Reklama
23. 9. 2008

Karamel - rozhovor

Dnes již legendární kapela Karamel se dostala do povědomí v osmdesátých letech a na svém kontě má řadu známých a povedených písní - jmenujme např. Robinson v davu, Přízrak 7.B., Kluci ročníku X. či Nesmělý přítel. V roce 2007 jim vyšlo zatím poslední album Tmavomodrý netopýr a protože kapela i dnes aktivně koncertuje, nenechali jsme si ujít možnost s nimi udělat interview. Výsledkem je tento článek.



Vzpomenete si ještě, když kapela na začátku osmdesátých let vznikala, jaké byly další nápady na název kapely? Nebo prostě hned padlo, budeme se jmenovat Karamel?
V roce 1980, kdy jsem kapelu objevil, měla už svůj název Kentaur a pod tím to názvem jsme v pohodě vystupovali až do roku 1982. Dokonce jsme pod tímto názvem vydali malou desku. Problém nastal až po vítězné Hitparádě s písní Přízrak 7.B., kterou zřejmě sledoval jistý soudruh, který o všem rozhodoval. A tak jsem byl předvolán na odbor kultury, a tam jsem zjistil, že také sleduje jistý rumunský seriál, ve kterém esesácký padouch má krycí jméno Kentaur. Nezabralo ani, když jsem mu řekl, že mám zjištěno, že existoval partizánský oddíl stejného jména. A bylo rozhodnuto. Zákaz hraní, nebo přejmenovat kapelu.
Pro nový název jsme sáhli opět do mytologie a tak jsme se na jediném vystoupení v Praze jmenovali Elektra. Ale to už jsem stejně věděl, že název nezůstane, protože jsem změnu nahlásil do časopisu Melodie, a tam mně bylo řečeno, že existuje polská kapela stejného jména, a že bychom měli stejné problémy jako ETC, kteří měli v Polsku také jmenovce.
Čas tlačil a my se tedy sešli u mě v bytě a vymýšleli nový název. Vzpomínám, že chvíli vítězilo Forsáž, což hezky zní, ale blbě vypadá, psáno česky a cize se nesmělo. Kouřit se chodilo na balkon a já tam pěstoval okurky. Můj pohled padnul na hnojivo Cucumin a do dneška netuším proč jsem řekl, že se budeme jmenovat Karamel. To se líbilo a zůstalo.

Jak lze vydržet tak dlouho fungovat? Vždyť tolik kapel se po pár letech rozpadne…
Ono to vydrželo 11 let a pak byla dlouhá pauza 13 let. Ale přesto duch kapely zůstal. Když má kapela duši, tak vydrží. Bezduché kapely jsou třeba všechny ty, které končí slůvkem revival, nebo ty co nemají vlastní repertoár. Potvrdilo se to při společném koncertu s vynikající kapelou Lucie revival, kdy si muzikanti po našem vystoupení posteskli, že je mrzí, že vlastně nemají co hrát.



Co pro vás znamenala muzika třeba před dvaceti roky a co pro vás znamená dnes? Co se v tomto směru změnilo?
Vztah k muzice se u většiny muzikantů myslím nemění, jen se mění okolnosti a podmínky. My zažili příkazy, zákazy, textové a jiné komise a bůhví co ještě. Dneska neexistují, ale této svobody bohužel také využívají muzikanti bez talentu, skladatelé bez fantazie a textaři bez mozku. Ale to je na posluchačích, jestli jim to vyhovuje, budiž. Navíc přetrvala i tradiční masáž posluchačů ze stran médií, jen s tím rozdílem, že dříve těch pár odrhovaček /včetně jedné naší/ hrály tři stanice a dneska minimálně tři sta. Já bláhový si myslel, že po roce 1989 bude hlad po nových českých písničkách, ale překonal ho hlad po penězích renomovaných autorů. U nás je tolik talentů, až byste se divili, ale televizní taškařice s úmyslem je hledat, jen drobně rozšíří autorům stádečko.

Jediné co se opravdu změnilo, je atmosféra živých koncertů. Tam se svoboda projevu projevila. Zmizelo klišé komponovaných pořadů, muzikanti jsou mnohem uvolněnější a ti co se dříve hráli profesionálně mohou hrát i na tancovačkách, což se nesmělo. Zajímavé však je, že chodí mnohem méně lidí.

Jak často zkoušíte? Kde máte zkušebnu?
To je dost úsměvná otázka. Naposled, co se pamatuji, jsme zkoušeli asi čtyřikrát před natáčením druhého CD Tmavomodrý netopýr. A to ještě ne všechny písničky a ne vždy jsme se sešli všichni. Některé se prostě rovnou natočily ve studiu. Na tohle téma koluje hezká a pravdivá historka. Když Ivan Mládek přijímal jednoho nového hráče, pozval ho rovnou na koncert a přinutil hrát. Po vystoupení se dotyčný zeptal, kdy má přijít na zkoušku. Ivan se podíval po ostatních v šatně a prohlásil: „ Slyšíte ho, on je tu poprvé, a už by chtěl zkoušet!“. Zkrátka, zkouší se jen když se dělají nové skladby, nový repertoár, a nebo při změně v obsazení a na to se zkušebna najde vždycky.
Možná, že některé kapely zkouší pravidelně jen proto, aby se muzikanti sešli a zašli na pivko, ale mezi námi je nejbližší vzdálenost sto kilometrů, a to se na pivo nevyplatí.

Vystupujete poměrně často... To vás hraní tolik baví?
No, zas až tak často to není. A kdyby se hrálo více, tak by nás to bavilo stejně. Myslím, že mohu říci za všechny, že se na sebe vlastně těšíme. My nejsme hudební nádeníci a hrajeme pro radost, ne pro peníze. My se na sebe při hraní smějeme a vychutnáváme si, jak to šlape. Když někomu omylem ujede prstík, či palička, nebo když vpadnu zákeřně slokou někomu do sóla tak se přímo řechtáme.



Co vás na muzice absolutně nebaví?
My jsme takový národ stavěčů pomníků a v muzice to funguje také. V podstatě mi vadí všichni, kteří se v muzice pohybují a nejsou muzikanti. Tím myslím ty, kteří o všem rozhodují. Kdo není správný český doprdelista, má smůlu. Jen v muzice, na rozdíl od života, se pomníky neboří, maximálně se jen přesunou.

Kolik kapela Karamel za dobu své existence přibližně stvořila a nahrála písniček?
Myslím, že to bude kolem stovky. Některé propadly sítem času, jiné se naopak vynořily v novém CD. Ale musím říci, že nikdy nešlo o nějaké závody ve skládání a skládalo se jen tehdy, když to mělo smysl. To znamená, že když nám kdysi Supraphon umožnil vydat LP desku, prostě se složily nové písně. Kdyby nás někdo oslovil vydat nové CD, tak věřím tomu, že do dvou měsíců budeme vybírat tak ze dvaceti nových písní.

Které ze svých songů máte nejraději? Je nějaká písnička na níž se v tomto směru shodne celá kapela?
Nevím proč, ale když hrajeme, tak se vždycky těším na písničky Návrat z kosmu, Julie a Nesmělý přítel. Pochopitelně mě hřeje u srdce, když vidím reakci na Přízrak 7.B., hlavně tam, kde nás lidé neznají a nebo už zapomněli. Protože jsem od tebe dostal otázky s předstihem, udělal jsem průzkum veřejného mínění v kapele. Takže u bubeníka Pepy Havlíčka zvítězila Lyžařská a Přízrak 7.B.,u našeho druhého, alternujícího, bubeníka Martina Roubíčka také Lyžařská a Přízrak a ještě Už v tom lítám, u basisty Standy Švadleny Nevyhnutelná, pro změnu u kytaristy Pavla Jeřábka je to Zub času a Nádherné létání, a u klávesáka Pavla Macha jednoznačně Svědomí. Z toho vyplývá, že hrajeme jednu lepší než druhou /úsměv/. Potom existuje ještě jedna věc, třeba ve skladbě Nádherné létání se vyloženě těším až přijde sólo kytary a pokaždé si ho patřičně vychutnám, je naprosto geniální.



Chystáte teď aktuálně nějaké album? A pokud ano, kdy vyjde a co na něm bude?
Karamelové zatím rozhodně ne, leda, že by nás nějaký vydavatel oslovil a my spustili výrobní páky. Ale to asi nehrozí. Jinak už skoro rok mám připravený projekt pro firmu Akordshop s pracovním názvem Rockovej Candrbál, aneb Na České tancovačce I. Bylo by to moje autorské CD s velkými světovými hity, na které jsem napsal v minulosti text. Na tom mě láká hlavně to, že bych si sám vybral muzikanty a zpěváky. Kvůli autorským právům jsem musel nechat přeložit mé texty do angličtiny a vyslat je do světa, ale zatím to visí na tom, že ještě nepřišly všechny souhlasy majitelů práv. Paradoxní je, že jako první přišly souhlasy hvězd typu Raibow, Nazareth nebo Judas Priest.

Jak připravujete materiál na novou desku? Najednou nebo postupně,...?
Rozhodně najednou. Oslovím kapelu, co kdo má ať donese, určí se termín a já pak nad tím sedím tak čtrnáct dnů a píšu a píšu. Na to mám takovou fintu, poslouchám dokola jednu píseň, dokud jí nedám název a nenapíšu alespoň kousek textu či námět.

Kde máte internetové stránky a co na nich lze najít?
Adresa je www.karamel.estranky.cz, tam se najde skoro všechno. Historie, fotky, rozpis koncertů, fórum s volným přístupem a tak dále.

Co by jste vzkázali našim čtenářům?
Je asi rozdíl v tom, co bych chtěl jménem kapely vzkázat obecně, a co čtenářům vašeho časopisu. Obecně bych si postěžoval na to, že Karamel býval nejnavštěvovanější kapelou, ale během té dlouhé přestávky jsme všichni zestárli a možná proto ti starší už na koncerty nechodí tak hojně a ti mladší nás vlastně znovu objevují. Je to škoda a rád bych je oslovil, ale na těchto stránkách asi marně. Zřejmě se o muziku přestali zajímat.
No a u vašich čtenářů, pochopitelně, zájem o muziku je, jinak by to nečetli. Tak těm mohu jenom vzkázat, aby si někdy udělali čas i na nás. Věřím, že naše muzika je nezklame.


Autor článku: David Havlíček



  Související články:  



Komentáře:

19. 10. 2008 20:02
Josef- Vojice u Jičína
No co říct, škoda že jsem se nenarodil dřív abych je u nás ve vojicích zažil ještě i Kentaur - protože dnešní kapely nestojí za nic!!!!!!!!! Viva Karamel.
5. 10. 2008 00:35
Článek o skupině Karamel je super. Fandím jim od svých 15 let a zůstala jsem jim věrná do teď. Jsou to 1. Kluci držte se mám Vás ráda moc a moc.

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Komentáře ke kapelám:
D. Rock
(27. 8. 2017 - 10:09)
Cimrmanovo Torzo
(8. 8. 2017 - 09:40)
Atariband
(20. 7. 2017 - 16:03)
Děda Chlívek
(15. 6. 2017 - 08:45)
CAYMAN
(12. 6. 2017 - 15:19)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o nim vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist