LiveEvil – Arctangel

Velké překvapení pro mne znamená album „Arctangel“ kapely s nenápadným názvem LiveEvil. Máme zde totiž tu čest s nejlepší českou metalovou deskou roku, která má sílu na to udělat paseku i v zahraničních žebříčcích.

Věřím, že stejně jako mně, mnohým z vás název kapely nic neříká a skutečně jde o služebně relativně mladou formaci. Nicméně jména, která za ní stojí už znalcům metalového podhoubí v tuzemsku jistě nebudou připadat úplně neznámá. Především se to týká lídra formace, charismatického zpěváka a kytaristy Petra Staňka, který kapelu založil po svém odchodu od současné jedničky na poli undergroundových metalových kapel sdružených pod vydavatelstvím Redblack - Silent Stream Of Godless Elegy. Přiznám se ale, že i přes nesporný umělecký přínos „Silentů“ do vod extrémního metalu mě muzika současného Petrova působiště baví mnohem víc.

Hudba LiveEvil totiž vychází z velmi silné kombinace úderného metalu a elektroniky v podobě samplů a smyček (které mimochodem v začátcích kapely nahrazovaly živého bubeníka) a když se toto umí, výsledkem je velmi chytlavý a atraktivní koktejl metalové muziky. Světovými esy této scény jsou Pain, Moonspell, Kovenant nebo Samael (částečně i Paradise Lost) a LiveEvil nejen že z nich logicky vychází, ale dle mého si mohou s materiálem zaznamenaným na „Arctangel“ hrdě stoupnout po jejich bok..

V čem je síla LiveEvil totiž naplno ukáže už úvodní skladba „Extasy“, která naznačí směr celého alba. Chytlavý klávesový motiv se zde střídá s hlubokým Petrovým hlasem a když v pozdějších fázích alba odhalí i další své vokální polohy, musí vás napadnout srovnání s hlasovým mágem Fernandem Ribeirem z Moonspell. Především je to poznat v prvním singlu alba „Sky And Nails“ a úžasném hrdelním growlingu v jinak melodickém refrénu, který Petr vytahuje snad až ze samého středu Země. Skladbou, která nejvíce vybočuje z pevného konceptu albu je čtvrtá „Hero“. Jde o baladu s industriálním nádechem v duchu Rammstein. Ať už jde o strojové bicí, klávesové efekty, melancholickou klavírní vyhrávku, musí vám východoněmečtí úderníci přijít na mysl a teď to myslím jako pochvalu, protože atmosféra rammsteinovských balad je vpravdě osobitá a nenapodobitelná. Svou stavbou se vymyká i následující „Exorcise You“, která začíná hravou a energickou kytarovou vyhrávkou jak od System Of A Down (ačkoliv jinak s nimi nemají LiveEvil hudebně vůbec nic společného), aby druhá půlka skladby byla téměř minimalistickou industriálně-elektronickou kompozicí. Jako příjemné osvěžení jsou přidány 2 starší skladby, které zaujmou trošku jinou melodikou. Především pak závěrečná „Lucid“, kde spodek tvoří v podstatě taneční smyčky a funky basa a celkově tak působí mnohem víc experimentálně než zbytek materiálu.

Ten ale i tak poskytuje spoustu nesmírně kvalitní muziky. Každá skladba totiž oplývá chytlavým klávesovým motivem a výborným hitovým refrénem s podkladem v tvrdých riffech, a tak i když se jedná o přímočarou muziku, baví vás album od začátku do konce, čímž se téměř vyrovnají v úvodu zmíněným Pain, kteří tento chutný koktejl dokáží namixovat jako nikdo na světě. K tomu si připočtěme opravdu výborný kovový zvuk ze studia Šopa a dostanete nahrávku, které téměř není co vytknout. Pravda, občas by se hodil nějaký obzvláštňující prvek, nějaká netypická experimentální skladba, ale na druhou stranu, kdo dokáže napsat album, kde by doslova každá píseň mohla být singlem? Většinou se povedou tak 2-3 singly, ale takto podařené album nabité hity od začátku do konce jsem už dlouho neslyšel.

V rámci žánru u nás nemají LiveEvil už teď konkurenci a tím, že jde v podstatě teprve o debut mají před sebou velkou budoucnost. Jak už jsem psal v úvodu, pro mě jednoznačně česká metalová deska roku a pro mě možná i to úplně nejlepší, co se na tuzemské scéně za posledních 12 měsíců urodilo napříč všemi žánry.