Major Major - rozhovor

Rozhovor s kapelou, která se za 14 let své existence stala v okolí Jihlavy, v místě svého působení, kultovní skupinou. A jelikož i já pocházím z okresu Jihlava, udělal jsem s nimi tento rozhovor, na otázky odpovídal Kulda.

Kdy a jak kapela Major Major vznikla? A jak vznikl netradiční název kapely?
Kapela vznikla v roce 1993 a major Major je vojenská hodnost a příjmení jedný z postav z knihy Hlava XXII., kterou napsal Joseph Heller. Je to kniha o absurditách v americký armádě a my jsme chtěli podobnej přístup aplikovat na naše okolí.

Jak vzpomínáte na své první vystoupení?
To bylo moc pěkný, bylo to v dubnu 1993 v Kozlově u Jihlavy. Všude jsme rozhlásili, že to bude strašná bomba a přišlo tam strašně moc lidí. Když jsme udělali pauzu, tak se ani neměli kam rozejít a plno lidí zůstalo stát pod pódiem a chtěli abysme pořád hráli. Super akce!

Konkurence mezi zábavovými kapelami je vysoká. Jak se podle vás lze prosadit?
Chce to mít trochu vlastní názor a hlavně vytrvalost a pokusit se vychovat si svoje fanoušky. Když se pojedeš podívat na jinou tancovačkovou kapelu a začneš hrát ty samý věci jako oni, ale hůř, tak se budeš prosazovat těžko. To je stejný jako s vlastníma písničkama, taky by ses měl snažit bejt aspoň trochu originální, jinak budeš pořád znít jako ten někdo, koho se snažíš napodobit. Samozřejmě, že na tancovačce využíváš potenciál převzatých skladeb, ale když si je upravíš a dáš jim svůj výraz, něco svýho a pak to začne mít šmrnc. Nebo to taky úplně zkopeš! Ale pořád lepší než to úplně do posledního detailu pilovat. Taky se snažíme podat na pódiu stoprocentní výkon celou noc. Já nemám moc rád, když se kapela vožere a od půlnoci moc neví, co vlastně hrajou. Znám to z vlastní zkušenosti a jsem rád, že to mám za sebou. Jasně, že k rockerovi patří chlast a na zábavách to bez něj nejde, ale jsme muzikanti a musíme najít nějakou hranici, pak už to s muzikou nemá nic společnýho.

Míváte trému před vystoupením?
Já už moc ne, spíš se snažím bavit hraním, ale kluci, a hlavně Palda, to prožívají víc. Ono je taky mnohem těžší stoupnout si k mikráku a zpívat a mluvit a poslouchat se. Vzít na sebe roli tý "hvězdy" ve předu je psychicky mnohem náročnější. Já když nemám den, tak se skrčím za bubny a dělám, že tam nejsem, to je mnohem jednodušší.

Kolik času věnujete zkoušení?
My zkoušíme vlastně pořád. I když neděláme nový věci, tak oprašujem ty starý. Oni hlavně zpěváci mají sklony upravovat si nejdřív frázování, pak změní i melodii, a když zapomene část anglickýho textu, doplní to "svahilštinou", vynechá nebo přidá nějakou tu slabiku a je ztoho najednou úplně jiná písnička. Nejhorší je, že to slýchám i u našich profesionálních kapel. Venku si na to dávají všichni bacha. U tancovačkovejch kapel obecně je to hrůza, spousta zpěváků si to neuvědomuje a nebo si myslí, že na zábavě je to jedno, ale hlavně mladý děcka na to mají uši a bezpečně rozpoznají, když jim jejich oblíbenou píseň zmastíme. My se tomu snažíme předejít, ale niko není dokonalej.

Hrajete především převzaté věci, ale máte i nějaké vlastní. Chystáte nějaké další vlastní songy?
Vlastní songy se snažíme dělat průběžně pořád, ale jde to pomalu. Prioritou je pro nás udržení aktuálního repertoáru, no a protože pro letošek máme zase jinou sestavu, tak teď vlastně celou zimu předěláváme starý věci v nový sestavě. Ono se to nezdá, ale když máš pořádně nazkoušet 40-50 věcí, tak tím zabereš plno času. Myslím, že během léta se zase něco novýho, čistě našeho, objeví.

Jakým způsobem byly vybrány skladby do vašeho repertoáru?
Každej z nás může donýst, co se mu líbí a pak to všichni hodnotíme a něco uděláme a něco ne. Pak záleží, jak ta písnička sedne nám, jestli jí umíme nějak podat. Taky se nám stalo, že jsme museli fakt dobrý pecky vyhodit, protože se nám to nepodařilo zahrát s nějakým drajvem. Myslím, že je důležitý umět zhodnotit sám sebe.

Hrajete raději venku nebo uvnitř v sále?
Když vyjde počasí, tak je hraní venku to nejlepší, co můžeš zažít.

Nepřemýšlíte o vydání vlastního alba?
Zatím ne, nemáme dost vlastních věcí a vydávat CD jako nějakej hybrid z vlastních a převzatejch věcí pole nás nemá cenu. Jsme kapela hlavně na pobavení při živým vystupování. Třeba přijde čas, něco dotáhnem do konce, ale pro letošek to určitě nebude.

Pohybujete se především v okolí místa, odkud pocházíte,... Neláká vás občas hrát i někde jinde?
Jak jsem říkal, jsme kapela hlavně pro živáky. Nemáme podporu nahrávek a každej region má svoje kapely podobnýho ražení, takže jezdit někam, kde nás nikdo nezná nemá moc smyslu. Hrajeme hlavně kolem Jihlavy, protože nás tady lidi znají a ví, na co jdou.

Jaký je váš nejnepříjemější zážitek spojený s kapelou?
Je vždycky blbý, když se někomu něco stane a hodně blbě jsme se cítili, když nám z hraní odvezla Paldu záchranka rovnou do špitálu kvůli selhání srdce. Teď ho čeká operace a všichni doufáme, že všechno dobře dopadne. Někdy to celonoční vypětí dává opravdu záhul.

Je něco, co na muzicírování nesnášíte?
Jsou to věci, který s muzikou nesouvisí, ale stejně je musíš řešit pořád dokola. Organizační věci, shánět nový hudebníky, když ti někdo uteče. Zkrátka kolem fungování kapely je plno věcí, který člověka odhání od hraní, ale stejně člověku nezbejvá, než do toho jít.

Jak dlouho trvala vaše nejdelší odehraná akce?
Asi jeden Silvestr, kdy jsme hráli od osmi od večera do šesti do rána a pak se ještě sedělo jenom s kytarou až někdy do oběda.

Co plánujete na příští rok?
Žádný velký plány - hlavně musíme stabilizovat sestavu a udržet si úroveň. Kdo to zažil ví, že to není tak jednoduchý.

Co by jste vzkázali našim čtenářům?
Ať hodně poslouchají muziku a snaží se rozeznávat dobrý kapely od sraček, který jim podsouvají různý média. Je to stejný jako s politikou, vždycky se někdo bude snažit udětat z nás blbce, aby se napakoval.