Nightwish dobyli Prahu!
Snad ještě nikdy, co pamatují moje oči a zkušenosti, nebyla aréna zcela zaplněná fanoušky, tedy až na V.I.P. místa těsně vedle pódia. Lidé od koncertu hodně očekávali, neboť média slibovala jedinečnou a velkolepou show. Naše oči a uši ovšem dostali víc než jen to. Perfektní a nezapomenutelný zážitek srovnatelný s posledním koncertem s Tarjou End of an Era.
20. 2. 2008 – T Mobile Aréna, Praha
Už cestou k aréně jsem potkával dlouhé zástupy lidí mířících jak jinak než na koncert a musím podotknout, že takhle dlouhého hada vedoucího od Nádraží Holešovice až po Výstaviště člověk opravdu jen tak nevidí. Na místě se samozřejmě vyrojilo mnohem více fanoušků, kteří jak to vypadalo na místě stepovali už nejméně hodinu. Přesto se to jako vždy neobešlo beze zmatků a dovnitř arény začali pořadatelé pouštět půl hodiny před začátkem koncertu, který měl začít v 19:00. To bylo pro lidi, co tam čekali od pěti, docela velká úleva. Trochu mě zklamalo, že nebylo kam si odložit bundy, takže nezbývalo než si ji, jako většina, buď nechat na sobě nebo dát kolem pasu. Vedro, respektive indisponovaná klimatizace je v aréně docela známá, takže kdekoho popadly jisté obavy.
Jak jinak, koncert nezačal ve stanovený čas ale asi o 40 minut později. Ale byl to nástup jak se patří. Doprovodná hudba z reproduktorů náhle utichla a ve stejný okamžik hala potemněla. Do nadšeného řevu fanoušků se začalo z dálky pomalu blížit dunivé intro. To už se na pódiu začali postupně objevovat členové ansámblu pro živá vystoupení od Petera Tägtgrena z Pain, který přerušil zesilující intro vykřiknutím názvu první skladby, kterou jako předkapela měl v plánu – Same Old Song. Jakmile začali hrát, jejich bubny s kytarami byly osvobozeny a ihned s jiskrou a nábojem začaly kralovat pódiu. Peter běhal po pódiu během nezpívajících partií stejně jako zbytek jeho kapely a vyburcovával diváky k větším ovacím, kterých se mu bez potíží dostávalo. Škoda jen, že mu místy nebylo rozumět, co zpívá. Jen ten, kdo znal Pain už z dřívějška věděl, co zpívá. Pokud se Pain chtěli představit českému publiku, tak se jim to povedlo, ale spíše jen z hudební stránky. Co se týče textů, rozumět bylo dobře snad jen třetině. Jak šel čas, Peter začal s hlasem trochu kolísat, ale evidentně si z toho nic nedělal a stejně tak diváci, kterým se jeho kapela zamlouvala. Ba co víc, dle reakcí během vystoupení a po něm dokonce někteří, jež je slyšeli poprvé, vyslovili názor, že Pain byli lepší než sami čekali. Bicí a kytary však Peterovu dočasnou hlasovou odchylku vynahrazovaly. Pain udělali průřez celou svou diskografií a z každého alba, kromě prvního, zahráli minimálně jeden song. Během půl hodiny jejich set skončil a pódium se začalo přestavovat pro hlavní kapelu večera. Přestavba trvala něco kolem patnácti minut a diváci začali prvně pociťovat ne zrovna příjemný vzduch, který v kotli začal být už lehce znát.
Tento pocit ovšem zmizel v okamžiku, kdy hala zhasla a za pódiem začal zářit nápis Nightwish, pod kterým viselo namalované kyvadlo, které dobře známe z titulní strany bookletu nového alba Dark Passion Play. Do toho všeho začalo hrát velice rozjímavé intro ve stylu konce skladby The Siren. To trvalo asi dvě minuty a k jeho konci ke svým nástrojům začali za ztenčeného světla přistupovat jejich páníčkové. Nejdříve halu pozdravil Jukka, pak Tuomas zaujal pozici za svými klávesami, kterým dominovala malá postavička kapitána(!) Jacka Sparrowa v popředí a následně na pódium vběhli i basista Marco a kytarista Emppu společně se zpěvačkou Anette. S ničím se nezdržovali a okamžitě otevřeli svůj set skladbou Bye Bye Beautiful, kterou přivedli nedočkavé publikum do varu. Marcův refrén „Bye bye beautiful, die, die beautiful“ rozezpíval dle intenzity minimálně celý kotel. Ohnivé plameny vystřelující z pódia byly tak silné, že byly dost cítit i na dvacet metrů od něj. Nechyběly ani malé ohňostroje vystřelující křížovitě přes čelo pódia. Po skončení songu se dlouho nezdržovali a halou začal znít zrychlený dívčí dech naznačující, že nyní přijde Cadence of Her Last Breath. Anette v roli zpěvačky zatím odváděla dobrý výkon, bylo na ní znát že tento song je dle jednoho z rozhovorů s ní její oblíbený. Všichni byli zvědaví, jak zvládne písně, které původně zpívala Tarja. Tato zkouška ohněm přišla hned vzápětí, kdy Anette celé aréně oznámila čtyři slova – Dark Chest of Wonders. Ano, znělo to jinak než Tarja, ale opravdu to mělo své kouzlo a kotel nadšeně zvedal ruce. To už začalo být v okolí pódia a kotle opravdu horko a tak i Tuomas shodil své sáčko a Anette svou koženou bundu. Zaujalo mě, že poté po zbytek koncertu na sobě měla jen takové dalmatinovské šaty. Vypadala tak jako žena z davu, na nic si nehrála, což v mých očích zapůsobilo pozitivně. To jen tak na okraj. Po první zkoušce ohněm přišel křest – Ever Dream, který diváci přijali podobně jako předchozí song. Ohlasy u tohoto songu překvapili i mne – jeden z fanoušků označil tuto skladbu jako mnohem lepší s Anette než s Tarjou. Následovala další skladba z nového alba, jedna z nejznámějších – Amaranth. Kdyby v aréně bylo chladněji, rozhodně by sedící diváci viděli z kotle stoupat páru během tohoto songu. Whoever Brings The Night byla další skladbou na pořadu večera, při níž už se rozlehlý kotel dostával do euforie, kdy už byl líný dávat zdvižené ruce dolů a tak permanentně podporovali Nightwish při performanci. Emppu během koncertu rozhazoval trsátka mezi fanoušky, přičemž nešetřil šibalskými úsměvy a na Tuomasovi bylo jako vždy vidět, že každý song silně prožívá. Jukka se svým divokým výrazem ve tváři hladil paličkami bubny a bicí tak, jak to umí jen on a přes jeho naražený šátek jsem se divil, že na to vůbec dokáže vidět. Anette s Marcem v mezerách mezi songy mluvili s publikem, přičemž Marco pobaveně upíjel polské vodky a Anette se snažila vyvolat po celé hale mexickou vlnu, avšak díky lenosti českého národa se jí to moc nedařilo. K zasmání byla občas také reakce publika, které na každou Anettinu a Marcovu otázku odpovídalo rozlehlým a zcela nápaditým „Yeaaah“. Překvapením pro mnohé byl výběr songu Dead To The World, který také přišel na playlist. Před songem Islander se trochu měnilo pódium. Přinesly se plápolající pochodně ve tvaru kyvadla, Marco si sedl doprostřed s kytarou, Emppu na pravém okraji dával Marcovi druhé housle a na levé straně si Tuomas s kloboukem na hlavě pokuřoval cigaretu a sem tam pohladil klávesy. Musím uznat, že živé vystoupení této skladby je rozhodně více emotivní než jak ho znám z desky. Jak koncert svižně ubíhal, vedro v kotli začínalo být neúnosné. Paradoxně, dalším songem byla vybrána Sahara, která ovšem dokázala rozjetý kotel ještě více navodit k euforii, hlavně díky natěšenému Anettinu povzbuzování. Následoval nejdelší song v historii Nightwish – kolíbavá The Poet and The Pendulum, která se přelévá z bouřlivých vod oceánu do jemných horských potůčků. Během songu znovu zaplály ohně a dokonce jsme mohli vidět točivé vrtule prýštící rachejtle. Došlo i na vystřelené červené stuhy do kotle, kterých bylo tolik, že si každý domu odvedl suvenýr v podobě nejméně jedné ze stovky vystřelených. Marco oznámil poslední song, ze kterého se vyklubal Nemo, který ve světle posledního songu rozjařil i daleké řady za kotlem. Během skladby se z vršku pódia začal na prvních šťastných dvacet řad snášet umělý sníh. Nightwish poté odešli z pódia, ale ne nadlouho. Rachotící publikum je po necelých pěti minutách přivedlo zpátky. Světla osvítila Jukku a ten započal s bicím intrem k 7 Days To The Wolves. Refrén se slovy „heroes, cowards“ zněl celou arénou. Minimálně tak se mi to zdálo. Předposlední skladba znovu ožehnula vzduch nad pódiem - plamenem a petardami. Započal Wishmaster. Rozlučkovým songem byla vybrána skladba, kterou všichni nejspíše čekali – I Wish I Had An Angel, při kterém vylétly do vzduchu stovky sněžících běločervených papírků dopadajících do širokých řad před pódiem. Po jeho konci se kapela ukláněla dunící aréně a úsměvně děkovala. Poté pódium zhaslo a aréna se opět rozzářila. Shrnutí? Anette občas ujel hlas kapku jinam než měl, ale Tarjiny písně vesměs zvládla a myslím, že publiku, stejně jako mě dokázala, že Tuomas určitě neudělal chybu, když angažoval právě ji. Ano, Nightwish díky ní mají jiný nádech, ale je to pozitivní nádech. Stejný jako byl s Tarjou. Jen prostě jiný odstín. To je jako když srovnáváte nefrit s tyrkysem. Obě barvy to jsou krásné a přece má každá jiné kouzlo. Co říct na závěr? Nightwish rozhodně stále patří mezi metalovou elitu a tento koncert, který se představením, show a vůbec vším podobal tomu, který můžeme shlédnout na End of An Era – tedy tomu nejlepšímu, co kdy na pódiu stvořili.
Playlist Pain: Same Old Song, End Of The Line, Zombie Slam, Nailed To The Ground, Just Hate Me, On And On, Shut Your Mouth.
Playlist Nightwish: Bye Bye Beautiful, Cadence Of Her Last Breath, Dark Chest Of Wonders, Ever Dream, Amaranth, Whoever Brings The Night, Islander, Dead To The World, Sahara, The Poet And The Pendulum, Nemo + 7 Days To The Wolves, Wishmaster, I Wish I Had An Angel.
a navíc si myslim že tuomas taková svin neni..
anett byla v poho dokud nezacala znasilnovat stare pisnicky a kdyby neprisla v tom silenem odevu jako duchodkyne
To Zbykuk: Tomu řikám fandovství až za hrob, respektive zátaras :-)
Omyl! Já už tam stepoval od 9:00. Byl jsem úplně první fanda před halou a nelituji toho. Chodil jsem kolem atobusu Nightwish aniž bych tušil, že jsou uvnitř (měl totiž německou značku a tak mě to ani nenapadlo). Až do příjezdu nenapadlo dalších busů a tahačů s personálem a technikou. To se ze zmíněného autobusu nevynořil Marco se žvárem :). Pak už jsem jen z povzdálí přihlížel všemu tomu vybalování a přípravám přes zátarasy. A koncert jako takový:"EXCELENTNÍ VÝKON!!! PAIN skvěle zakončily sólem na bicí a pro Nightwish nemám slov ;)."
Ani jsem nestihla Petera znásilnit, jak toho dali málo...A škoda, že byl v kotli tak děsně utopenej, byly slyšet hlavně bubny. Peter a kytary byly někde vzadu -.-
koukněte na foto
To Ellrohir: díky za upřesnění.
To Kenji: Já měl za to že to mělo začít v 19:00, aspoň dle vstupenky :-D ale tak je vidět že organizace mě předběhla. A s těma lidma souhlasim, kotel (cca 30 řad od pódia) vřel, ale zbytek jen "přičumoval". Jak jsem psal, ten pokus o mexickou vlnu vyzněl do prázdna, fakt jsem se za nás v tu chvíli styděl :-P
Ještě malá poznámka pro autora. Podle webu byl oficiální začátek stanoven na 20:00 (Pain začali ještě asi o deset minut dřív) a Nightwish měli spustit ve 21:00 (což se také stalo). Chystání mezi kapelami netrvalo 15 ale zhruba 30 minut a to vím fakt s jistotou, protože mě začínaly bolet nohy :-D
Abych to shrnul. Mě teda koncert Nightwish nedal to, co jsem očekával. Paini byli výborní, Nightwish dobří, Anett průměrná a lidi vážně podprůměrný.
Pane, moc peknej dlouhej clanek, preji pekny vecir. :-)
Kontaktujte nás!
