5. 11. 2006

Dokáže vaši pozornost upoutat směsice rockové šťavnatosti, grungeové nespoutanosti, místy až popové hitovosti a zároveň citovosti? Vydejte se na adresu Nickelback...

Tato kanadská formace není v hudební branži žádným nováčkem, ačkoli se o ní v rockových nebo nedej bože metalových kruzích příliš nemluví. A není se čemu divit. Skupina totiž představuje dvě strany jedné mince. Jednu z nich tvoří osobitost, zamýšlení se nad životními osudy člověka a svérázné postoje leadera kapely Chada Kroegera, kdežto druhou část stíní rádiová popularita a mediální propagace největších hitů tohoto seskupení. A to se, řekněme si upřímně, mnohým komunitám zcela protiví.

Ani cesta směrem vzhůru nebyla v případě Nickelback zcela snadná. Vlastně se začala dostavovat až po vydání třetí studiovky Silver Side Up, ve které se miláčkem publika stal hit „How You Remind Me“. Během následujících let bylo dílo dokonáno a tvář zcela nalezena, a tak očekávání na další řadovku All The Right Reasons nabylo mohutných rozměrů. Z mé strany se však jednalo o pozornost minimální, ale jelikož jsem věděl o solidním skladatelském potenciálu Kanaďanů, nebylo důvodu, proč novinku neokusit.

A začíná se říznou skladbou Follow You Home, jež je poněkud tvrdšího charakteru, než byli fanoušci u Nickleback zvyklí. Ihned však skupina odkrývá svoji velikou zbraň – hlas Chada Kroegera. Nejvíc jeho lehce nakřáplý a neobyčejně sytý vokál vyniká v baladách, přičemž jako první z nich je na desce umístěna klipovka Photograph. Vyznačuje se velmi silným refrénem, chytlavým a zpěvným, no zkrátka, máme co dočinění s hitem alba. Ale ani ve skladbách následujících se kapela nemusí stydět za vskutku povedené nápady. Hraje jednoduše to, co dovede nejlépe. Nepouští se do rozsáhlých opusů, nezkouší zaujmout množstvím sólových vyhrávek. Skladby ani v jednom případě nepřejdou přes pět minut. Jsou vyloženě založené na jednoduchém rytmu, vedené povětšinou ve středním tempu a stavěné na charakteristický a charismatický pěvecký projev. Za hodně silnou kompozici považuji Far Away, kde snad nejvíce vyznívají již zmíněné prvky seskupení.

Těžko říci, zda se někdy v příštích letech změní struktura desek Nickelback. Sám za sebe hlásám, že stěží můžeme očekávat nějaké extra zpestření, i když by ostatně časem bodlo. Ono totiž neohrané hity se sotva dají tvořit věčně. V současnosti ale mohu s klidným svědomím napsat, že tito kanadští muzikanti mají dar vymýšlet nenáročná, příjemně plynoucí alba. A taková si často velmi rád pustím.

Autor článku: Jan Stanislav

Komentáře:

Tak jsem si to pred nejakym casem sehnal a je to skvely album. Takovej narez jsem ani necekal a pisnicky jsou dost chytlavy. V soucastnosti jedna z mych nejoblibenejsich desek

Jo, určitě poslechni, jak už bylo řečeno, nic náročného, ale na zpříjemnění určitě dne skvělé :-)

Slyšel jsem jen zmiňovanou singlovku Photograph a ta mě docela zaujala. To video na ní je taky pěkný. Docela bych si celou desku poslechl.