23. 3. 2017

Mgr. Petr Korál, dělník bigbítu - rozhovor

Synonymem pro rockovou muziku a bigbít zvlášť je Petr Korál. Hudební publicista, textař, zpěvák, moderátor a scenárista, komunální politik.... (I když jak Petr Korál píše: "P.S. To poslední platilo jen čtyři roky, už v 90. letech. Ale kdo ví, co bude, nikdy jsem nevyloučil, že se k tomu zas nevrátím a doba mě k tomu celkem vede, abych o těchtot věcech přemýšlel...")


BREAKING BEADS 2001

Ahoj Petře. Ty a muzika, kdy to začalo, první krůčky?

Už v mateřské škole, ale fakt. (smích) Byl jsem tehdy s rodiči na svatbě někoho z příbuzenstva a v té restauraci měli jeden z prvních jukeboxů. Člověk tam hodil korunu a ono mu to z klasického vinylového singlu přehrálo písničku. A já tam jak u vytržení strávil snad tři hodiny a pouštěl jednu skladbu za druhou, protože všichni svatebčané mně, malému capartovi, samozřejmě bez rozmyslu dávali svoje drobné a byli rádi, že se bavím. Já už ve školce uměl číst, takže jsem věděl, co pouštím. A pamatuju se, že možná nejvíc mě tenkrát zaujaly písničky Olympiku a Věry Špinarové. Muselo to být někdy v roce 1974 – a vlastně to byl i nepřímý začátek mé dráhy rock/metalového DJe, které jsem se s chutí řadu let věnoval už v dospělosti... No a na základní škole už jsem v tom frčel až po uši. Sledoval jsem veškeré aspoň trošku hudební pořady v naší i západoněmecké televizi (bydlel jsem kousek od hranic), poslouchal rádio, začal si kupovat hudební časopis Melodie atd.


ASMODEUS 1989

 

První kapela, to je prý něco jako první láska. Která to byla?

Jde o to, co přesně tou otázkou myslíš. Pokud první kapelu, kterou jsem si oblíbil, tak to byl asi už zmíněný Olympic. Dokonce jsem si už v necelých dvanácti letech u našich vymohl, že půjdu sám na koncert Olympiku (protože rodiče bigbít naprosto nezajímal, naopak je dost silně iritoval), a byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu. Takže Olympic byla ta moje pomyslná první láska, která mi vydržela až do dneška. No a co se týče aktivního muzicírování: když nebudu počítat duo Frekvence, později přejmenované na Tunel, které jsme měli s kamarádem kytaristou na gymplu a já tam zpíval a hrál na baskytaru (bubeník chyběl), avšak zůstalo spíš jen u vymýšlení všemožných plánů a několika zkoušek, první skupina, kde jsem působil, byl thrashmetalový Asmodeus z Klatov. Přesněji řečeno, první vystoupení jsme absolvovali jako Resscator, pak několik dalších jako Attack a teprve pak vznikl Asmodeus – z nutnosti, protože Attack komunisti zakázali, tak jsme se přejmenovali, sehnali zřizovatele přes půl republiky (Radovesnice II na Kolínsku) a pokračovali neohroženě dál. (smích) I když to celé trvalo jen zhruba rok a půl v letech 1988-89, opět jde o věc, na kterou budu do smrti v dobrém vzpomínat. Zažili jsme tenkrát dobu, která se nikdy nebude opakovat, připadali jsme si jako průkopníci něčeho nového... V prosinci 1989 jsem sice v Asmodeu jako zpěvák skončil, nicméně s kluky jsem několik dalších let pořád úzce spolupracoval jako textař a producent a podílel se na prvních třech jejich deskách. A mám upřímnou radost, že to ta skupina nikdy nezabalila a dnes je to ve svém ranku legenda, která se díky svému poslednímu albu plným právem po letech dočkala i Ceny Anděl v kategorii Hard & Heavy.


Breaking Beads live Basinfirefest 2007

 

Kdy se to zlomilo a přišel jsi na to, že právnická obec se bez tebe obejde a vyhrála to muzika?

To jsem tušil už během studia. Sice jsem zkouškami procházel naprosto bez problémů a měl skoro samé jedničky, dokonce jsem měl nabídku, abych po státnicích (podzim 1991) zůstal na Právnické fakultě UK Praha jako odborný asistent, tedy začínající mladý učitel, ale já už se v té době věnoval hudební publicistice a toužil ji dělat jako svoje zaměstnání. Hned v té době mi to nevyšlo, ale už na jaře 1992 jsem nastoupil jako redaktor do časopisu Rock & Pop a v tu chvíli definitivně skončila moje kariéra právníka. Ta vlastně trvala jenom ten půlrok, kdy jsem po škole nastoupil na tehdejší Ministerstvo státní kontroly.


Magická noc trubadúrů 2014

 

Ohlasy písní těžkých, bible rockerů. Dnes nepředstavitelné, že bez internetu dal někdo tohle dohromady.

Na tu knížku jsem dodnes hrdý. Dalo to opravdu šílenou práci, mimo jiné ne desítky, ale stovky dopisů, které jsme rozeslali kapelám, na něž jsme ale nejdříve museli sehnat kontakt. Jojo, bez internetu. Měl jsem tenkrát mnoho sešitů s poznámkami, informacemi o skupinách, kontakty na ně, fotkami... Stále je mám, ale samozřejmě je už nepoužívám.

 

Spolupracuješ s řadou časopisů nejen vyloženě hudebních. Nezdá se ti, že tisk je postupně vytlačován internetem?

To se mi nezdá, protože ono to tak skutečně je. A netýká se to pouze časopisů, ale i novin, tedy deníků, a těch asi ještě mnohem víc. Náklady i samotné prodeje časáků, těch hudebních obzvlášť, šly obecně dolů, ale to už dávno, a nemůže za to jen internet, ačkoliv je asi hlavní příčinou. Řekl bych, že lidi celkově o muzice čtou míň než kdysi, a když už, zajímají je spíš rychlé a de facto povrchní aktuální zprávy někde na netu. Opravdu fundované a celkově novinářsky kvalitní hudební články, které rozebírají do hloubky nějaké téma nebo osobnost (a může to být i formou obsáhlého rozhovoru), jsou na internetu spíš výjimkou. V tomto zůstává role papírového časopisu zatím asi nenahraditelná, i když je to čtení spíš pro fajnšmekry a opravdové milovníky a znalce hudby.


Malignant Tumour - Ostrava listopad 2011

 

Radio Beat a tvůj pořad Uši Radia Beat: podle čeho vybíráš hosty? Existuje i v tomhle nějaký lobbing?

Uši připravuji už patnáct let a hosty si vybírám zcela svobodně a libovolně. Vedení rádia mi do toho naprosto nijak nekecá, za celou tu dobu mi bylo jen několikrát řečeno, že by z nějakých důvodů bylo vhodné a potřebné, abych tehdy a tehdy pozval toho a toho. Opravdu to byly jen zcela výjimečné případy a navíc nikdy nešlo o někoho, s kým by se mi vyloženě příčilo se v tom vysílání potkat a bavit. A lobbing ze strany samotných umělců, jejich vydavatelů nebo agentur samozřejmě občas funguje, když někdo vydává desku nebo chystá turné či velký koncert. Ale to je zcela normální a pokud mi ta věc přijde zajímavá, rád někoho z dané kapely pozvu a tímto způsobem je podpořím. Tedy abych se vrátil k tvé otázce: hosty vybírám i podle toho, co zrovna někdo dělá nebo připravuje. Dalším důvodem může být třeba když má někdo nějaké životní výročí, někoho si žádají sami posluchači a někdo mi prostě „jen“ přijde jako zajímavý host do Uší. Je to různé.

 

Spolupracoval jsi na několika 13. komnatách. Existuje i nějaká 13. komnata Petra Korála?

To určitě existuje, a týká se hlavně zdraví. Osud ke mně nebyl v tomto směru zrovna moc příznivě nakloněn a měl jsem několik opravdu vážných úrazů a chorob (jedna ta nemoc je nevyléčitelná a budu s ní žít až do konce svých dní). Jejich následky mi komplikovaly a komplikují život a to, co dělám, je pro mě v něčem o trochu obtížnější než pro zdravého člověka. Ale většinou o tom nemluvím. Jsou lidé, kteří jsou na tom nesrovnatelně hůř, tak proč si stěžovat?


Okoř se šťávou 2008

 

Co zpěvák Petr Korál? Tenhle rozhovor jsem v hlavě nosil pár dní v hlavě i s touhle otázkou, přijdu domů, otevřu Facebook a na prvním místě na mě vyskočí tvůj status týkající se tohoto tématu...

Takže bys sem ten status klidně mohl zkopírovat, protože momentálně to tak je. (smích) Zkrátka a dobře: nějak stabilně už deset let nezpívám, skupinu Breaking Beads, kterou jsem vedl, jsme na podzim 2007 uložili k zimnímu spánku, z něhož se zatím neprobudila. V tuto chvíli si moc neumím představit, že bych ji zas naplno rozjel, ani nějaký jiný projekt. Důvodem je absolutní nedostatek času, dělám toho v oblasti muziky už tak strašně moc. Ale nikdy neříkej nikdy a někde v koutku hlavy tu chuť a touhu pořád mám. Občas si někde s gustem zařvat mi trochu chybí, což jsem si ověřil na konci roku 2014, když jsem si zahostoval se skupinou Atari Terror na jejím výročním koncertě v pražském Paláci Akropolis. Strašně mě to bavilo a myslím, že to nedopadlo nejhůř. Vloni jsme si to neplánovaně – prostě momentální bláznivý nápad – zopakovali na festivalu v Hrádku nad Nisou, ale z mé strany to byla spíš jen taková improvizace. (smích)


Petr Korál rok cca 2000

 

Jako zpěvák jsi trémista? Připravuješ se dopředu na vystoupení, nebo seš schopný, když tě někdo osloví, ať s nimi dáš nějaký song, ihned naskočit na pódium?

Především se nepovažuju za skutečného zpěváka, ale za thrash/deathmetalového growlera, což je značný rozdíl. (smích) Melodický zpěv mi moc nejde, i když jsem asi dva roky občas zpíval ve sboru skupiny Vítkovo kvarteto. Trému jsem měl v tom Hrádku, který zmiňuju v předchozí otázce, protože jsem si tu písničku už moc nepamatoval. Příprava je nutná, minimálně si doma připomenout text... a pak je dobré mít i aspoň jednu zkoušku s tou skupinou, nebo si to přinejmenším vyzkoušet před koncertem při zvukovce. Ale třeba s kapelou Asmodeus, o níž už jsem mluvil, jsem i po svém odchodu občas hostoval a celá léta jsem byl schopen jednu nebo dvě věci zazpívat kdykoliv, bez jakékoliv přípravy a zkoušky. Ty texty jsem znal nazpaměť, asi proto, že jsem je sám psal. (smích)

 


S Atari Terror prosinec 2014 Palác Akropolis - part 2

Občas se v tobě ozve archivář. Co tě nutí nebo žene dopředu sehnat dotyčnou nahrávku?

Kdyby občas – archivář se ve mně ozývá stále častěji a požírá mi to čím dál tím víc času. Jde mi o nahrávky oficiálně nevydané, protože většinu regulérně vydaných českých rockových a metalových CD mám doma v originále. Prostě jsem zjistil, že různé živáky a dema, které mám jen na dnes již značně nepraktických kazetách a některé ani v této podobě ne, chci mít doma v digitální, tedy uživatelsky mnohem přátelštější podobě a že mě baví si je po mnoha letech znovu pustit. Tu a tam něco z toho využiju taky v rádiu, ale nedostatečná zvuková kvalita těch starých nahrávek to většinou neumožňuje.
A že to má celé nějaký smysl nejen sobecky pro mě samotného, to si člověk uvědomí, když něco z vlastního archivu někomu poskytne k oficiálnímu vydání na CD. Činí mi to opravdové potěšení a těch případů už bylo docela dost.


S Breaking Beads na Chmelnic prosinec 2006

 

Je nějaká nahrávka, kterou vlastníš, dá se říct raritní nebo si ji ceníš z jiného hlediska?

Takových je z mého pohledu spousta. Ale skutečně docenit je mohu asi jen já, ty a několik dalších podobně postiženců „šílenců“. (smích) I když jak jsem zjistil, těch sběratelů a archivářů tu není zase tak málo, jak by se mohlo zdát.

 

Tady to asi nebude jako v Anglii, že se objeví neznámá nahrávka Beatles a je z toho poprask...

Tady fakt ne. Myslím si, že archivy s něčím smysluplným a pro širší publikum zajímavým už byly z 99 procent vyrabovány. Co by možná stálo i dnes za vydání, by byly třeba živé nahrávky Katapultu z první poloviny 80. let, kdy nesměl natáčet ve studiu a vydávat desky, zejména záznam programu „Katapult Story“, prvního po onom zákazu. Vím, že ty nahrávky existovaly, ale já kupodivu dodnes žádnou nemám. A pak jsou věci, co by asi nebyly moc komerčně zajímavé (i když kdo ví?), ale já jako posedlý sběratel bych je moc toužil mít ve své sbírce. Například různé demáče a živáky z rané fáze skupiny Lucie. Něco málo mám, ale zdaleka ne vše a navíc v ne zrovna pohárové kvalitě. Totéž se týká i nahrávek Benefitu, které natočil někdy v roce 1987 u Petra Jandy. Nebo demo pražské kytarovky Soubor tradičního popu, jehož jediný exemplář se prý kdysi ztratil ve firmě Monitor. Nebo studiová verze písně „Podniková kontrola“ od Mopedu, k níž existoval televizní klip. Nebo „Máš na boku chmýří“ od Katapultu ve verzi z roku 1990, kterou nazpívala Lenka Kořínková a zaslechl jsem ji tenkrát v rádiu. Nebo jakékoliv nahrávky Orientu z let 1964-1978. Nebo záznamy spolupráce Viktora Sodomy s nymburskou Gradací. Nebo cokoliv od skupin Perpetuum Mobile (se Slávkem Jandou a Milanem Broumem), Graham, Halogen, Radikál, Kroket, Madona, plzeňského Mahagonu, původní Železné neděle, Labyrintu s Vaškem Běhavým... Je toho ještě dost, po čem pátrám a toužím. (smích)

 

V jednom ze starších rozhovorů jsi uvedl, že poslední přelomové album, které vyšlo, byli Prodigy v roce 1997. Změnil se nějak tvůj pohled?

Nezměnil, a to je docela na pováženou. Akorát nevím, jestli je problém v tom hudebním vývoji, anebo ve mně. (smích) Připadá mi zvláštní, že za poslední opravdu revoluční a novátorský hudební počin stále považuju právě dvacet staré album The Prodigy „Fat Of The Land“. Od té doby mi už nic nepřišlo opravdu zgruntu nové, vše zdánlivě revoluční jsou vlastně jen fúze různých žánrů a vlivů anebo novodobá, „jen“ upravená a vylepšená podoba něčeho, co už tu dávno bylo. Ale tím neříkám, že to je špatně. Myslím, že jde o logickou věc, navíc dobrých desek a dobrých písniček pořád vycházejí tuny. Jen už pro mě opravdu nejsou přelomové.

 

Posloucháš strašná kvanta muziky, ale kdy sis naposledy koupil české CD a s čím?

No, já mám tu výhodu, že ta česká CD, která mě opravdu zajímají, v naprosté většině stále na vyžádání dostanu zdarma díky tomu, že jsem novinář, o těch věcech píšu nebo je pouštím v rádiu. Přesto je každý rok několik věcí, které se ke mně nedostanou a chci je mít, tudíž je zakoupím. Které přesně cédéčko to ale bylo naposledy, to si nevzpomenu. Pamatuju si spíš „větší zakázky“, před časem jsem si například nechal poslat na dobírku kolekci asi pěti CD-R Extra Band revivalu. Jo, a hodně drahé pro mě bylo vypálené CD se studiovými nahrávkami skupin Elegie a Automat Band, které jsem koupil – s tím, že jsou pouze pro moji vlastní potřebu a nesmím je šířit dál – od Českého rozhlasu Plzeň. Radši se ani neptej, na kolik mě to CD vyšlo, to bys neuvěřil. (smích)


S Petrem Kryštofem z Krabathoru - březen 2015

 

Je sice začátek roku, ale můžeš nám nějakou desku doporučit, kterou bychom si neměli nechat ujít?

Myslíš letošní řadové novinky z domácí scény? Hm, to je těžké... Třeba nová deska Vypsané fixy se mi hodně líbí, nebo překvapivě dost rockově nabroušená novinka mých dlouholetých oblíbenců Mňága & Žďorp. Z vyloženě tvrdého ranku například aktuální počin Locomotive „Digitální teror“, ale ten vlastně vyšel už vloni, těsně před Vánocemi.

 

Které kapele patří srdce Petra Korála, co je tvoje srdcovka?

Neexistuje jedna jediná, vážně. Nedokážu na to odpovědět, protože těch svých miláčků mám celou řadu. Ale kdyby ses mě zeptal třeba na to, na koncertě které skupiny jsem byl ve svém životě nejčastěji, jsem si víceméně jistý, že by to byl Arakain, i když jsem to nikdy nepočítal a i když ho v posledních letech vídám už jen tak jednou dvakrát ročně.

 

Jak vidíš budoucnost bigbítu Čechách, jsi optimista, nebo spíš pesimista?

Jsem optimista, bigbít nikdy nezmizí. To už se dávno ukázalo. A pořád tu podle mne budou rockové kapely, co budou plnit nejen kluby nebo tancovačkové sály, ale i velké haly, případně stadiony.

 

Ahoj a děkuji za rozhovor a někde na bigbítu.


S Vítkovým kvartetem na Sázava Festu 06

Autor článku: zdenek svoboda





Darkont.cz

Komentáře:

23. 3. 2017 14:12
Ropothamo
Skvělý rozhovor! díkec;-)
23. 3. 2017 12:41
Jarmil
Jeden z mála - nebo spíš jediný hudební novinář u nás, kterého stojí za to číst.

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Komentáře ke kapelám:
Atariband
(20. 7. 2017 - 16:03)
Děda Chlívek
(15. 6. 2017 - 08:45)
CAYMAN
(12. 6. 2017 - 15:19)
Recept-rock
(8. 6. 2017 - 00:44)
Ortel
(4. 6. 2017 - 08:54)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o nim vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist