9. 6. 2011

Zopakovat vydařenou akci bývá vždy těžké. Pokud jde ale o druhý ročník plzeňkého Metalfestu, zde všechno klaplo stoprocentně. Veškerá pozitiva loňské premiéry byla ještě vylepšena a negativa, kterých bylo už minule proklatě málo, takřka zmizela.

Tmavé postavy ploužící se po plzeňských zákoutích čtvrtečním večerem dávaly tušit, že příští dny budou hudebním svátkem, a to se také zanedlouho potvrdilo. Máničky se začaly houfovat kolem útulného lochotínského amfiteátru již během pátečního dopoledne, takže už první kapela hrála pro zcela plnohodnotný dav.

Pátek 3.6.
Zahajovací kapelou byl plzeňský MAELSTRÖM, který se prezentoval moderním metalem plným zatěžkaných riffů kombinovaných se samply (ale ve vkusném nepřekážejícím množství). Kytarových sól se posluchači nedočkali, zato si mohli vychutnat nápadité pěvecké linky, jež za mikrofonem servíroval hlasový klon Petra Koláře. Atmosféra byla Maelströmu velmi příznivě nakloněna, jak se na domácí kapelu sluší. Následující SONS OF SEASONS vletěli na pódium jako nadopovaní bojovníci a svůj melodický symphonic metal obdařili pekelnou dávkou energie. Našlapaný zvuk, zběsilé tempo, spousta parádních kytarových a klávesových vyhrávek, vše podpořeno skvělým zpěvem. Důkaz, že včasné příchody na festivaly bývají po zásluze odměněny.
Vinou nenadálých osobních událostí jsem byl ochuzen o následná vystoupení CRIMFALL (na jejichž folkmetal se symfonickými vyhrávkami jsem večer vyslechl spoustu chvály), MILKING THE GOATMACHINE a KRISIUN, snad bude příležitost jindy.
Do areálu se vracím ve chvíli, kdy na pódiu řádí SUICIDAL ANGELS, thrash metal řecké výroby připravený podle německé receptury, řekl bych, že pánové mají hodně rádi Sodom. A protože Řekové to umí pořádně okořenit, v davu pod pódiem docházelo i k náznakům moshe. Poté přišel čas na RAGE, což byla zase příležitost ke klidnějšímu obdivování nápaditých kompozic, i vytříbené hry Victora Smolského. Obojího jsme se dočkali. Rage se neoddávají majestátním pózám, baví se především hudbou samotnou, takže i když jejich vystoupení bylo poněkud statické, Victorova virtuosní hra, která mimo jiné zahrnovala i slapování (aneb doménu basáků), dávala dost důvodů k soustředěnému vnímání. V davu to naopak začalo vřít na KATAKLYSM. Masakrálně pojatý death metal znovu rozvířil klidné vody pod pódiem, až se ve vlnách začali objevovat lidé i na pódiu, což muzikantům evidentně nikterak nevadilo. Securiťáci pak jenom vykazovali „připlavené“ správným směrem ven. Jako hlavní headliner festivalu byli prezentováni legendární ACCEPT, kteří si krátce předtím ještě stihli odskočit o pár metrů dále do ZOO pokřtít mladé žirafy. Ač oslabeni o zraněného kytaristu Hermana Franka, rozhodli se s posluchači sehrát férovou hru bez samplů a kytarových playbacků, takže veškeré kytarové party obstaral Wolf Hoffmann sám, přičemž mu skvěle sekundoval basák Peter Baltes, při jehož baskytarových parádičkách jste na absenci pátého člena bez problémů zapomněli. Žádné provizorní řešení, zcela plnohodnotný výkon, který byl jednoznačným vrcholem dne. Marc Tornillo byl ve skvělé formě a problémy mu nenadělal ani atentát „Fast As A Shark“. Takhle hrají legendy.

Sobota 4.6.
Sobotu otevírá spolehlivá domácí úderka DYMYTRY. Očekávané energické vystoupení přilákalo už v dopoledních hodinách davy, které nemohly být zklamány. Následují holandští VANDERBUYST. Po všech kytarách nabroušených do extrémních zvuků přichází čas pro líbezně znějící středy. Tříčlenná parta servíruje pohodový mix metalu, hardrocku a rokenrolu a dává trochu vydechnout ušním bubínkům. Pak už se blíží vystoupení domácí melodické jedničky, kterou je už po několik let SALAMANDRA. Kytarista Karel Řepecký není přítomen fyzicky, zvuk jeho nástroje ale ano. Pochvalu si zaslouží Salamandra i za to, že odmítla hrát s ostatními hru, kdo vyprodukuje z kytary zvuk co možná nejtvrdší. Pokud mě paměť neklame, hrálo se především z posledních dvou alb. Trochu statické provedení je vyváženo komponistickou i aranžerskou nápaditostí, a Salamandra si užívá zasloužených ovací. Další melodickou partou jsou CRIMES OF PASSION, jejichž melodický hevík mě buďto zastihl nesoustředěného, anebo jejich vystoupení chybělo něco málo k tomu, abych si jej i po dvou dnech vybavil. Třetí sobotní českou kapelou je ARAKAIN, který může těžit se své neotřesitelné domácí pozice, ale jeho vystoupení bylo přecejenom o krůček za většinou nadupané zahraniční konkurence. Po Arakainu nastupují VICIOUS RUMORS. Pro kapely, které hrají metalový oldschool amerického střihu, mám já slabost. Váháte, zda je to ještě heavy metal, anebo už jsou položeny základy pro rostoucí thrashovou vlnu, každopádně ale slyšíte dravost, energii, ale především radost. Nezpochybnitelné popularitě se u nás těší folk/pagan metalové kapely, zvlášť když je vše doplněno bohatými orchestrálními aranžemi. V sobotu byly zastoupeny skupinou EQUILIBRIUM. Mě tyto styly bohužel neoslovují, ale dav pod pódiem měl očividně jiný názor a vytvořil pro Equilibrium výbornou atmosféru. Pokud je něco švédskou doménou, pak je to schopnost tvořit z nejlepších ingrediencí odkazu 80. let. Nejinak je tomu u heavymetalistů BLOODBOUND. Naživo se mi zdáli rychlejší a tvrdší než na studiovkách. V Plzni naservírovali přihlížejícím do žil pořádnou dávku energie a oživili duch Hammerfall z loňského roku. Ve Skandinávii ještě zůstaneme, protože přišel čas na dánské hvězdy PRETTY MAIDS. Průřez bohatou historií plnou nezapomenutelných hymnických opusů kombinovaný se skvělým posledním albem Pandemonium, to už je velmi hodnotná munice. Skvěle naladění sympaťáci si svým pohodovým vystoupením nemuseli o přízeň říkat dvakrát, dostalo se jim jí okamžitě. „Future World“, „Love Games“, „Little Drops Of Heaven“. Není co dodat. Na podzim tu byli po dlouhé době poprvé, nyní jsou tady opět, snad zůstanou intervaly zachovány. Ve velkém stylu pojali své vystoupení SAXON. Legendy nijak nešetřily na výzdobě scény a odehrály nezapomenutelné vystoupení, při němž se dle mého odhadu opíraly spíše o skladby z novějšího období. Kytary znovu zněly středově (žádné brusky a motorové pily), Biffovi to zpívalo náramně, je jen škoda, že majestátně pojatá scéna nemohla vyniknout za větší tmy. Poslední kapelou sobotního maratonu byli CRADLE OF FILTH. Nevím, kde se v publiku vzala nedůvěra, jež všude panovala, ale to mě nemusí nijak tížit, protože Cradle Of Filth ji rozcupovali na padrť. Bez nadsázky strhující vystoupení kolidující mezi ďábelskými symfoniemi, zběsilým metalem, operou, horrorovými filmy a nekonečným množstvím dalších podobně atmosferických rekvizit. Vše podpořeno tmou, v níž pódiové hrátky obzvláště vynikly. Opět skvělé uzavření dne.

Neděle 5.6.
Mysl míní, tělo mění. K areálu se blížím až v odpoledních hodinách, když na pódiu úřadují WHILE HEAVEN WEPT se svou melodickou hudbu v pomalejším tempu. Kontrast nastává ve chvíli, kdy je střídají MISERY INDEX, kteří svým death/grindem zmasakrují všechno v blízkém okolí. U následujících PRIMORDIAL už se mi daří vnímat lépe, a tak si vychutnávám další kapelu čerpající z folkových prvků, což je znovu předpoklad k tomu, že lidem se to bude zaslouženě líbit. A taky že ano. EPICA je kapela, která se umí zběsile rozjet, ale po dvou předchozích kapelách působila spíše jako balzám. Spousta jemných pasážích dávajících vyniknout opernímu zpěvu (který mně však nezní v podání Simone Simons zrovna nejlibozvučněji), ale dojde i na zběsilá tempa provázená nelítostným murmurem. Předposlední kapelou festivalu jsou ARCH ENEMY. Pokud mám někoho vyhlásit frotmanem těchto tří dnů (v daném případě jde o frontwoman), bude to bezpochyby Angela, která se nepřetržitě stará o zábavu. Pohybuje se neustále před kotlem, burcuje publikum a do toho řve, jako by chtěla vyvrhnout všechny vnitřnosti. Zvířecí řev kontrastuje s hravým kytarovým preludováním. Mohu vyhlásit Arch Enemy nejmelodičtější kapelou víkendu? Myslím, že ano, krátce před koncem dostávám důkaz v podobně nádherné instrumentální vložky. Celý festival pak uzavírají SABATON. Kdysi dorazili jako jeden z mnoha učinujících na festival Masters Of Rock, poté doprovodili na turné Gamma Ray a Helloween, nato vyprodali několik samostatných koncertů. I v současné době můžeme sledovat, jak se z neznámé kapely stává hvězda. Myšleno je to bez nadsázky, takové vyvolávání před začátkem setu jiná kapela během tohoto víkendu nezažila. Sabaton se rozhodli odměnit všechny věrné v maximální míře. Hitovka za hitovkou, šou odvedená na maximum. Netroufnu si Sabaton pasovat na nejlepší kapelu festu, ale přesto jsem rád, že festival uzavírali právě oni. Vychutnal jsem si je měrou vrchovatou.

Závěr tentokrát pojmu heslovitě. Pojďme na plusy a mínusy a doufejme, že za rok se na stejném místě sejdeme zase.

PLUS
- výběr kapel a jejich výkony
- absence českého plevelu nazývaného občas "českou špičkou“
- útulný areál, ve kterém vidíte na pódium z jakékoliv pozice, i jeho okolí
- výběr ve stáncích (ať jde o jídlo nebo o hadry)
- pohodová přátelská atmosféra

NEUTRAL
- cenově dostupnější pivo než v loňském roce
- lidí bylo dost, ale akce by si jich zasloužila ještě více

MINUS
- pódium daleko od lidí

Autor článku: Topi

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!