Mr. Scarecrow - 30 Silver Pieces

Dodneška nevím, jestli mojí sklerózou, nebo selháním techniky došlo ke kurioznímu jevu. Recenzi na tohle album píšu jako druhý, protože se mi prostě nejspíš zatoulalo na dno šuplíku, za což se lidem z kapely, lidem z Rockmagu a hlavně čtenářům omlouvám. Zase ale došlo k zajímavé situaci – můžete si moji recku porovnat s Kubem, který psal recenzi předchozí a třeba P.T. čtenářstvo potěším, třeba naseru, nechám na každém :)

Hrozně blbě se mi recenzuje styl, ve kterém nejsem úplně doma, prostě mám tendenci si do těch písniček přisazovat to, co bych v nich chtěl slyšet a zase v nich slyším harmonické postupy, které bych dokázal identifikovat, což ale v dnešní době není nic neobvyklého, dokonce se dá asi říct, že prostě není možné se ubránit vlivu jiných kapel, které se na člověka valí z rádíí, v obchoďákách a na ulicích, takže licence nehodlám řešit a budu se teď věnovat technické stránce. Hurá do toho.

Tady se jednoznečně shodnu s Kubem, že deska nezní na české poměry nijak špatně a dokonce bych si dovolil říct, že i vybočuje z průměru, všechny nástroje jsou vyvážené, dokonce do nahrávky ani moc nepřelejzají přesyčené plechy, což je něco, co mě u oblastních studií přímo deptá. Celkem šikovně jsou do muziky zapuštěné i klávesy, další bolest hodně nahrávek, tedy klávesy + bicí + zpěv = nahrávka a kytary odchází pryč ze stop někam do pozadí dělat ruchy.

Samotná hudba je pro mě osobně mírně přeflažoletovaný power na celkem slušné úrovni, kapela, která je na českém nebi jednou z těch určitě vydařenějších s docela dobrými muzikanty a solidním zpěvem. Nic, z čeho by vydření producenti v hudebních rádiích padli na zadek a zařadili do playlistů mezi studii preferované superstar, ale taky nic, za co by se musela jakákoli kapela v Čechách pohybující se na tomhle ranku stydět. Prostě ta deska trpí občas chybami prvotin, ale obecně jde o slušný počinek, ke kterému se rád vrátím a porovnám si ho s novou plackou Change the Channel.

Blížíme se ke konci. Normálně projedu desku od první do poslední písničky, ale tady je to zbytečné, nejsou tady ani nijak znatelné propady ani absolutní vrcholy, pro mě snad je Mr. Scarecrow, skladba, která je pro mne nejnabitější energií s asi nejvíc „nabušeným“ refrénem.

Takže přátelé – držím palce do budoucna, málo personálních rošád a ať to hraje.