2. 1. 2010

Asi před dvěma lety jsem zahlédl na internetu fotografii kapely Master´s Hammer (dále jen MH), jak všichni členové kapely spokojeně popíjejí pivko v nějaké restauraci a bezděčně se usmívají do objektivu. Ihned mi problesklo hlavou, že tihle chlapíci určitě něco zamýšlejí. I přes jejich nevývratné tvrzení, že se jedná o spekulace, jsem měl pravdu.

Tyhle vánoce budou pro mě a většinu metalistů opravdu veselejší, ale právě proto, jak absurdní…, zrovna v tomto čase vychází nové album MH s názvem Mantras. Neuvěřitelné se stalo skutečností, nebo je to zase nějaká kachna, či podvod? Ne, tentokrát, je to opravdu nový MH se vším všudy a já nevěřícně zírám, na stránky v angličtině, kde je již obal nového CD.

Ruční malba Martina Vrány démonicky hledí na každého, kdo by si chtěl nové CD, které je zpracováno, jako digipack, otevřít a vložit do svého pekelného stroje. Obraz je opravdu chytlavý a celé CD i vinylová deska, na které, také Mantras vychází, je pěkně vyvedený a originální počin. Celý výjev lebky propaguje toto album i na triku a je proto, takovým symbolem velkého návratu MH.

Co očekávat od legendy a kultu, jakým MH byl v 90-tých letech a který vydá další album, na sklonku roku 2009? Z pohledu mladého zapálence do metalu, asi propadne a shoří, jako papírový čert, řekl jsem si. Ale, mýlil jsem se, protože pokud 4 z 5 metalových štamgastů kvičí, jak to prase, tak Master´s Hammer je zpět a to v plné síle.

V době, kdy se prodávají desky alba Rituál na aukci a částky šplhají do závratných výšin, je tu nových 13 songů. Neberu v úvahu některé předělávky, protože i tyto jsou prakticky novými songy, jelikož podoba z dob minulých, je čistě náhodná. Kdo čekal desku, jakou je Rituál, asi bude zklamán, protože je to někde jinde, ale někteří i zarputilí black satanisti se po několikerém poslechu zamyslí. Album je totiž z části starým klasickým MH a potom nevinně přechází do nadčasové části, která ještě svoje poslední slovo, určitě neřekla a neřekne ho ani v blízké budoucnosti. Protože po hudební stránce je prostě dokonalé. A tohle jsem myslím ve svých recenzích, ještě nenapsal.

Nehledě na to, že jsou zde použity tak chytlavé kytarové rify a to nejenom při úvodu, skoro všech písní. Aranže kytar, které se prolínají ve spojení různých zvuků, ať již syntetických, nebo hraných, jsou výborné. Tohle se týká, úvodních 5 pecek. Skladbou Bodhi nás MH pomalu dostává do sféry mystiky, která vyzařuje z již zmíněné nadčasové části alba. Ať si to každý přebere, jak chce, ale mě tyhle songy typu Červené bláto a Vrána prostě totálně dostaly. Vím, že to není klasický starý MH, ale je to nový, možná lepší MH a navíc perfektně zasazený do dnešního světa.

Za tohle mě možná fanoušci alba Rituál ukamenují, ale vím, co píšu…

Zvláštností jsou samozřejmě texty, které celou desku provázejí. Jsou lahodné :), přitom úplně morbidně drastické a ve své chladné podobě, působí hodně patologicky. Viz: „V jednom pěkném údolíčku stojí kafilérie, atmosféra odérem je prostoupena tam, ve šmelců jsou rovni sobě, člověk – bestie, původ těchto surovin, je všeobecně znám“. Co k tomu dodat, protože i zpěv je přesně položen, tak jak má být, vzniká opravdový dojem temnoty a zvláštního napětí. Výborná barva hlasu exceluje ve skladbě Vrána, ale prakticky po celou dobu alba, je nepostradatelným prvkem Mantras. Asi to dalo zabrat, ale zvukový výsledek je opravdu excelentní! V takovéto podobě, to zřejmě, bylo hodně práce ve studiu, protože je tam milióny zvuků a hlasů v různých oktávách, citoslovcích a výrazech. Doporučuji poslech přes sluchátka, kde jsem objevil, úplně jiný rozměr některých skladeb. Ale pokud vím, tak MH nahrával už Jilemnického okultistu v té době u nás neslyšené kvalitě DDD, na kterou nahrávaly jen symfonické orchestry, popřípadě Česká filharmonie.

Přejdu dále na hodnocení závěrečné části Mantras, kde najdeme velice zajímavé kousky. Album se pomalu šine ke konci a v mém, již rituálně pokřtěném přehrávači, se táhle rozjíždí Propesko. Melancholické, až smutně táhlé tóny a nízko položený hlas, představují další variantu ztvárnění hudebního dílka od MH. Opravdu netradiční, což muže být pro ortodoxního posluchače black metalové legendy, konec poslechu tohoto alba. Následují podivné tóny a text, prostě výlevy, které budu muset ještě ve svém vlastním nitru analyzovat. Prozatím, jsem to moc nepochopil (skladba Fantazie). Možná časem vydám nějakou recenzi na Mantras např: update verze 1.0, kde to popíšu jinak, protože v tak krátkém časovém období, je tohle moc složité pochopit. Dále už není moc co řešit skladba Ganesha Mantra, je zřejmě rituální záležitostí, ale záleží, jestli se jí stane, nebo upadne v zapomnění, jako neplatný pokus. Jak jsem již napsal výše, možná je to hodně nadčasové, ale nesmí to být nepochopitelné, až trapné. K tomu bych jen dodal, že některé texty, mi připadají, jako by si MH dělal ze všeho srandu. Teď záleží na tom, jak je vše myšleno a každý ať si v tom ten jinotaj najde, nebo propadne peklu.

Obnovená premiéra Jámy pekel je rozpačitá a nechci zde polemizovat, mě osobně se nelíbí, protože znám původní verzi, ale není to úplně špatný kousek na tomto albu v poměru k ostatnímu rozložení alba. Končí to skladbou Epitaf a já budu pomalu tíhnout k epilogu tohoto díla, označovaného návrat desetiletí a všemožně jinak.

Celé album je rozporuplné a je možné, že se stane časem ikonou české hudby, ale momentálně tomu nic nenasvědčuje, prozatím…

Prvních pět skladeb je opravdu hudební dílko kvality MH, které chytne a nepustí. Prostřední část je nová, jiná, ale výborná. Z bahna vystupující, temná až nechutná tvář, prostě symbol návratu legendy. Ostatní skladby volně interpretují záměr kapely, sdělit všem, že legenda je už někde jinde a jako by chtěli mýty kolem MH nadobro uzavřít a kapelu navždy pohřbít. Jako by chtěli říct, „nechte už legendu odpočívat“…

…jenže si neuvědomili, že legendy neumírají!

Já si myslím, že je to záměr kapely a udělali to přesně, jak měli v plánu. Album s názvem Mantras vřele doporučuji, je to opravdu kvalitní hudba. Minulost MH neházejte za hlavu, nezatracujte, jen mírně přivřete oči a škvírkou mezi víčky hledejte tu svou jámu pekel…

Dodatek recenzenta:

„Pronášením mantry, která vyjadřuje absolutního Boha, povznese adepta k ztotožnění se s ním, čímž se jeho vědomí stane samotnou mantrou.“ (zdroj: Wikipedie)

Ale mimo to často slouží i k získání zdraví, odvrácení nepřátel apod. Podmínkou úspěchu je jen zopakovat mantru dostatečně krát (většinou v řádu desetitisíců).

Pokud nám dá MH stejný čas, jako mezi posledními alby, tak to není žádný problém.

Odkazy:
www.mastershammer.com
Oficiální distributoři alba pro ČR:
www.satanshop.cz
www.madmusic.cz

Autor článku: Creates

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!