1. 4. 2008

Lhotecko-strašnicko-dejvická kapela Mastaba debutuje albem II. XI. Zda mají nevšední texty pro Vás zjistila Barushka a co vidíte v obrázku na přebalu jejich alba už budete muset zjistit vy sami. A žádná porada s panem Freudem=) Mastaba a Bohumil Zatloukal, 2007.

Od roku 1992 trvající, až nyní však aktivní kapela Mastaba z Prahy vydává své první album s poněkud tajemným názvem II. XI. Mastaba zůstává vesměs věrná svému stylu, který se však prvoposluchači může zdát poněkud neprůhledný, chcete-li špatně čitelný, neboť kapela se v textech blíží black rocku, avšak instrumentální stránka se ubírá docela jiným směrem. Kapela ve svých textech hovoří o temných, vážných, ba depresivních věcech a to musím říct, že velmi zdařile.

Textař … dává dohromady dobré a originální myšlenky, a taky je umí dát do příběhu celé písničky. Píše dost smutně, jako by byl naštvaný sám na sebe. Ve svých obviněních nekonkretizuje, spíše mluví o realitě, jako je lhostejnost, ponížení, ovšem „bez cizího zavinění“. Nevím, jestli teď přirovnáním neurazím, ale jsou tam písně, které nápadně připomínají Daniela Landu. Nemyslím si, že by to mohla být urážka, ba naopak. Třeba Grammy za nejlepší album letos vyhrál jazzman Herbie Hancock s albem k poctě písničkářky Joni Mitchellové, která přitom letos vydala dlouho očekávané album Shine a paradoxně za něj dostala cenu za instrumentální výkon, která se obvykle zase týká Hancocka, čímž jsem chtěla říct, že inspirovat se někým může přinést ovoce=) Posuďte sami:

Ve jménu prosperity nechat si lhát
pod rouškou humanity ostnatej drát
v řetězech ze lži spoutani žít…
Nebe-ve starých svitcích nalezený
Peklo-jen odrazem nebe
válka-další země zotročený
láska-cit ze kterýho zebe
Stejně se sejdeme ve stejným baru
každýmu na stejno nadělil nám – osud
teď nakopnem divokou káru
na cestu posledné na velkej flám

S kvalitou textů se, obávám, nemůže srovnávat melodická stránka. Jsem toho názoru, že s takovými texty by mohla být odvedena mnohem lepší práce. Doprovod prvních písní připomíná spíše pop. Postupně sice instrumenty přitvrzují, ovšem na úrovni, která zaráží. Nejzákladnější a nejjednodušší konstrukce a fádní aranžmá. Předvídatelné melodie, nevzrušené bicí, sice temné, ale nedynamické kytary. Samozřejmě fanoušci Mastaby mohou mít rádi právě tento styl a cítí hudbu jako odpovídající, proti gustu, však to znáte, ale mně se nezavděčili. Vedle kvality a hloubky textů mi doprovod přijde slabším odvarem.

Ani jsem nezmínila zpěv na albu, David B. Landsinger (hezké jméno pro zpěváka, v němčině něco jako krajový zpěvák, vzhledem k ladění alba by se mohla nazvat Minnesaengrem=) myslím zvládl svou úlohu dobře, čímž taky pozvedl úroveň alba. Má měkký, ale důrazný baryton a zpívá ty skvělé texty, tak, jak si zaslouží. Ještě lepší to je, když se k němu přidá Pavlínka Šestáková, vokalista Mastaby, se svým vysokým, ale průzračně čistým hlasem. Při vší úctě, David by měl zvážit její zpěv nejenom na úrovni vokálů=)

Co se týče přebalu, je to asi deformace z oboru (marketingová komunikace), nemohu si ho nevšimnout. Na první pohled není příliš zajímavý. Na černém podkladě oranžové čáry. Ovšem při bližším zkoumání vyvolá obal hned několik otázek a úvah, právě díky své „nečitelnosti“ Vzhledem k tomu, že Mastabu si koupí spíš ten, kdo ji zná, je způsob pojetí přebalu velmi chytrý. Každý si pod tím představí, co jeho jest. Mě to přišlo jako oheň, sestře medičce nervová spojení v mozku, jiným zas jako výřez z fotky erupcí na Slunci.

Celkový dojem je positivní. Mastaba je svou nedokonalostí originální a ty texty jsou prostě dobré. Možná zrovna našli „výklenek na trhu“ a svým pojetím doprovodu získají „konkurenční výhodu“. To všechno ukáže čas a zatím budem Mastabě držet palce=)

Autor článku: Barushka

Komentáře:

Asi trochu pozdě, ale info najdete na www.mastabamusic.com

nějaký odkaz by nebyl docela bych si to jakožto textařka poslechla když to bylo tímto směrem tak vychváleno ;o)