3. 4. 2008

Finštní křupani KORPIKLAANI si získali během posledních let srdce nejednoho českého fanouška. Ještě před pár roky neznámá kapela z finského Lahti nejenže vtrhla několika vydařenými koncerty do české kotliny, ale stala se prakticky součástí světové metalové scény.

Kapela kolem zpěváka a kytaristy Jonneho Järvely, do roku 2003 působící pod názvem SHAMAN, vydává již svý sedmý počin – Korven kuningas, čili král lesa.

V poslední době vydávají KORPIKLAANI své desky jako na běžícím pásu; prakticky rok co rok se můžeme těšit na nějaký ten nový kousek z dílny „lesního klanu“. Kvantita je zřejmá. Otázka je, do jaké míry se jedná o kvalitu. První dvě desky (ještě pod hlavičkou SHAMAN), které ještě z větší části čerpaly ze sámského (tj. politicky korektně laponského) folklóru, se povedly výtečně. Rovněž počátky pod názvem KORPIKLAANI byly hudebně a nápadově pestré. Na Tales Along This Road (2006) se sice ještě vynalézavost v jekés takés míře objevila, bohužel s minulou deskou, Tervaskanto (2007), se z tvorby kapely jaksi vytratil onen duch invence, múzy jako by jen bezcílně kroužily kolem skladatelů, a hlavní myšlenkou bylo nakrmit davy masivní porcí mixu metalu a humppy, nefalšované finské lidové hudby (ve skutečnosti polky).

Užuž jsem „Korpíky“ nadobro odepsal, když se z hloubi hämeských hvozdů vynořilo album, které přece jen přináší trochu živé mízy do trouchnivějící muziky těchto Seveřanů. Mezi povinnými humppa-kousky se – tu a tam méně, tu a tam více – objevují pozoruhodné vokální, houslové či akordeonové linky, které jakoby dávaly tušit, že kapela přece jenom nechce stát na místě. Paradoxně se však na toto album hodí i ono časté klišé „návrat ke kořenům“, v tomto případě k počátku éry pod názvem KORPIKLAANI. Místy je patrný pokus o přiblížení se náladě desek Spirit of the Forest (2003) či Voice of Wilderness (2005), navíc se Jonne opět vrátil k tzv. joiku, čili sámskému zpěvu (vzdálenému, ale mnohem hezčímu příbuznému alpského jódlování, např. píseň „Northern Fall“).

Za vrcholy Korven kuningas považuji skladby „Paljon on koskessa kiviä“ („mnoho je v peřeji kamenů“) s originální houslovou linkou, která jako by ze Spirit of the Forest vypadla, baladu Gods on Fire, která je přesně tou skladbou, ve kterých jsou, myslím si, KORPIKLAANI velmi silní. Na nedostižitelnou „Kädet siipinä“ z Voice of Wilderness sice nemá, přesto je podmanivá a krásná. Třetí lesní královnou je pak „Suden joiku“ („joik vlka“), opět skladba, která navozuje tu správnou náladu Severu, což se vždy dokázalo povést na prvních deskách. Poslední „Korven kuningas“ je pak píseň určitě zajímavá (kdo se zaposlouchá, objeví zde prvky folklóru nejen finského a uralského vůbec, ale i slovanského, francouzského a keltského). Nějak jsem ale nepochopil těch posledních dvacet minut sestávajících z pravidelného a žel naprosto zbytečného tlukotu šamanského bubnu. Ale proti gustu…

Shrnuto asi takto: KORPIKLAANI nahráli desku, kterou dokázali, že humppa sice stále vládne jejich lesnímu světu, ale rozhodně se již nejedná o nějaký absolutismus. Otázka je, jak dopadne deska příští. V kvantitě jsou KORPIKLAANI mistři; uvidíme, jestli se opět dočkáme i nějaké té kvality, nebo se utopíme v moři rozradostněného, ale naprosto jednotvárného humppení. Osobně bych raději tři roky počkal na pořádnou fošnu, než abych příští jaro zaplakal nad stavem „králova“ nástupce.

Autor článku: Kube

Komentáře:

"kazda pesnička ma vlastnu originalnu melodiu s perfektnym spevom"
- Zpěv rozhodně není perfektní (což ale vůbec nevadí, spíš naopak), nicméně vlastní originální melodii rozhodně každá písnička nemá, Korpiklaani se až zbytečně často opakují. Chtělo by to zvolnit, necpat všem tu humppu kudy to jen jde. Jestliže je na desce z 10 songů 8 v rytmu ta ta ta ta plus houslová linka tak sorry, ale pro mě to je bezduché juchání.

Ja mam rad vsetky albumy a vsetky pesničky...premna je to najlepšia kapela bez jedinej chyby...nemam rad taketo "odborne" recenzie pretoze kazda pesnička ma vlastnu originalnu melodiu s perfektnym spevom tak nechapem to kritizovanie....ze bezduché juchání?No ako toto mozes napisat?....Korpiklaani su vynimočny....teraz uz si len počkať na dalsí album Karkelo...uz sa tesim:-)

No šak to je jasný, dy´t taky od toho jsou ty recenze:)

Tady dokonale vidíme, jaký je rozdíl v subjektivním vnímání hudby a i vliv znalostí:) Já narozdíl od Kubeho neznám začátky pod názvem Shaman... Co my víme? Třeba bych hodnotil dosavadní tvorbu jinak...

Zřejmě ti stačí to stále více bezduché juchání v rytmu polky;-)

Presne tak. S minulou recenzi na Korpiklaani teda souhlasim vic.

náhodou výborná kapela, pořád a stále.....