Juraj “Dura” Turtev & Miloš Železňák - 16.2. v Písku - reportáž

Bluesová forma, delay a looper, sytý hlas i éterické vokály a experimentální plochy v podání dvojice Turtev - Železňák. V písecké Divadelní kavárně zahrálo ve čtvrtek 16.2. bratrsko slovenské kytarové duo Juraj “Dura” Turtev & Miloš Železňák.

Zprvu trocha informací o dvojici zmíněných muzikantů - Juraj “Dura” Turtev, dlouhodobě spjatý s bluesovou kapelou Bluesweiser, v tomto seskupení zpívá a hraje na akustickou kytaru. Jeho spoluhráč Miloš Železňák vydatně do hry zapojuje looper, krom kytary ovládá hru na buzuki, mandolinu a banjo. Dnes se Železňák jako kytarista profiluje jako hráč a autor především ve sféře jazzu, folku, blues a experimentální hudby, zásadní kapelou, jak uvádí, pro něj byli Deep Purple - konkrétně album Burn. Dále zmiňuje jako ovlivňující hudební osobnosti již zesnulého Deža Ursinyho, Collegium Musicum, Mariana Vargu, Radima Hladíka, Fermatu, Santanu do roku 1976, art rockové skupiny jako Yes, Genesis, Pink Floyd, Kansas a také mistry kytary Johna McLaughlina, Paca de Lucíu, Al di Meolu a samozřejmě Jimiho Hendrixe. Dalším inspiračním zdrojem Železňákovy tvorby jsou rusínské geny, které zdědil po matce.

V programu této dvojice se Turtevovy texty střídají s meditativní poezií jeho přítelkyně, šamorínské básnířky Judity Kaššovicové. Svižně a šlapající bluesovky se prolínají s meditativnějšími polohami, kdy vrstvené plochy Železňákovy kytary se v libozvučném kontrastu setkávají s Turtevovými alikvotními a hrdelními zpěvy, jejichž studiu u autentických představitelů této šamanské techniky se Dura věnuje. Je snad náhoda, že tento duchovně založený rozjímavý člověk vypadá jak dvojník samotného Dalajlámy?

Koncert v Písku byl zážitkem jak pro milovníky blues, tak pro ty, jimž je blízká experimentálnější tvorba, než jaká je charakteristická pro klasickou dvanácti taktovou formu. Díky zapojení looperu si Železňák mohl pohrát nad vlastními beglajty s autowahem a delayem v sólech, stejně jako častou technikou bylo použití sustainových náběhů akordů. Nežli rádoby zasvěceně muzikovědně pitvat jednotlivé skladby, nabízím pár vzorků nahraných předmětného večera. K slyšení je tam též steel kytara a buzuki.

http://www.youtube.com/watch?v=MAeIqQad3M4

http://www.youtube.com/watch?v=4hzTgC6HgEM

http://www.youtube.com/watch?v=JdSPvE_dGog

http://www.youtube.com/watch?v=V97lUZY_zn4

Jak se později v nočních hodinách (při rozpravě u vína, piva a lihu o hudbě, sexu, přírodě i o životě) po dotazu na další vzory potvrdilo, Miloš má v oblibě pochopitelně i Allana Holdswortha, tedy méně zasvěceným (a na rozdíl ode mne se jeho vystoupení asi nezúčastnivším) příznivcům dobré muziky nápovědou trochu jmen, kde onen kytarista působil: Hisemanův band Tempest, jazz rockový Nucleus, progresivně psychedičtí Soft Machine, experimentalisté Gong Pierre Morlena a účast na prvním albu fenomenálního projektu U.K. z r. 1978 s Billem Brufordem, Eddie Jobsonem a Johnem Wettonem.

Stejně jako druhého dne mi při loučení Dura popřál uchování spiritu místa jihočeské usedlosti, kde žijeme a kde po koncertě nocovali, přeji i jemu a Milošovi stálou hudební invenci, lásku k lidem i muzice a doufám v další brzké setkání.