23. 6. 2007

Novinka MEGADETH byla plná očekávání, Dave Mustaine o ní v lednu letošního roku prohlašoval, že to bude thrash, který současný metal potřebuje jako sůl!

Ale thrash metalové album to není ani za mák i když thrashové prvky obsahuje, ale je to hlavně deska až na pár vyjímek postavená na parádních riffech šlapavé hutné rytmice a notoricky známém zpěvu Daveho a poměrně dost kritickými texty na americkou a světovou politiku, což albu jenom prospívá, je to zkrátka velmi dobrá deska, která rozhodně patří k událostem roku nejen proto, že se dobře prodává...

Megadeth aneb Mustaine a spol. a to mi nikdo nevymluví neboť on je ta kapela, i když obklopen vynikajícími hráči smísili prvky s období 80 let a toho „heavy s let devadesátých“.

Samotné album jako by se dělí na dvě části. První rozhodně lepší část alba začíná parádním otvírákem Sleepwalker - thrashovka plná parádních riffů při které člověk zavzpomíná na 80 léta. Poté následuje nadupaná potencionální hitovka Washington Next! Která vám určitě zaleze do hlavy když už nic z této desky. Nevím proč, ale připomíná slavný Hangar 18... Never Walk Alone ...A Call to Arms jakoby vás převalí do podle mě nejlepší a nehutnější části alba začínající dobrou věcí která nese titul celého alba United Abominations přes dle mého nejlepší věc na desce Gears of War až po parádu Blessed be the Dead. V těchto skladbách doopravdy je cítit valící se hutná síla a tvrdost a perfektní aranže skladeb a o výkonu muzikantů není třeba pochybovat.

Poté jako kdyby na celou kapelu padla při natáčení nuda a ztráta nápadu v poměrně nezáživných skladbách Play For Blood, Amerikhastan, You’re Dead. Jedinou osvěžující skladbou v této "druhé části" desky je předělávka A Tout Le Monde (Set Me Free), kde zpívá ženský vokál jak jsem zjistil Kristina Scabbia s Lacuna Coil, kterou sice neznám, ale její vokál je velmi „cool“. V poslední skladbě Burnt Ice jako by se kapela probrala z nudy, navázala nit a vystřihla solidní riffový závěr desky. Na japonské edici vychází předělávka od Led Zepellin - Out On The Tiles, ale toto vydání nevlastním takže bohužel.

Závěrem bych řekl, že Megadeath vydali rozhodně silnou desku kterou si rád pustím i jindy než při psaní této recenze, ale tak nějak jsem od toho čekal víc.

Autor článku: pěna

Komentáře:

Po dlouhém "hluchém" období nekonečně se táhnoucím po albu Youthanasia, konečně došlo k probuzení.Album sice nedosahuje kvalitativně na alba z let 88-95, ale je velmi dobré.Jsem mile překvapen. Zase staří dobří Megadeth.