Stríbrné prívesky na Darkont.cz
27. 6. 2016

Magický svět aneb metalová hudba ovlivněna literaturou a mýty - díl I.

V tomto článku bych Vám chtěl přiblížit metalové skupiny a jejich alba, které svými texty a koncepčními náměty spadají do světa zvaný - FANTASY. Je to svět plný kouzel, draků, králů, válečníků, obrů, nebojácných hrdinů a čarodějů.

 

Spousta lidí se mnou bude souhlasit, když se zmíním o autorovi fantasy literatury, který svými díly ovlivnil nejednu generaci. Je to samozřejmě       J.R.R. Tolkien. Tento anglický spisovatel a univerzitní profesor napsal v roce 1937 pohádkový příběh ze světa Středozemě - Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Neuvěřitelný příběh o velké cestě družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za uloupeným pokladem, který se později stal jedním ze stavebních pilířů rozsáhlého cyklu příběhů, legend a mýtů z dávné Středozemě a proslavil svého autora doslova po celém světě. Po sedmnácti letech v roce 1954 vychází první díl trilogie Společenstvo prstenu, následně se téhož roku objevuje pokračování Dvě věže. Podnět k Minas Morgul a Minas Tirith, tedy Dvou věžím prý dala pozoruhodná 29-ti metrová věž známá jako Perrott´s Folly a Victorianská věž. Obě tyto věže jsou nejzvláštnější architektonickými prvky Birminghamu. O rok později vychází třetí a závěrečný díl Návrat krále. (Všechny tři díly byly impozantně zpracovány do filmové podoby, kde novozélandský režisér Peter Jackson v tomto žánru svým zpracováním nasadil velmi vysokou laťku.)

 

Dalším výborným spisovatelem fantasy a science fiction je Michael J. Moorcock, v něm se zhlédla německá skupina BLIND GUARDIAN.

 

 

Na jejich albu „Follow the Blind“ (1989) se objevují příběhy čerpající z románu Michael J. Moorcocka, Elrik Melniboné. Melniboné – Dračí ostrov, vlast Elrika, jednoho z vtělených věčných mistrů. Osudem prokletý albín Elrik Melniboné, neomezený vládce – čaroděj ostrova Melniboné, potomek deset tisíc let starého rodu, vládce prastarého ostrovního království a nositel magického meče požírajícího duše poražených nepřátel. Jeho nekrutý přístup vlády se nelíbí jeho bratranci Yyrkoonovi, který se pokusí o převrat, je odhalen, ale díky svým kouzlům uprchne z ostrova. Přitom unese Elrikovu snoubenku. Elrik zmítán nikdy nekončícím bojem mezi silami vesmíru se vydává s věrným přítelem       Moonglumem na dlouhou cestu. Melniboné vládlo světu kouzelnou mocí a silou. Lidé Melniboné nebyli jako lidé, připomínali spíše elfy.

 

V dalším příběhu pak narážíme na Ódinovu síň v Asgardu zvanou Valhalla. V severské mytologii tato síň v pevnosti Gladsheim je jednou z posvátných oblastí pro každého Vikinga. Za doprovodu Valkýr, sem přicházejí padlí bojovníci.

 

 

Roku 1990 vychází „Tales from the Twilight World“, a když jsem u desky předchozí napsal, že se vyšvihla, tak tohle byla naprostá pecka. Ukázka výborného a nadupaného speed metalu. Příběhy z temného světa, plného Dračího sémě a ztracených království pak jen dokonala dílo výborného hudebního zážitku. Zmínka o Pánu prstenů, slepých strážců a šeptajících tónech ve větru. Elfové a trpaslící, Sardaukaři – fanatičtí vojáci oddaní       Padishašským císařům, kterých se všichni ve vesmíru obávali. Zde se skupina inspirovala Dunou amerického spisovatele science fiction Franka Herberta.

 

 


 

 

O dva roky anglický label Virgin Records vydává „Somewhere far Beyond“. Za uzamčenými dveřmi se vždycky něco skrývá a pak může následovat cesta skrze temnotu tajúplného světa. Bardi v dálce. Mezi horami a moři. Na starém kopci, kde draci spí. A znovu inspirovaní tvorbou Michaela J.  Moorcocka pátrají po Tanelornu, městě, které sloužilo jako bezpečný přístav pro Eternal Champions - Věčné mistry a jejich doprovod, aby zapomněli po chvíli na zátěže na nich ležících.

 

Michael Moorcock napsal příběhy plné hrdinství, lásky, obětavosti, bojů a intrik. Byly to časy oceánů světla a časy divokých bestií z bronzu létajících prostorem měst, která se vznášela přímo pod klenbou nebe. Byla to doba bohů, doba obrů procházejících vodou, doba nerozumných trpaslíků a stvoření zbavených tvarů, které bylo možné přivolat neopatrnou myšlenkou. Byla to doba temné i světlé magie, časy Zákona Měsíce. Časy, kdy se mohlo stát cokoli.

 

 

                                                        * * *

 

S albem „Nightfall in Middle-Earth“(1998) se dostáváme k fantastickému světu J.R.R. Tolkiena. Vystupuje zde postava Fëanor, známýtaké pod jménem Curufinwë. Je považován za jednoho z největších, nejzručnějších, ale také nejpyšnějších elfů. Byl vůdcem vzpoury Noldor a strůjcem jejich zhouby. Fëanor byl nejstarším synem velekrále Noldor, Finwëho a jediným dítětem jeho manželky Míriel, která zemřela nedlouho po Fëanorově porodu. Fëanor měl dva nevlastní bratry Fingolfina a Finarfina, syny Finwëho a Indis. Už v mládí dokázal vylepšit tehdejší písmo elfů - Rúmilovosarati, jež nahradil písmem zvaným tengwar, které se od té doby stále používalo. Byl zřejmě nejzručnějším ze všech elfů. Dokázal uměle zhotovovat drahokamy, které předčily i ty přírodní a byl tvůrcem palantírů, Vidoucích kamenů. Za jeho největší dílo (a také jeho zkázu) se považují silmarily, tři klenoty, které dokázaly uchovávat světlo Dvou Stromů. K jejich vytvoření ho prý inspirovala krása vlasů Galadriel, které jakoby samy zachycovaly světlo Dvou stromů. Když Melkor ukradl silmarily, zničil Dva stromy a zabil Finwëho. A když Fëanor zjistil, že se nedočká pomoci Valar, promluvil k Noldor a většinu jich shromáždil k pronásledování Melkora, jehož nazval Morgoth „Temný nepřítel Světa“. Melkor uprchl do Středozemě do své pevnosti v horách       Thangorodrim. Fëanor a jeho synové složili strašlivou přísahu, že budou pronásledovat kohokoli, kdo by jim upíral silmarily - za což byli navěky vyhoštěni z Valinoru. Fëanor postupoval na sever a v Alqualondë požádal Teleri o vydání jejich lodí, aby se mohl přeplavit do Středozemě. Teleri       odmítli a Fëanor si vzal lodě násilím, došlo k Zabíjení rodných. Poté sdělil Mandos, Noldor Proroctví Severu o osudu, jenž je čeká ve Středozemi. Fanor odmítl čekat na shromáždění vojsk vedených jeho bratry a rychle přeplul do Středozemě. Fëanorovo vojsko přistálo u hor Lammoth, Hor ozvěn. Poté prošlo zemí Hithlum a v kraji Mithrim se utábořili u stejnojmenného jezera. Než byl tábor zbudován, Noldor byli přepadeni skřety a došlo k druhé Beleriandskébitvě, Bitvě pod hvězdami, Dagor-nuin-Giliath. Skřeti byli poraženi, ale Fëanor je pronásledoval až k branám Angbandu, Morgothova sídla. Z Angbandu vyšlo vojsko vedené balrogy a jejich pán GothmogFëanora smrtelně ranil, jeho synům se ho však ještě podařilo odnést z bitevního pole. Těsně před smrtí, když Fëanor spatřil věže Thangorodrim, uvědomil si, že žádná elfí síla nikdy nedokáže Morgotha přemoci. Fëanor zemřel na svazích EredWethrin na konci pátého hvězdného věku a jeho tělo se okamžitě změnilo v popel. Po vzpouře Noldor a smrti Fëanora je zde zmínka o Eldar (což byly ElfovéVelké pouti) Slovo Eldar znamená v elfštině „hvězdný lid“. Jsou jím označováni elfové, kteří přijali pozvání Oromëho a vydali se na pouť na západ – od jezera Cuiviénen do Amanu – říše Valar.

 

 


 

 

                                                        * * *

 

 

Pak je také dobré zmínit Ságu trhlinové války od amerického spisovatele fantasy Raymonda Eliase Feista, kterým se nechala ovlivnit španělská skupina DARK MOOR, spíše pojmem, než jejich lyrickou částí. Ale za připomenutí rozhodně to stojí.

 

 

První album „Shadowland“ (1999) této skupiny nabízí melodický power metal s příběhy plných draků, magické země, tajemství čarodějů a jejich moudrosti. Boj rytířů za obnovení království. Písně mečů a síla v rukou. Zmínka je zde o       králi Artušovi, nesoucí legendární meč Excalibur a rytířích u kulatého stolu. V závěru alba se pak objevuje příběh o prastaré obrovské nestvůře zvané Cthulhu, vyskytující se v dílech H. P. Lovecrafta. Je často zmiňována pro svůj nepopsatelně děsivý vzhled, obrovské rozměry a hrůzu, kterou budí. Často je proto popisována jako extrémní zlo. Její jméno, které dle Lovecrafta „nezní jako nic z lidské řeči“, má mnoho dalších variant a jeho výslovnost není zcela jasná (tato nejasnost je pravděpodobně autorským záměrem). Poprvé se vyskytla v Lovecraftově povídce Volání Cthulhu (The Call of Cthulhu, 1928), je ale zmiňována i v dalších jeho dílech.

 

Album „The Gates of Oblivion“ (2002) přináší příběh o novém světu a Kolumbově cestě do neznámé země po nekonečném oceánu. V další části alba pak vystupuje na povrch další postava z Tolkienova světa, Varda Elentári, které elfové na její počest složili hymnu Elebereth – Gilthoniel. Varda je jedna z Valar, ze skupiny polobožských bytostí podobné archandělům. Známá také jako "Královna hvězd". S manželem Manwë vidí dál než všechny ostatní oči, přes mlhu a tmu, i přes moře. Varda slyší jasněji než všechny jiné uši, zvuky hlasů nebo když někdo křičí z východu na západ. Varda vytvořila hvězdy předtím než jako Valar sestoupila do světa, a později s rosou z nádrží Telperion vytvořila souvězdí, srp Valar (Velký vůz). Když zlý Valar, Melkor začal vytvářet své spory, Varda uviděla jeho úmysl a odmítla ho. Melkor se bál a nenáviděl Vardu nejvíce z Valar. Proto zatoužil mít světlo, které vytvořila.

 

 

Po vydání EP „Between Light and Darkness“ koncem jara 2003 kapelu opouští dosavadní frontmanka Elisa Martin, kytarista Albert Maroto a bubeník Jorge Sáez a základají Dreamaker. Kapela se však v zápětí doplňuje o chybějící členy a na postu zpěváka se objevuje nadějný pěvec Alfred Romero.

 

V listopadu 2003 u Arise Records vydávají album „Dark Moor“. Hudební koncept tohoto alba je propracovanější a jedná se o nadupaný power metal s výborným vokálem. Posunul skupinu do elity power metalových těles.       Výkříkem „A Life for Revenge“ se rozjíždí famózní jízda provázená nekonečnými melodiemi. Lyrický koncept je opět rozložen do několika zajímavých příběhů. Po Daninského kletbě ve vlkodalka se dostáváme ke španělskému králi Filipu II. Habsburském, zvaného El Prudente, Moudrý, kromě jiných titulů i spoluvládcem Marie Tudorovny, své choti. Byl jediným legitimním synem Karla V., který se dožil dospělosti, a zároveň prvním oficiálním králem Španělska. Vedl úspěšnou válku s Turky ve Středomoří (bitva u Lepanta) a méně úspěšné války v Nizozemí. Pokusil se napadnout Anglii, ale jeho flotila byla nenávratně zničena, byla to největší porážka ve španělských námořních dějinách. Zajímavé příběhy, a tím i větší část alba je věnována Atillovi, nejmocnější králi hunské říše a jeho pozdější lásce k Římu. Po usednutí na trůn toužil po ovládnutí území celé Evropy. Vedl řadu velkých nájezdů do nitra Římské říše, při nichž vydrancoval Balkán, Galii i Itálii. V roce 451 jeho invazi do Galie zastavil římský vojevůdce Flavius Aetius, spolu se svými spojenci jako byl vizigótský král Theodorich I., v bitvě na Katalaunských polích.       Následující rok (452) Attila pokračoval s nájezdem do severní Itálie, který ale ukončilo sjednání míru s papežem Lvem I.

 

Album uzavírá legenda o tajemném místě, kde se ztrácejí stopy. Země temnoty, země zapomenutých písní, kde je všechno tajemné. Zde vystupuje Cestovatel, který nerozumí, proč zde je. Duch umění mu pak vysvětluje, že bude číst ve svém osudu. Chamtivý ďábel vzbuzuje strach, že už je pozdě. Cestovatel se přesto rozhodne najít Zemi stínů, kde je jeho osud napsaný. Vítejte v Dark Moor. Cestovatel se střetává znovu s ďáblem. Odmítá ďáblovu nabídku, že by se on mohl stát jeho přítelem. Odmítá jeho falešné naděje. Ďábel dál naléhá a přesvědčuje Cestovatele, že stejně nebude svobodný. Cestovatel však překračuje Bránu zapomnění a s múzami tančí v noci pod úplňkem. Hudba v jeho srdci pak naplnila jeho iluze uměním a andělé mu ukázali cestu ke hvězdám.

 


 

Album „Beyond the Sea“ (2005) zmiňuje zajímavé zázraky. Vzpomínka naHoudiniho, maďarsko-amerického kouzelníka a kaskadéra, kterému se přezdívalo Mistr úniku. Vyprávěním o Stříbrném klíči se nechaly inspirovat      H.P.Lovecraftem a jeho Dreamlands – Země snů. V inspiraci španělského básníka Gustava A. Becquera pokračují převyprávěním pověsti o zelených očích. Co by parafráze na ducha ďábla přebývajícího v jezeru za stromy.  „Kostky jsou vrženy“ neboli „Alea iacta“ nebo jen „Alea Jacta“ je latinský výraz Juliua Caesara, když vedl svou armádu přes řeku Rubicon v severní Itálii...

 

V Itálii ještě zůstaneme, protože závěr alba patří skladbě „Vivaldi's Winter“. Zde se skupina nechala inspirovat italským hudebním skladatelem a houslovým virtuózem Antoniem Vivaldim, jeho nejznámějším dílem, souborem čtyř houslových koncertů nazvaných Čtvero ročních dob.

 


 

 

V roce 2007 skupina přechází k italskému labelu Scarlet Records a vydává velice zajímavý koncept nazvaný „Tarot“. Celý lyrický koncept se tedy točí kolem vyobrazení tarotových karet. Tarot - věštba osudu - je velmi populární a svým způsobem zasahuje i do světa, který je hodně fantastický.  V závěru alba znovu jeden výborný kousek z oblasti vážné muziky předělaný do metalové podoby – Mozartův pochod. Jestli se nechal tento geniální skladatel inspirovat hrdinskými činy významného ruského vojevůdce Michaila Kutuzova při Rusko-Tureckých válkách, se můžeme jen domnívat. Nicméně tento kousek z Mozartovy dílny se stal velmi úspěšným.

 

Album „Autumnal“ (2009) nás skupina přivítá na hladině labutího jezera, pod vrchem snů a v několika skladbách se vydáme do antického Řecka. Krásný příběh Orfeus a Euridika z řecké pověsti je další ukázkou o čem se dá zpívat. Libreto této pro operu Christopha Willibalda Glucka napsal Ranier de´Calzabigi. V tomto příběhu Orfeus truchlí na hrobě své milé Euridiky a rozhodne se ji vysvobodit z podsvětí. Bůh Zeus sesílá boha lásky Erota se vzkazem, že Orfeus se o vysvobození může pokusit, pokud svým zpěvem přemůže příšery podsvětí a vyvede Euridiku z podsvětí, aniž by na ní jedinkrát pohlédl. Orfeus svým zpěvem opravdu přemůže démony, kteří hlídají vstup do podzemí a v kraji blažených - Elysiu - nalézá Euridiku. Když jí však vyvádí ven z podsvětí, Euridika mu vyčítá, že se na ní ani jednou neohlédl tak dlouho, až to Orfeus nevydrží a podívá se na ní. Euridika padá mrtvá k zemi, zasažena trestným bleskem bohů. Orfeus si zoufá, vytahuje dýku a chystá se ukončit i svůj život, což dojme bohy natolik, že Euridiku vzkřísí a dovolí oběma odchod z podsvětí zpět na zem.

 

 


 

 

                                                        * * *

 

 

Do Řecka se můžeme vypravit i s kyperskou skupinou ARRAYAN PATH.

 

Příběh prvního alba „Road to Macedonia“ (2004) nás vrací do Tróje, kde Odysseus, Achilles a Menelaos plánují své famozní vítězství s pomocí trojského koně. V cestě do Makedonie zavzpomínáme na Helenskou krev, Alexandra Velikého a nezapomenutelný starý svět. Přes Osirise, staroegyptského boha plodnosti, úrody a současně boha zemřelých - vzkříšeným vítězem nad smrtí a králem podsvětní říše, kde mohou zemřelí žít věčným životem, se dostáváme k Poseidonovi, starořeckému bohu moře, jehož si Římané ztotožnili s Neptunem. Eposem o argonautech se dostáváme k bájným mořeplavcům      Cimmerská noc je pak světem bolesti a v tajemném dešti narozen je válečník – Ivorian.

 

Jejich druhé a mnohem propracovanější album „Terra Incognita“ vydali v roce 2010. Termínem "Země neznámá" kartografové popisovali například území s označením „zde jsou draci“. Tvrdili, že v odlehlých koutech světa jsou fantastické obludy (včetně obřích hadů). Různá monstra, obři, lidozvířata a jiná podivná fauna i flóra, jež zde skutečně byla. Byla to Země neznámá, mnohými kataklysmaty postižená. Stíny stínů povstávají, i když jejich čas ještě nenastal.      Nevyšly hvězdy večera a noc nejiskří v ohni nebe. Měsíc nemá dosti světa, zániku bohů i lidí, zvířat, země, moří i hvězd, návratu beztvarého chaosu, který konce nemá. Nastal rychlý vzrůst moci Atlantidy, který posléze vedl k rozpoutání nepokojů a válek. Popření neuznávali učení o duchovní podstatě člověka, jeho poslání a zákon Karmy. Příchod kataklyzmatu. Touto potopou byla tragicky zasažena a poničena zemská biosféra, což se projevilo vymizením řady živočišných druhů a další byly velmi zredukovány. Lidstvo musí být velmi obezřetné, aby se nedostalo opět pod vliv tehdejšího antagonismu a nevraživosti. Aby se neopakoval osud našich dávných předků - čtvrtého evolučního stupně.

 

Album začalo velmi krásnou, ale pyšnou Kasiopeou, manželkou etiopského krále Kéfea. Byla to doba majestátních časů, válečníků a bohů. Z historie pak každý zná Bitvu u Thermopyl. Střetnutí spojených jednotek řeckých městských států a vojsky perského krále králů, Xerxea I.. Pozemní vojsko Řeků v čele se spartským králem Leónidem I. čítalo asi 7000 bojovníků, z toho bylo 300 Sparťanů a 700 Thespijských. Pokud jde o zvolené místo bitvy – Thermopylskou soutěsku – jen těžko si lze představit vhodnější místo k obraně. Průsmyk byl tak úzký, že na obou koncích, jimž se říkalo Východní a Západní brána, byla cesta široká jen na průjezd jednoho vozu. Xerxova armáda přitáhla k Thermopylám bez boje, jedno řecké město po druhém vzdávalo velkokráli hold a hostilo jeho dvořany. Po příchodu na místo střetnutí Peršanům pochopitelně neuniklo, že průsmyk představuje vynikající obranný val, přesto se však nejprve pokusili o útok. Král Leónidas odrazil nejen nápor médské pěchoty, ale druhý den bitvy, pozdě odpoledne i perské Nesmrtelné, elitní jednotky achaimenovských králů. Při útoku se poprvé a snad naposledy v řeckých dějinách uplatnila taktika fingovaného ústupu: po rychlém výpadu Leónidovo      vojsko ustoupilo, a když se Nesmrtelní při pronásledování rozptýlili, Sparťané se semkli v nepropustnou falangu, jejíž útok byl tak drtivý, že Xerxés nařídil stažení, aby nepřišel o nejlepší muže. Bitvu tak nakonec rozhodla zrada Efialta, který Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami. Po ní Nesmrtelní v čele se svým velitelem Hydarnem přešli, zahnali na útěk oddíl Fóků, určených k její obraně, a poté stanuli u opačného konce průsmyku. Na Xerxovu výzvu, aby se vzdali a odevzdali zbraně, byla stručná odpověď: "Molón labe!" (Pojď si pro ně!). Leónidas poté v poslední chvíli zachránil větší část své armády tím, že ji odeslal pryč. Sám učinil slib, že Thermopyly neopustí. V soutěsce padli všichni jeho bojovníci i on sám.

 

V závěru alba se vrátíme od Středozemě J. R. R. Tolkiena. Minas Tirith      (Strážní věž) je pevnost a ve druhé polovině Třetího věku se stalo postavena na začátku Prvního věku Finrodem Felagundem na ostrově Tol Sirionu uprostřed řeky Sirion, aby hlídala sever pole Ard-galen. Po zbudování Nargohrondu ji Finrod svěřil svému bratrovi Orodrethovi. Roku 457 Prvního věku ji dobyl a obsadil Sauron a ostrov přejmenoval na  Tol-in-Gaurhoth, Ostrov Vlkodlaků. Zhruba o 10 let později zde byli vězněni Finrod a Beren. Finrod byl zabit, ale Beren byl zachráněn Lúthien. Sauron byl poražen a věž zbořena. Přestože byl ostrov několik dalších let pod vládou Noldor, věž již nebyla znovu postavena.

 


 

Zde byl krásný příklad toho, jak se fantasy a historie mnohdy navzájem propojují.

 

Autor článku: Adam





Darkont.cz

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Konec Rockmagu?
(30. 11. 2017 - 17:12)
Rozhovor s Jarkem Filgasem
(27. 11. 2017 - 19:32)
Invader a Headfire Tour 2017
(20. 11. 2017 - 12:11)
Medium - S Tebou noc je dlouhá
(16. 11. 2017 - 22:38)
Komentáře ke kapelám:
Ortel
(28. 11. 2017 - 20:55)
Kiss Revival Praha - Official
(3. 11. 2017 - 16:14)
3-IRON
(18. 10. 2017 - 07:40)
D. Rock
(27. 8. 2017 - 10:09)
Cimrmanovo Torzo
(8. 8. 2017 - 09:40)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o něm vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist