Nazgul – De Expugnatione Elfmuth

Když se řekne folk black, každý si vybaví nějaké ty naostřené kytary, growlící hlas extra temného zpěváka s pomalovaným obličejem zdůrazňující temnotu, která ho ovládá a do toho nějaké ty dudy, píšťaly či klávesy hrající lesní či luční tóny.

Velmi podobně je tomu i právě zde, u italského dua s prozaickým názvem Nazgul, z nějž přímo číší inspirace dílem John R.R. Tolkiena a vůbec celého fantasy stylu. O těchto dvou nesporně inspirujících veličinách Nazgul zpívá, hraje a vytváří naprosto dokonalou atmosféru.

Z takovéhoto popisu by si člověk řekl, že nejde o nic výjimečného, že už to určitě někde slyšel, ale to by udělal velkou, ba přímo fatální chybu. Přišel by o několik lahůdek, které tuto skupinu staví nad ostatní a je velkým omylem, že je ve světě málo známá. Proto je třeba udělat pro ni místo i v myslích českých metalistů. Zvláště tuto informaci ocení fajnšmekři a milovníci nadupaného black metalu prodchnutým úžasně rozprostřenou atmosférou jak vystřiženou z Valmonta či jiného filmu z období rokoka. Protože rokoko je styl, kterým klávesy naprosto podtrhují duši celého alba De Expugnatione Elfmuth, které je zároveň prvním počinem těchto dvou chlapíků ze sicilského města Monreale. Hraje zde totiž umně nástroj, který jen tak někde neuslyšíte – varhany. Zapomeňte na rádoby varhany co slyšíte často v intrech Cradle of Filth, tohle je totiž úplně jiná dimenze a úroveň. A to nejen hudebně, ale i hlasově. V několika sonzích lze zaslechnout i pěkně rozjetou trumpetu. A někde to slyšíte i současně.

Co se týče vokálů, tak o ty se stará hlas Zakrathora, který kromě ďábelského, vřeštícího a neobyčejně hlubokého chrapláku ovládá bicí a klávesy. Jak to zvládá při živých vystoupeních (pokud vůbec nějaké kdy mívají), to je otázkou stejně jako jak to dělají Satyricon, kteří jsou také dva. Jenže ti na to mají lidi, jelikož pořád někde vystupují. Druhým v kapele je Thornset, který ovládá kytaru a basovou kytaru. Jak to zvládá najednou je pro mne taktéž záhadou, každopádně to funguje a to je přece hlavní.

Kapela vznikla v roce 1996, demo bylo nahráno o dva roky později a v roce 2002 jim vyšlo zatím jediné již zmíněné album De Expugnatione Elfmuth. Člověk by řekl že šestiletá pauza naznačuje konec kapely, ale u Nazgul to spíše znamenalo zavření se do nahrávacího studia a zkoušení nových výtvorů, protože do roka by jim mělo vyjít druhé album s názvem Elfmorul o celkovém počtu deseti nových songů.

Další zajímavostí téhle kapely je, že své texty nejen píše, ale i zpívá v latině. Sem tam i nějaká jiná kapela napíše nějaký svůj song v latině, ale povětšinou jen jeden, u Nazgul je to celé album a zřejmě i druhé se ponese na stejné vlně. Texty jsou inspirované tolkienovským stylem fantasy světa a vyprávějí většinou o krvavých bitvách elfů, trpaslíků a jiných mýtických postav. Během poslechu by ani promovanému profesorovi latiny nepřišlo, že poslouchá vyprávění o hrdinských činech, velkých krvavých bojích či o elfím lese plném špičatouchých válečníků.

Pokud se vám někdy dostane toto album od Nazgul do ruky, budete vlastníky jednoho z nejvíce originálních folk black metalových děl posledních let. Rokokové varhany společně s atmosférou tehdejší doby spolu s blackovým hlasem měnící své polohy a neobyčejně propracovaným melodickým pozadím tu ještě nikdy na žádném albu nebyly. Bylo by neskutečným překvapením a přínosem, kdyby se Nazgul spolu s novým albem vydali na turné po Evropě a třeba i zavítal příští rok na Brutal Assault, ale to možná chci moc. S hodnocením neváhám však ani chvilku – 100% za originalitu a provedení.