával internet, až do letoška se prakticky nic dalšího nedozvěděl. Světem kolovalo jen několik plně nepodložených spekulací. Nejasnosti byly navíc korunovány neustálým odkládáním data vydání desky, které vyvrcholily na konci roku 2007 prohlášením kapely, že Nostradamus vyjde „sometime in next year“. V době kdy se fanoušci už smiřovali, že album si budou dávat nejspíš až jako vánoční dárek, jako blesk z čistého nebe se objevilo datum vydání 16. června 2008 doprovázené uvolněním titulního tracku desky, který většinu nepřipravených smetl k zemi. 16. června se deska skutečně objevila v obchodech a fanoušci (a nejen ti) se mohli pustit do soustředěného poslechu. Jedním z těch posluchačů jsem byl i já a důsledky náslechu vám předkládám v následujících řádcích. Musím rovněž předeslat, že recenze bude poněkud netypická (bude se blížit mým recenzím Operation:mindcrime od Queensryche), protože jejím hlavním posláním tentokrát není hodnocení hudební stránky (i když na něj samozřejmě také dojde), ale přiblížení příběhu desky. Domnívám se, že při poslechu koncepčního alba je to věc nejdůležitější a protože příběh alba nikde ještě zpracován není, bude to pro posluchače jistě věc užitečná.

Pomocí intra „Dawn of Creation“ se pomalu přenášíme do první poloviny 16. století do středověké Francie, kde žije v židovské rodině mladý student medicíny Michele de Nostradame (později latinizován na Nostradama). Jednoho dne se mu poprvé zjeví vidiny budoucnosti. Nostradamus je svou schopností nadšen a doslova se jí opájí („Prophecy), myslí si, že bude vytvářet běh lidstva. Brzy však přichází první pochybnosti a úvahy nad tím, nakolik vše dokáže ovlivňovat („Awakening“ a „Revelations“) a navíc nejen ve svých vizích, ale i z atmosféry okolo sebe, že přichází něco zlého. Ve Francii vypuká inkvizice a hon za některými lidmi připomíná až válečnou štvanici („The Four Hoursemen“ a „War“). Navíc přichází další rána – Francii zasahuje morová epidemie, která připravuje Nostradama nejprve o obě děti („Sands of Time“ a Pestilence and Plague“) a poté v nejtemnější části příběhu i jeho milovanou manželku („Death“). Po skončení morové epidemie a zmírnění inkvizice („Peace“), které se Nostradamus vždy kvůli svému židovskému původu obával, začíná Nostradamus svůj boj proti moru, který mu zničil život. Jako jeden z mála své doby přichází s účinnými praktikami, které pomáhaly lidi chránit proti moru a částečně tak nad zákeřnou nákazou vítězit („Conquest“). I nadále se ale vrací ve vzpomínkách ke své milované ženě („Lost Love“). Její příbuzné však Nostradamovy city nezajímají a když vidí, že se z Nostradama stává známý a bohatý muž, zažalují ho o návrat věna. K této žalobě se navíc přidává i proces vyprovokovaný znovu sílící inkvizicí obviňující Nostradama z kacířství (Persecution). Aby se vyhnul procesu a veřejnému ponížení, odchází Nostradamus z města nejprve do Lotrinska a později i do Benátek v Itálii („Solitude a Exiled“). Velice těžko snáší odloučení od přátel a známých („Alone“) a ztrácí i víru v budoucnost, o které si kdysi myslel, že jí bude spoluvytvářet. Po 6 letech putování se po dalším uklidnění situace vrací do Francie, usazuje se Marseille a horečnou prací se zbavuje smutku („Shadows in the Flame“). Pracuje na soupisu svých vizí budoucnosti („Visions“). Ještě pozitivnější směr jeho život nabírá ve chvíli, kdy pozná ženu, do které se zamiluje („Hope“ a „New Beginnings“). Jeho proroctví si navíc všímá královská rodina a pravidelně využívá Nostradamových vizí, nechává si od něj sestavovat horoskopy a zejména Kateřina Medicejská za ním dojíždí využívat jeho rad. Nostradamus nyní cítí velkou satisfakci za předešlá příkoří a znovu je naplněn sebevědomím, přestože ví, že se jeho život pomalu chýlí ke konci („Calm Before the Storm a Nostradamus“). V červnu roku se jeho nemoc (vodnatelnost) prudce zhoršuje a Nostradamus pomalu rekapituluje svůj život s myšlenkami, nakolik se jeho vize uskuteční a co přinese budoucnost lidstvu („Future of Mankind“). Krátcé poté, 2. července 1566 Michelle de Nostradame umírá.

Judas Priest takřka na konci své letité kariéry stvořili jejich nejmonstróznější dílo. Zmapovali život muže, který žil před několika staletí, jehož příběh jste si mohli přečíst v řádcích výše. A jak se jim to povedlo po hudební stránce? Dle mého soudu takřka dokonale. Judas Priest nikdy nepatřili ke kapelám, jejichž hudba by opanovala atmosférou, přesto je celý Nostradamus prosycen atmosférou, která by se dala krájet a takřka vždy se jim podaří vystihnout pocity, které Nostradamus prožíval a toho co se okolo něj dělo (opájení se svými schopnostmi v Prophecy, mrazivost v Death, žal v Exiled, osamění v Alone, štěstí a radost v New Beginnings, atd…). Výtku bych měl snad jen v případě Lost Love, jejíž ztvárnění působí trochu kýčovitě, určitě by to šlo udělat lépe a emotivněji. Hudební pestrost výborně doprovází i zpěvák Rob Halford nejkomplexnějším výkonem své kariéry. Přestože album by se mělo poslouchat a brát jen jako celek, nemůžu si odpustit výběr nejsilnějších míst – pro mne to jsou určitě Revelations, Persecution, Alone a závěrečné duo Nostradamus/Future of Mankind, z nichž zejména druhá skladba je možná tím nejlepším, co kdy Judas Priest vůbec stvořili. Album bych rozhodně doporučil nejen fanouškům Judas Priest (u některých z nich možná naopak dojde ke zklamání, že už to není ten poctivý heavy metal), ale i lidem, kteří kapelu nikdy tolik nemuseli, protože na tomto albu Judas Priest míří do směrů, které doposud zatím neprobádali. Pak už je jen na vás, jestli se Nostradamovým pohnutým příběhem necháte unést či nikoliv…

Autor článku: Starbreaker

Komentáře:

Fakt pěkná recenzička...ta "netradičnost" se mi velice líbí!
Beztak recenze jsou subjektivní až na půdu, proto považuji za plus, když se objeví nějaká, která se věnuje faktům, nebo se v případě hodnocení alba samotného snaží subjektivní složku co nejvíce vyštípat a spíše než nějakému hodnocení se věnuje jakémusi "upozornění" na silné, slabé nebo prostě zajímavé okamžiky a názor ať si na album udělá každý posluchač sám.

Je to vskutku to nejlepší album od Judas!