Mucopus - Undimensional

Grajndoví maníci z Albany, hlavního města státu New York, si během své evropské štace koncem loňského jara odskočili do bzeneckého studia Shaark natočit novou placku, tentokráte s názvem Undimensional. Což je název, který padne jak prdel na hrnec, neboť osm kusů, které MUCOPUS (volně přeložitelné jako slizohnis) v Bzenci ukuchtili, naprosto popírá veškerý čas i prostor.

„Vše plave v božském slizohnisu“

Ano, Amíci nám servírují osm (respektive sedm plnoprávných) kusů, které by nenechaly v klidu ani bezpečně mrtvého nebožtíka. Kapela se do práce vrhla s opravdovou vervou, všichni instrumentalisté drtí své mazlíčky až na kost, a stejně tak si počíná i pěvec Jason Keyser, jehož hlasivkami bych nechtěl být ani za mák. Undimensional je nahrávka, která oplývá zhruba tolika nápady, že by průměrné grind coreové smečce vystačily na celou dekádu. Každou chvíli nějaká změna, zvrat, obrat. Navíc trvání (míněn reálný čas) desky je pouhých 28,5 minuty. Nahrávka by ovšem mohla být klidně kratší, poněvadž dvouminutová mezihra „Void“, ač také notně mimodimenzionální, je zde jaksi do počtu. Čas je tedy využit téměř dokonale, přestože věřím, že by tahle parta zvládla stvořit i další podobně ujeté fláky, jaké na Undimensional najdeme.

Novosvětský grind, ve kterém nechybí hutné kytarové party, rozsekané do x jednotlivých hnětajících riffů, x druhů správně mokvajících vokálů včetně typicky grindově zpitvořeného kvákotu à la přejetá žába, navíc okořeněný potrhlými texty plnými hnisu, slizu a vědeckých termínů. Pro představu přikládám úryvek z eponymní skladby „Undimensional“

Mimodimenzionální v teorii nespojující formu a funkci korunovanou bez trůnu v naprostém odporu k slizové tradici postrádající důvod zplozený ze spirálovitého vakua ale toto všechnonic brání svůj vlastní druh prokletý ústupem metafyzické závislosti z fyzické říše delirium tremens symptomy objímají mrtvolu aby se staly fetující antihmotou… atd., atp., prostě grindový úlet jak má být!

Nakonec musím též pochválit japonského autora obalu Toshihira Egawu. Jeho dílko je příjemné a zelené a stejně tak booklet, ač neobsáhlý, je pěkným doplněním hudby samotné.

Co říci závěrem? Mucopus berou a neberou hudbu vážně, což se mi líbí. Undimensional je perfektně zvládnuté muzicírování, avšak s notnou dávkou humoru a (sebe)ironie. O čemž by také grind core měl být, a kdo ho bere smrtelně vážně, nechť se z něj stane mucopus!