18. 12. 2008

Co takhle shrnout dosavadních pět zápisů, a zvláště pak ten poslední, do třinácti písňového koncertního setu, proběhnuvšího v poklidném zátiší skromných klubových prostor, a převést do dnes oblíbeného, zjemnělého unplugged hávu?

Crossoveroví Nonsense z Velkého Meziříčí tak učinili a výsledkem je nahrávka, která zejména z důvodu nikterak výrazně užitých zvukových úprav a ostatního dolaďování představuje autentickou podobu ducha minoritního žánru, který můžeme směle spojovat s tuzemským undergroundem.

A že námi po dobu živého vystoupení Nonsense zrovna nebude proplouvat divácky nahuštěnou kulisou podpořená atmosféra, poznáme hned od začátku. Pro kapelu domácí prostředí Rock Depa totiž vyzařuje typickými aspekty diváckou kapacitou nepřekypujících klubů. Což (pochopitelně) ovšem neznamená, že konečná podoba takto zaznamenaného večera musí vyznít špatně, vždyť vzpomeňme, kolik mnohem zvučnějších hudebních veličin se z podobně situované koncertní štace nezdráhalo vyběhnout s tu méně, tu více povedeným živákem.

Nonsense působí na scéně již dvanáct let a všechna fakta, jež lze vytušit z tohoto záznamu, názorně vyjadřují pozvolnou a klikatou cestu vzhůru, o čemž také svědčí i stručná charakteristika, umístěná samotnými členy na webových stránkách skupiny: „Snažíme se odbourat předsudky, spojit a stmelit zdánlivě neslučitelné hudební styly do přijatelné podoby…“ Skutečně, nejedná se o mainstreamový trhák, který by deskami s mořem a mořem hitů a písní na první poslech okouzloval celorepublikové posluchačstvo. Nonsense volí snad nejtěžší z možných cest, jejich tvorbu by málokdo označil za zcela nepůvodní, s pouhou snahou okázale kopírovat pradávné muzikantské vzory.

A to je určitě sympatické. Naproti tomu je třeba mít na paměti skutečnost, že s takovou se interpret jen horko těžko dere do popředí všeobecného povědomí, což není nová filozofická koncepce vytvořená panem Stanislavem, nýbrž prostě konstatovaný fakt. Dobře to vědí i Nonsense, a tak považuji za důležité vnímat Live In Rock Depo jako komorní svébytnou záležitost, v níž figuruje hrstka skalních příznivců a hlavně sedmero účinkujících osob.

Však také během prokousávání se nahrávkou nelze přeslechnout nejeden krátký dialog mezi zpěvákem Markem Dočkalem (ve výjimečných případech i někoho z ostatních spoluhráčů) a konkrétními přítomnými v řadách publika.

Bez pozornosti zasvěcených nezůstane seznam odehraných skladeb, který v drtivé většině zahrnuje poslední řadovku Genius Loci. Často jde o písně svižné, rychlé a vhodné pro šlapavý doprovod v podobě akustických kytar. V tomto ohledu dle mého krásně vyčnívá New One, kterou ve studiové podobě naleznete na anglicky nazpívané Lifeguarantee. Dynamická rytmika bicích nástrojů (zde taktéž projevují dva hostující členové, představení jako Matouš a Olča), společně s kytarovými nástupy, jemným klávesovým podkreslením a výrazným hlasovým projevem dodávají New One punc plynulého, rázného a nenásilného vyznění. Nejinak tomu bývá i v dalších případech. Z těch zajímavějších kousků bych uvedl orientálními motivy zlehka načichlou Genius Loci, ponurou a naléhavou Báseň, jež čerpá z textu Jacka Kerouaca (ovšem jakožto fundovaný beatník si zde dovolím s Markem Dočkalem polemizovat, zda opravdu, jak říkal, pochází z roku 1971, když tento americký gigant po nespoutaném alkoholovém tažení skonal již léta páně 1969), kterým jsou propleteny úvahy pramenící z autorovy inklinace k otázkám buddhismu a nicoty světa, a konečně po celý koncert fanoušky toliko dožadovanou, nakonec až těsně před samotným závěrem odehranou písničku Střevlík a beruška, jejíž vznik můžeme datovat do počáteční tvorby Nonsense. Nedychtíte-li po hitovkách, jež se ihned a neodkladně zaryjí do paměti, a rádi tu a tam podnikáte výlety za nejednoznačným hudebním vyjádřením, které přitom udržuje jednotlivé kompozice dohromady a umocňuje svérázný projev, přičemž vám nebude trnem v oku co nejautentičtější zvukový kabát a komorní atmosféra skromně vyhlížejícího klubu, jsou „unpluggedoví“ Nonsense právě pro vás. Jejich písně právem vyžadují hlubší pozornost.

Autor článku: Jan Stanislav

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!