Mortal Fear - Chroptění o pomoc

Doktor Chocholoušek by se zaradoval, kdyby dostal do kazajek tuto death metalcore partu z Pelhřimova. Ale jak se zdá, to by on dříve skončil na jejich pitevním stole. Mrtvý – v tom lepším případě.

Po bezejmenné prvotině a jejím následovníkovi Messengers Of Pain přicházejí pelhřimovští nekrolabužníci s další porcí brutálního materiálu, kterou si vychutná nejeden řezník. Jak sami tvrdí – po znouzecně používaným autobubeníkem konečně našli bicmana, který měl odvahu přidat skalpel k operaci. A udělali více než dobře! Za přezdívkou Brute se schovává univerzální tlučmistr, jehož živelná rytmika, která nesetrvává na jednom místě příliš dlouho, protáhne nejeden krček.

Dobrodružství Kriminalistiky – známý český seriál a také motiv intra Chroptěte o pomoc, vás uvede do světa páchnoucích mrtvol, těžkopádných metalových riffů přeskakujících do zběsilého tempa a tak tomu je až do konce alba, které zakončuje outro. To opět nese motiv TV seriálu a to Hříšní Lidé Města Pražského. Jak napovídá název alba, nečekejte vokálové kreace tipu Halford nebo snad Božský Kája. Tohle je řev bezhlavého prasete v říji, gurmánská lahůdka německých kanibalů a milovníků řitních otvorů! Nekrofilní témata "zpěvu“ Martina Kopeckého jsou nasáklá posmrtnou ejakulací, morbidními vizemi a ten chlapec musel prožít neskutečně trpké dospívání. Textům však bude rozumět pouze ten, kdo si přečte booklet. Pod kytarovou hrou je podepsán Pavel Vacek. Ten vás každou nanosekundou alba přesvědčuje, že hrát umí. Od zdrcujících detonací, přes blackové pasáže až po hardrockové riffy – musím uznat, že je to mistr ve svém oboru a jeho kytarová pila mi napáchala v mozkovně spousty škod. Zbyněk Polívka poctivě drtí svou bassu, která je na tento žánr překvapivě dobře slyšet a již zmiňovaný Brute – Luboš Kopřiva by si měl na své škopky opatřit zbrojní pas.

Jelikož se Mortal Fear pohybují v undergroundových stokách, je zvuk poznamenán nižší kvalitou. Tu vám však vynahradí svou výbušností a chutí pořádně si zapitvat. Album Chroptění o Pomoc se nese vesměs v středním tempu (jestli se to o deathcore dá vůbec říct), což ale není vůbec na škodu! Nenechá vás sice vydechnout, ale máme možnost si vychutnat měnící se pasáže, nejen naše vlastní vnitřnosti, ale i vynikající hru na nástroje.