21. 7. 2010

Do Třince jsem dorazil okolo 5. hodiny odpolední, jemně poprchávalo a bylo mokro, což bylo dobré po 5-ti hodinové cestě vlakem z Prahy. Od vlakového nádraží to byl kousek jak do kempu, tak přímo do areálu...

Pátek 25.6.

Do Třince jsem dorazil okolo 5. hodiny odpolední, jemně poprchávalo a bylo mokro, což bylo dobré po 5-ti hodinové cestě vlakem z Prahy. Od vlakového nádraží to byl kousek jak do kempu, tak přímo do areálu. Stavím stan a na festival dorážím až kolem 6. hodiny. Kupuji si lístek, a slyším předělávky známých písniček od skupiny Legendy se vrací. Procházím se po areálu abych se sám později orientoval. Většina návštěvníků už mělo docela napito a tak ptát se oč sem přišel bylo docela zybtečné... Mimo hlavní dvouch scén, byl postaven i boxovací ring, kde byli ukázky boje thaijských boxů, a později soutěž fanoušků v boxu o 100piv. Dostává se mi do ruky program a studuji co mě dnes čeká, nakonec sem se rozhodl, že se půjdu podívat na LOCOMOTIVE. Nastoupily na pódium s 5minutovým zpožděním v 19:15, a začli hrát. Než se, ale na ně stačily lidi podívat, tak už zas odcházely. Jdu se trochu občerstvit a přicházím na hlavní scénu kde má hrát od 20:30 skupina DOGA, přes scénu se věší plachta s jejím novým logem. Na pódium naběhl pořadatel, který skupinu uvedl a Doga začla své melodie sázet přímo do publika. Dobrá show, a dostačující komunikace s publikem, efekty jako vystřelování papírků a plameny jim taky daly pár kladných bodů. Jakmile dohrála Doga, tak se na hlavní scénu nahrnuly davy, začla mačkanice, strkanice a boj o ta nejlepší místa, přibližně po půl hodině ladění nástrojů a vybírání těch nejlepších míst kam postavit mikrofony, naběhly na scénu RAGE. Jejich začátek, byl skvěle strhující, s ničim se neprděly a rozpálily publikum jak jen to šlo. Celkem mě překvapil bubeník, čekal sem, že bez Mikeho Terrany to nebude ono, ale moc jsem se spletl. S Ragem uběhla jejich hodinka a 10minut strašně rychle a rozloučili se s námi peckou Down. Uklonily se a odešly. Pak přišla opět asi 30minutová pauza, a na scéně se objevily plachty, loga, značky a obrázky skupiny Kreator. Pořadatel spěšně uvedl KREATOR na scénu, a začlo peklo. Úvodními spíničky (Horde of Chaos, Phobia...) rozhýbali publikum, a potom se s námi uvítali... Zasmál sem se když Mille Petrozza, přemlouval lidi ať se rozdělí na levou a pravou stranu a udělají moshpit. Nikdo mu nerozumněl, ozýval se jen řev a kdosi za mnou zařval ,,Já ti vůbec nerozumim, ale si fakt borec, žeru tě!". V průbehu svého vystoupení nás k tomu zkusily přemlouvit ještě 3x, ale pokaždé neúspěšně. Jinak jejich vystoupení probíhalo nádherně, dokázaly zahrát téměř všechny své nejznámější písničky (Violent Revolution, Enemy of God, Tormentor, Terrible Centrality) a završily to všechno písní Flag o Hate, kde se jim podařilo extrémě vyhecovat české fanoušky. Po hodině a půl se s náma Kreator rozloučil, a spěchal na svou autogramiádu, které se nezůčastnil bubeník, který ke konci přemlouval Milla Petrozzu aby nedávali žádné přídavky, protože už nemůže. Páteční noc završila česká skupina WITCHHAMMER. Když sme se vraceli do kempu zašli se ještě do hospody hned u něj, kde hrála hudba, přiopilý lidé pařily. Nádherná atmosféra.

Sobota 26.6.

V sobotu jsem si trochu přispal a do areálu v Třinci jsem přišel asi až kolem 2. hodiny. Chvíli jsem koukal na příšerně nudné Manrdage a pak vyrazil na druhou scénu kde měla hrát skupina Seven. Jejich líbivý Power Metal se mi zamlouval a show byla na takové nováčky více než skvělá. Seven dohrály a stihl sem i závěrečných 20minut totálně zhulené Vypsané Fixy. Po nich mi měl přijít maraton skvělých kapel české scény. Začínalo se skupinou Škwor, která se na festivalu objevila po 2 letech. Vystoupení probíhalo nádherně a opět dokázaly proměnit své starší pecky s těmi novějšími. Nakonec se frontman Petr Hrdlička rozplakal dojatím na úžasné publikum, které by to dokázalo téměř celé odzpívat za něj. Po Škworech nastoupil ABB (Aleš Brichta Band). Jejich show byla více než nudná, jediné co bylo zábavné, bylo se koukat na hlavního kytaristu, který se nádherně a komicky pohyboval. Citroni se Standou Hranickým za mikrofonem, mě moc nepotěšili a to sem se na ně asi těšil nejvíc. Chudák Standa si četl všechny své texty z papíru a místo 40minut hráli asi jen 20-30minut. Kapela se nedokázala na pódiu hýbat skvěle a jediný kdo zkoušel rozhýbat publikum byl baskytarista Vašek Vlasák. Po ,,nudných" Citronech nastoupila další česká legenda Arakain. Skvělý nástup kapely nažhavil diváky a tak to zůstalo až do jejich konce. Hráli většinou písně z posledních dvou alb, které nazpíval nynější frontman Jan Toužimský, ale hrálo se i ze staršího repertoáru jako je Apage Satanas... Rozloučily se se slovy, že musí hrát ještě někde na Slovensku a odešli. Krátká pauza, spoustu kouře na pódiu a Křížkův jekot byl na světě. Skupina Kreyson se doslova nechala začudit na pódiu, aby udělal dramatický náběh na scénu. Písně zpívaly i s publikem jejich průpravy o tom jak válka je zlá byly vcelkem důrazné. A teď mělo přijít na dalšího tahouna letošního festivalu, na skupinu Bonfire. Staří páprdové se rozpáradily na pódiu a předvedly úžasný výkon. Bylo vidět jak moc si to užívají. Zpěvák skákal z pódia na zem a plácal si s lidmi, když ovšem chtěl vyskočot nazpět, nepovedlo se ani napodruhé. Nakonec se nahoru dostal s pomocí Security. Jejich styl zapadá přesně do starého HardRocku mezi 80. a 90. léty. Bonfire skvěle nažhavilo publikum na hlavního tahouna. Skupina Edguy na sebe nechal vcelku dlouho čekat, ale okamžitě se omluvila rychlým náletem na scénu a peckou Dead or Rock, po ní následovaly ještě Speedhoven a Tears of a Mandrake. Po úvodních písní začla Tobiho show, skvělá manipulace a spolupráce s davem. odehrály spoustu svých nejznámějších písniček a i těch méně známých(The Piper Never Dies a Out of Control). Jenže publikum se s nimi nechtělo rozloučit začal slovní bitva, lidi řvali ,,No" a Tobias ,,Yes" na to že zahrajou poslední píseň. Dohráli utekli, ale fanoušci si je opět vyřvali zpět, kde byli ještě dva přídavky. A pak nás Tobi poslal potichu spát se slibem, že se příští rok vrátí s novou deskou. Publikum to vcelku pochopilo a navzájem se s Edguyema rozloučily. Na závěr hráli ještě poslední kapely Argema a Gaia Messiah. Které dokázaly na závěr lidi rozhýbat do úplného vyčerpání. Těším se na příští ročník.

Autor článku: Mike junior

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!