Mezi Ploty 2007 - Dobřany

V Dobřanech stejně jako každý rok ožil nádherný park stovkami návštěvníků, kteří se sem přijeli za kulturou, pohodou a mimo jiné také zbourat pomyslné hranice.

Dobřany letos již po deváté vítají učinkující i diváky z různých koutů republiky a není náhodou, když zaslechnete okolo sebe i nějaký ten cizí jazyk. Akce vstoupila do podvědomí svou neuvěřitelně lidskou a komorní atmosférou a velice kvalitním obsazením z řad vystupujících.

I tentokrát jsme měli možnost navštívit již standartní čtyři divadelní scény a dvě hudební. Novinkou však byla zvětšená druhá hudební scéna, která byla vystavena v severo-západním cípu dobřanského parku. To jistě přivítali jak pořadatelé tak protagonisté, kteří měli dostatek prostoru pro přípravu pódia, ale myslím že pro diváka tak druhá hudební scéna ztratila na své unikátní atmosféře. Na loňskýcch Mezi Plotech byla umístněna v jedné z kolonád, kde bylo pravda velmi málo místa pro vystupující, ale lidé seděli takřka v hloučku okolo protagonistů a připadali si jako na rodinné sešlosti, nebo někde u ohně s kamarády. Ale z hlediska praktičnosti nelze pořadatelům na této změně nic vyčíst a z reakcí publika na druhé hudební scéně lze říct, že i oni si velice rychle zvykli. Divadelní plenéry zůstaly na svých obvyklých místech a tam opět probíhala velice živá a vřelá komunikace mezi umělci a publikem.

Začátek festivalu narušilo počasí, které nám stejně jako vloni připravilo ukázkovou bouřku. Z toho důvodu se začátky jednotlivých vystoupení mírně opozdili a lidé občas zmateně pobíhali od scény ke scéně a marně hledali svého oblíbeného umělce. Ale pořadatelé dělali co mohli a tak se posun nikde neprodloužil. Zanedlouho si všichni na půlhodinové zpoždění začátků zvykli.

Hned v úvodu jsme zavítali na Plenér I., kde se zanedlouho mezi diváky objevil podivný chlapík, s hustými černo-šedivými vlasy do drdolu, v nenápadném oblečení a hrnul si to rovnou k mikrofonu. Pro ty kteří ho neznají, by se zdálo, že si některý z chovanců chce také zkusit vystupovat, ale příznivci Petra Váši svého oblíbeného umělce hned poznali a přivítali náležitým aplausem. Dnes vystoupil sám, bez svých syčáckých kolegů, ale jeho sbírka fyzických básní pobaví a donutí k zamyšlení stejně dobře.

Hned po vystoupení Petra Váši nás nakazila kultura. Tedy možné je že jsme byli nakaženi již během výstupu, je to dokonce velice pravděpodobné, ale příznaky se začaly projevovat až po představení. Podivné bílé bakterie se na nás doslova nalepily a nemohli jsme se jich zbavit. Za chvíli si ale organismus zvykl a my se s kulturou sžili v příjemné symbioze.

Ale to už jsme mířili k Hudební Scéně I., odkud už jsme slyšeli pohodový rock skupiny Garage. Pánové už mají odehráno pěkných pár let a to se velice pozitivně projevilo. K občas až bluesovým melodiím se klidný a ležérní styl s jakým nám písničky hráli skvěle hodil. Připadal jsem si jako bych stál v americkém baru v 50 letech minulého století, popíjel a nechával se unášet hudbou.

Abychom nezmeškali zajímavé vystoupení na Hudební scéně II, opustili jsme Garage ještě před poslední písní a vydali se za kapelou Vega složenou z mentáleně postižených pacientů Ústavu sociální péče ve Skalici u Litoměřic. Skupinu dal dohromady její leader Vlasta Barák spolu s kytaristou Jardou Grundem. Vega byla na Meziplotovém pódiu jednou z nejostřílenějších kapel, hraje na festivalech po celé ČR už několik let, koncertovala i v USA a má za sebou spolupráci s předními českými umělci, jako třeba Danem Bártou, Lenkou Dusilovou nebo Vladimírem Mišíkem. V Dobřanech jsme si mohli vyslechnout jak autorské tak převzaté skladby a musím uznat že jim to pěkně šlapalo.

Cestou z vystoupení Vegy, jsme se zastavili na Plenéru III, kde se chytalo představení dětského souboru divadla TY-JÁ-TR – Český Rok. Všichni přítomní byli příjemně překvapení precizností s jakou si mladí herci představení připravili. Jejich vystoupení bylo velice přirozené a člověk jakoby vplul do světa našich prababiček plného pranostik a různých pořekadel. Naše cesta ale vedla opět na Hudební scénu I, kde již byla nastoupena skupina Michael's Uncle, HC legendy z Prahy. Ačkoli mi HC které si v současné době můžeme po klubech poslechnout vcelku lahodí, jeho kořeny v podobě Michael's Uncles nejsou můj šálek čaje. Pokud se vám při vyslovení tohoto jména nic nevybavuje, pak vězte že si na jejich kocertech můžete poslechout pěkně tvrdé HC, v podání dvou kytar bycích a nezapomenutelného zpěvu Amrita Sena. Z Hudební scény I. jsme se tedy přesunuli opět na scénu II. kde měla zpívat Bára Zemanová s kapelou. Báru jsme našli v kruhu přátel vedle pódia, zatímco se chystala scéna. Na první pohled působí velice uvolněně a přátelsky a rozhodně se nedá říct, že by se na ni nějak podepsala cesta mediální bombou „Česko hledá superstar“. Většina jejích písní je na hranicích popu a rocku a Bářin plný a chvílemi pěkně ostrý hlas v nich dobře vyniká. Bohužel na Mezi Plotech se zvukaři právě Bářin vokál podařilo dost schovat mezi nástroje a tak jsme si ji moc neužili. Mohli jsme slyšet skladby z jejího prvního alba Rozjetej vlak.

Asi po čtvrté písni jsme se rozhodli přesunout na scénu I., kde měla hrát legenda českého bigbítu Hudba Praha. Cestou jsme na jednom z trávníku potkali zajímavého člověka. Měl před sebou z kartonů slepené makety kláves a komba, do kterých usilovně a vcelku zdařile bubnoval vlastnoručně zhotovenými paličkami a zpíval známé hity většinou od českých a slovenských skupin, jako Olympic, Elán nebo Michala Davida. Texty byly částečně originální, častečně si vypomáhal vlastní improvizací a když už i ta došla, přešel plynule do svahilštiny. Dozvěděli jsme se že jde o pacienta, který se takto prezentuje každý rok a musím uznat, že měl vcelku početné publikum. Nutno připomenout, že jsme ho na stejném místě potkávali celý den a byl takřka k neutahání.

Hudba Praha je za léta svého vystupování oblíbená po celé republice a ani v Dobřanech tomu nebylo jinak. Trávník před pódiem scény I. doslova vařil tanečníky a všichni se skvěle bavili. Zazněli i songy Máma Táta, nebo Marijuana. Pěkně jsme si zaskákali a jen neradi jsme skupinu pustili domů.

Na plenéru II. Se zatím přichystali herci z Malého vinohradského divadla, kteří přijeli s improvizační spartakiádou. Každý z herců měl oblečení sladěno do jedné barvy a na trávníku stála tabule s různými hesly. Diváci si mohli vybrat vždy barvu herce a heslo, jež se mělo stát jeho tématem pro improvizaci. Publikum i protagonisté se u toho řádně nasmáli a hesla jako Grupáč, či Asociace sklidila vřelé ovace. V kolonádě vedle paví voliery mezi tím zněly bubny, v jejichž rytmu se doslova vznášela tanečnice Antonie Svobodová. Svůj ladný tanec doplňovala imitací pavího volání a nutno dodat, že velice zdařilou. Vystoupení zakončila poklonou, pro kterou bych si musel vyndat více než dvě žebra abych jí byl schopen.:-)

Na závěr jsme ještě stihli vystoupení zajímavé partičky Southpaw. Jejich hudba je směsicí elektronických a kytarových prvků inspirovaných kapelami jako jsou britští The Smith. Zpěvák Gregory Finn a baskytarista J. Svatoš jsou posledními mohykány původní sestavy a spolu s bubeníkem H. Jančkou a klávesistou Karzim to na pódiu dovedou pěkně rozbalit. Ačkoli i kytarové melodie zprostředkovává synthetyzátor, zní některé jejich skladby pěkně rockově. I elektronické věci, které by se skoro daly zařadit do trance, jsou velice atraktivní. Muzikanti navíc svým vzezřeím přilákali valnou část dámského publika a i skalní „pařani“ si při rytmičtějších skladbách přišli na své a pěkně si hodili hlavou.

Dobřanský festival tedy zase nezklamal a nabídl širokou škálu hudebníků, výtvarného a divadelního umění a my odcházeli jen neradi domů. Pohoda a energie načerpaná Mezi Ploty, v nás zůstala ještě několik dní a moc se těšíme na další díl festivalu v Praze. Ten již obsáhne celé dva dny a vystoupí tam např. Olympic, Gaiah Mesiah, Cocotte Minute, UDG, Krucipüsk, Wohnout a mnoho dalších. Nezapomeňte se tedy podívat na www.meziploty.cz a objednat si vstupenky.