25. 11. 2010

Rok se s rokem sešel a čeští fandové mohli opět spatřit na samostatném koncertě kontroverzní partičku z Finska. Dlouho jsem se bránil přímé konfrontaci s Lordi, poněvadž zábavu tohoto ražení příliš, (ne-li vůbec) nevyhledávám. Avšak po shlédnutí pátečního koncertu jsem chtě, nechtě musel uznale pokyvovat hlavou.

Rok se s rokem sešel a čeští fandové mohli opět spatřit na samostatném koncertě kontroverzní partičku z Finska.
Dlouho jsem se bránil přímé konfrontaci s LORDI, poněvadž zábavu tohoto ražení příliš, (ne-li vůbec) nevyhledávám. Avšak po shlédnutí pátečního koncertu jsem chtě, nechtě musel uznale pokyvovat hlavou.
Řekněme si to na rovinu, hudba je zde jen jakýsi doplňkový artikl. Podobně jako u KISS, jde především o pódiovou show, což LORDI zvládli na jedničku!!!

O navození té správné atmosféry se též velmi zdařile postarali předskokani SISTER SIN a THE DOGMA.

Sympatická frontlady Liv, se svou kapelou určitě potěšila, jak oko, tak i slechy obecenstva. Ačkoli za sebe mohu říct, že mi něžná stvoření v této branži mnohdy připadají spíše jako komická, hravá koťátka na jedno použití. To však nic nemění na faktu, že to bandě dobře šlapalo, bez jakýchkoliv zbytečných hudebních kotrmelců a prodlev. Řízný Rock 'N' Roll je vždy dobrou vizitkou.

To italská smečka THE DOGMA ještě o něco přitvrdila. Jejich set zaobalený do progresivního speedmetalu (sem tam i trashe) mnohé netrpělivce vytrhla z letargie.
Songy: „Black Rose“ ze stejnojmenného alba (2010), či „Bitches Street“ nebo „Mindfreak“ byly příjemným zpestřením. Pomyslnou třešničkou na dortu pak byla poklona zesnulému Ronniemu v podobě nápěvku ze skladby „Heaven And Hell“.

Netrvalo dlouho a halou se ozývalo úvodní intro „SCG5: It's A Boy!“ k novince „Babez for breakfast“. Ano Mr. Lordi se svým ansámblem dorazil a děcka spolu s dospělými (já posléze taktéž) byly u vytržení. Následovala pecka „Babez...“, poté přišilo na řadu povinné představení nového bubeníka Otuse a mohla započít spanilá jízda. Je samozřejmostí, že přednost dostala především nová deska: „Rock Police“, „Nonstop Nite“,
„I'm Bigger Than You“, „Loud and Loaded“... ale nebylo zapomenuto ani na staré osvědčené fláky:

„Who's Your Daddy?“ („The Arockalypse“) – Mr. Lordi si do pazour bere „bambitku“ přičemž fans odmění dýmovou clonou.

Při „Doctor Sin is in“ („Deadache“) - si pro změnu kumpán b-čkového hororu zahraje na študovaného doktůrka. Za oběť mu poslouží zombík jenž se nejspíš dožaduje kompletní
generálky.

„Devil Is A Looser“ („Get Heavy“) - Mr. Lordi si zahrál na „zombie Batmana“ a dokázal že i po letech jsou jeho impzatní křídla stále ve skvělé formě.

U mé oblíbené „This is heavy metal“ - Tomi Petteri Putaansuu testuje znalost Rock Metalových legend u obecenstva.



Komunikace s fans byla nedílnou součástí koncertu, takřka za každým songem následovalo poděkování v češtině, místy okořeněno sprostonárodním slůvkem. Aby také ne, Mr. Lordi již na svých předešlých štacích v ČR dokazval, že mu jazykový cit není cizí. Na pódiu bylo k vidění množství hereckých etud, které nepostrádaly vtip ani nadhled, navíc (poprvé) doplněné o jednočlenný kompars v podobě monstra, jenž nehrálo na žádný nástroj. Ovšem činili se a nedaly se zahanbit ani Lordiho spoluhráči. Všichni působili nesmírně uvolněně a jejich party bylo radost poslouchat. Obzvláště ty od Lady Awy. Její klávesové vyhrávky byly vždy precizní a dokonale navozovaly atmosféru pro každý song. Navíc nutno uznat, že její hlasový projev, obzvláště ten mezi skladbami byl velice, originální až úsměvně šokující.

Po zvukové stránce nemohu koncertu také nic vyčíst. Celá (zaplněná) hala, byla perfektně ozvučena. Zřetelně bylo slyšet opravdu z každého místa.
Koncertní set LORDI zakončili známou peckou „Hard Rock Hallelujah“, z kytar naposledy vytrysklo pyrotechnické překvápko, do toho pár konfet a bylo po „zombielandu“.

Jiří Marek, úpravy Ivo Kremer

„Celkový projev nezbývá než ohodnotit jedničkou. Lordi po každém svém vystoupení za sebou zanechají dobrou náladu z přátelsky hororovým nádechem. Jednoduché skladby s podbízívými refrény, originální vokál, vyvážený zvuk, pyrotechnické dovednosti i dokonalé masky. Mýtus o špatných hudebnících navlečených do děsivých masek je již snad dokonale překonán. Otázkou je, zda nás tato „sympatická“ partička ze země tisíců jezer může ještě v budoucnu něčím novým překvapit.“

Ivo Kremer

Autor článku: Ivo

Komentáře:

Jo a jeste dodatek - Lordi me naprosto prekvapili skvelyma vokalama,znelo to jak z desky (naposled to u me dokazali Def Leppard) a klobouk dolu pred delkou koncertu a pyrotechnikou - v tom smradu a vedru odehrat v jejich maskach dve hodiny, no teda...

Mel jsem tuhle akci moznost navstivit (kvuli me partnerce,dostala to na Vanoce :) ) a s vetsinou clanku souhlasim,az na par malickosti.
Jelikoz jsem toho uz taky dost objel,necekal jsem zadny zazrak, horror-show Alice Cooper prece nikdo neprekona! Uznavam ale,ze jsem se spletl. Videl jsem Lordi poprve a konstatuju ze vazne dobry. Jasne,muzika v celku jednosucha,ale o tu tu nejde.Diky jedne kytare jsem cekal vetsi "suchost", ale i v tom jsem se spletl. Zvuk vazne vynikajici a nuda ani na chvilku a to pritom hrali vic jak dve hodiny. Opravdu slusna zabava.
Na Sisters Sin mam ale jinej nazor. Zvukar se na nich ladil, zvuk byl naprosta katastrofa,ale to je udel uvodni kapely. V prvni tretine byly slyset kopaky,potom v dalce basa,pozdeji jeste dal kytara.Opet jedna a tady ta "suchost" byla markantni.Nejvic bylo slyset Liv,ktera vetsinou jen jecela a barvou hlasu mi pripominala semtam Doro v mladsi ere. Tim je ale vycerpano VSE,co k nim rict. U tohohle jsem byl vazne otraveny.
Jeste vic me vytocila Dogma svym nastupem. Nevim,jestli chteli byl hlavni hvezdou, ale takhle nezdrzuji ani Iron Maiden a ti by si to mohli dovolit. Muzika vcelku ano,ale bez samplu by to zamoc nestalo. Ja na tyhle ujeceny fistule ala Stratovarius, Hammerfall apod nejsem.Kdyz to ale neprehanel,uznavam,ze zpival dobre. Casem se zvuk doladil a pak jsem je zacal brat.
To je asi cely muj nazor na tuhle Live. Jen by me zajimalo,kolik tam bylo vlastne lidi...