Living Colour - Praha, Palác Akropolis - 25.11.2009

Koncert v Praze byl oficiálně prezentován jako křest nového řadového alba The Chair In The Doorway, jehož nahrávání probíhalo z větší části ve studiu Sono v Nouzově nedaleko Prahy, na konci roku 2008 a začátku roku 2009. Už na loňském koncertě 18. října v prostorách Meet Factory bylo možné ochutnat z novinky a také okusit aktuální formu navrátivší se legendy...

Koncert proběhl pod hlavičkou Prague International Bluenight s pořadovým číslem 74, navazujíc na některé další mimořádné koncerty z této série, tentokrát již pod novou pořadatelskou agenturou Liver Music.

Muzikanti z Living Colour u nás hrají poměrně hojně, ať již pod hlavičkou domovské formace nebo v rámci svých projektů jako Jungle Funk či Masque Vernona Reida, jehož jsem měl možnost zažít také v doprovodné sestavě bluesmana Jamese "Blood" Ulmera na festivalu ve Stromovce před třemi lety, Doug Wimbish pomáhal s produkcí alba Gipsy Goes To Hollywood brněnských Gulo Čar, kteří na loňském koncertě Living Colour předskakovali, z části u nás vznikala i nahrávka CinemaSonics, druhá sólovka Douga Wimbishe.

Prostor žižkovského Paláce Akropolis se mi zatím zamlouval pro koncert černošské čtveřice nejvíc, jednak akusticky a za druhé pro svou obvyklou atmosféru, sice nebylo zcela vyprodáno, ale i tak byl klub zaplněn velice hustě, což vytvořilo spolu s nadupanou muzikou žhavou kombinaci.

Těsně po osmé nastartovali Living Colour svou energickou podívanou trochu překvapivě říznou skladbou Middle Man z prvního alba Vivid.

Čtveřice vůbec překvapovala výběrem skladeb, kdy čerpala hojně z mého nejoblíbenějšího, v kariéře kapely možná nejméně úspěšného alba Stain a také sympaticky kamarádskou pódivou prezentací, kdy spokojeného Vernona Reida v různých sekvencích koncertu pošťuchoval Corey Glover s neodmyslitelnou pletenou čepicí, kterou si zakrýval povrch hlavy a uši po celý koncert. Povedená byla projekce sestávající ze sestříhaných sekvencí z dokumentárních filmů a abstraktních různě se prolínajících tvarů, rozšiřující podívanou o další vjem.

Diváků bylo mnoho, ale rozehřívali se déle než sestava na pódiu, která působila nadšeně a rozverně, show si dokonale užívala. Nezaměnitelný kytarista Vernon Reid, který dokáže sázet metalové riffy až s hard-corovou kadencí, bluesové vyhrávky či jazzová sóla, unikátní zpěvák Corey Glover, který dokáže zaječet čistě a neuvěřitelně vysoko, soulově pohladit nebo pořádně přitvrdit a fantastická rytmická sekce, která se opět představila ve svých sólových partech, Doug Wimbish zahrál přímo pod pódiem mezi diváky a za velkých ovací se obtížně dostával zpět. Největší prostor pro samostatnou prezentaci dostal bubenický mág Wil Calhoun, jehož sólo nebylo pouze o hře na bicí sestavu, ale také podloženo podklady ve stylu jungle, které si bubeník spouštěl sám z laptopu vedle bicích, aby následně předvedl světelný rej létajících a kroužících paliček v šílené rytmické seanci.

Osobním vrcholem večera byla pro mě dojemná skladba Flying, pojednávající o útoku na newyorská dvojčata, výkon Corey Glovera byl tak emotivní, že téměř vháněl slzy do očí, výraz v jeho obličeji hovořil za vše, vtahující intenzita, nádherný zážitek.

Z novinky zazněla výrazná Behind The Sun, zřejmě první hit a hrálo se z ní pochopitelně nejvíc The Chair, Decadance, Young Man, Behind The Sun, Bless Those, ale jinak došlo na všechna řadová alba z diskografie. Kromě aktuální nahrávky se po čtyřech skladbách vybíralo z debutu: na úvodní dvojici Middle Man a Desperate People, navázala v průběhu večera další hitovka Glamour Boys a závěrečný přídavek. Ze třetí v pořadí Stain zazněly Auslander, Ignorance Is Bliss, Go Away nebo klipovka Bi, druhá deska Time's Up byla zastoupena songy Elvis Is Dead s rock’n’rollovou vsuvkou Hound Dog, která pobavila všechny přítomné a Type a pouze jedinou skladbou Flying byla prezentována comebacková nahrávka Collideøscope z roku 2003.

Avizovaný křest nového alba "The Chair In The Doorway" se konal na závěr koncertu. CD pokřtili pánové Milan Cimfe a Pavel Karlík ze studia Sono, poděkovali publiku, kapele, popřáli nahrávce úspěch a rozdělili CD a booklet mezi diváky . Přídavek v podobě prvního velkého hitu kapely Cult Of Personality z debutu Vivid, který přinesl kapele ocenění Grammy, uzavřel neopakovatelný večer.

Je dobře, že zde Living Colour tak rádi vystupují a pravidelně se k nám vracejí. Dopřávají nám možnost vychutnávat si jejich hravou, barevnou a živočišnou hudební směs namíchanou z funky, metalu, soulu, blues, popu, jazzu, reggae a elektroniky.