2. 4. 2008

Stoner rockový démoni z Monster Magnet dali sbohem LSD večírkům, jehličkám a veselým cigaretkám. A při poslechu songů jejich loňského alba 4 – Way Diablo bych jim doporučil, aby se k těmto koníčkům vrátili. To však neznamená, že je konec pekelnému rocknrollu!

Monster Magnet – přehlížená, nedoceněná a v našich končinách dokonce neznámá kapela made in USA. Jejich psychadelický rocknroll s odkazy na 70. léta a to především na Lemmyho bandu HAWKWIND patří vedle Danzig a Corrosion Of Conformity k tomu nejlepšímu z let devadesátých. Avšak do širšího podvědomí posluchačů se vplížili až na O.T.S. Matrix s parádní nadčasovkou Look To Your Orb For The Warning. Toď stručně pro neznalé (styďte se!) a teď si pokecáme o jejich posledním počinu 4 – Way Diablo.

Po tak trošku konzumně uhlazeném titulu Monolithic Baby (2004), sólových projektech a odvykacích kůrách, se kapelníci opět sešli a natočili album, které bych nazval kompromisem – zlatou střední cestou a stačilo tak málo…

Úvodní albu stejnojmenná 4 – Way Diablo okamžitě schladí nadržené fanoušky, dychtící po hudební ejakulaci, ke které docházelo při poslechu Dopes To Infinity či Powertrip. Monster Magnet nikam nepospíchají, kytary v jižanském až Country stylu a pro nejednoho guru rockera to bude nudná píseň pro nudné deštivé ráno. Ale při poslechu za volantem pocítíte tu sílu! Sílu jízdy v Mustangu GT 500 po dálnici 66 až do samých pekel! Druhá skladba Wall Of Fire s příchutí punku sice přidá na rychlosti, ale Ed Mundell mohl více přitlačit na kytaru, která takto zní až nechutně obyčejně a při tom, co se týče stylu hry, jsou to klasičtí MM (stačilo tak málo…).

S trojkou You´re Alive se konečně rozjíždí ten temný kolotoč překypující psychedelií a špinavým punkem ve jménu Iggy Popa a Lemmyho Kilmistera.

Následující Blow Your Mind se nese v myšlence Powertrip, ale zas ta kytara…na Monster Magnet zní až moc studiově, uhlazeně. Skladba to je vynikající, žádné béčko, ale to moderní, digitální aranžmá Magnetům vůbec nesluší. Doufám, že jim to poradil nějakej sráč přes zvuk, že to není z jejich hlavy. Že nezestárli, nekoupili si malou farmu na okraji Nevadské pouště. Že tam nepěstujou rudou řepu a růžové tulipánky…

Kdepak! Cyclone – pátý song je důkazem, že tahle partička oděná v černé kůži od hlavy k patě, umí! Ano, zpomalili. Jo, zvukově se nablejskali. Ale pořád to jsou pekelníci rohatí. V jejich hudbě je síla, temnota. Jižanská pálenka s příchutí antikristovy moči.

Šestku 2000 Lightyears From Home nedoporučuji poslouchat pod vlivem léčivých bylinek. Je to naprosto záseková, vyhulená a psychadelická záležitost, která vás pohltí a nepustí a některé z nás i zničí.

Song č. 7 No Vacation. To je spíše pivní hymna s až nesnesitelným rytmem, který vám zpomalí srdeční tep a přivolá chmurné myšlenky. Opět jsem si postěžoval na ochuzený zvuk kytar, kvůli kterému má skladba jen krůček ke genialitě.

4 – Way Diablo je postupně pomalejší, pochmurnější a temnější album, na které jako celek musíte mít náladu. O následujícím songu - Im Calling You – to platí dvojnásob.

Soild Gold je opět taková dálniční pohodovka, kterou by si oblíbil Walker Texas Ranger nebo J.R. z Dallasu. Určitě je to výborná skladba, ale já se mám ke Country jako upír k česneku, takže přepínám na mou oblíbenou bezepěvnou Freeze and Pixelate. Zde Country vystřídali indické rytmy a nástroje. Temnota střídá nicotu a tuto věcičku bych dal spíše jako intro, aby více vyniklo. Kdyby následná skladba A Thousand Stars přidala do kroku, nikdo by si neztěžoval. Oživilo by to zpomalující se album, které takto působí jako pomalá exkurze pekla a muzea masových vrahů.

Usínající oči probere předposlední kousek Slap In The Face. Parádní rocknroll vám vyžene z kebůlí temnotu, otevře lahváče, zapálí cigárko a to nemluvím o kytarovém sólu ze staré školy AC /blesk/ DC.

MM se s námi nakonec rozloučí s pohřební písní Little Bag Of Gloom, která na mě působí jako šanson říznutý špetkou The Doors.

Jak již jsem se zmiňoval, 4 – Way Diablo je pochmurné dílko, při kterém si Monster Magnet odpustili fet a možná proto zpomalili a potemnili, tak jak to je na dojezdech a absťáku zvykem. Jak ale praví české přísloví: léky po malých dávkách v jakémkoliv množství… A do nebe se stejně nedostanou, žijeme jen jednou a já věřím, že nám MM ještě ukážou, co znamená pojem American Power!

Autor článku: Majký

Komentáře:

no jo, není nad dobrou radu :-(

Já si myslim, že jim do toho musel někdo kecat, stejně jako když Metallice poradili aby se ostříhali:)

skvělá recenze!!! je fakt hanba a hrozná škoda neznat MM, sice už fakt nejsou to co dřív /ale kdo je/ ale stejně se mi líbí a Freeze
and Pixelate by bylo jako intro dokonalý, škoda, žes na to přišel ty a ne oni :-(