Nothing – Prvoprameň

Nothing jsou něco jako protipól k tvorbě domovských kapel některých členů skupiny. Deska Prvoprameň vznikla zhruba před rokem a hlavním autorem hudby a textů je Hirax (kytarista Lunatic Gods a Editor).

Pokud znáte tvorbu Lunatic Gods či Editor, víte, že se jedná o death resp. crossover a tak by se dalo očekávat, že s něčím podobným vyrukuje i nejnovější Hiraxovo dítko Nothing. Na desce Prvoprameň je ale dost jiná muzika, připomínající to nejpříjemnější z melodické rockové tvorby našich východních sousedů. Trochu mě napadlo jméno Gladiator, původně thrash až death metal hrající parta se přerodila v téměř popovou kapelu, vycházející z melodických písniček s chytlavými refrény.

Hirax pravděpodobně nezavrhl svoje současná působiště, jen si sem tam odskočí zahrát něco jiného. Písničky s melancholickými texty hlavně o vztazích on a ona, jsou nahrány a podány přesvědčivě, nepůsobí kýčovitě a dovedu si je představit v nejrůznějších rádiích, tam by mohla kapela prorazit. Živě zatím moc často nehrají, čeká se na ohlasy na desku. Několik písní si můžete poslechnout na bandzone profilu - http://bandzone.cz/nothing. Kdyby vypadal populární rock takhle, vůbec by mi to nedělalo problém.

Kapela se sama hodnotí jako smutný, pochmurný emo rockový pokus o průnik do bolesti lidské duše. Mně se zdá, že pod pojmem emo rock by si mohla řada lidí vybavit množství uniformních, nic neříkajících rádoby rockerů, tvořících produkty pro odrostlejší děti. Tam bych já Nothing neřadil.

Slova jsou sice neradostná, většinou inspirovaná milostnými zážitky, které ne vždy končí dobře, ale láska sama může být očekávaná s optimismem jako v pomalých písních na desce. Muzika ve svižnějších skladbách působí jako kontrast, je hravá, nekomplikovaná, veselá. Nejvýraznější písně alba – úvodní Poviem nie, která se slušně rozjede (parádní ženský vokál) a jen tak neodezní, následující Sám (text popisuje pocity po rozchodu přesvědčivě), nejrazantnější Smiech, asi největší adept na hit, dále povedený duet Roča a Gréty Podplatím nebesá a závěrečná akustická Všetko je málo připomínající dávnou Loď ktorá sa platí do neznáma.

Grafika obalu oživená červenou a žlutou barvou také nepůsobí nijak depresivně, kresby v bookletu jsou inspirované Joanem Miró, jedním z předních představitelů surrealismu. Netradičně jsou v grafice obalu poskládány texty, které se na to, o co v nich jde, podařily, jsou bez zbytečného patosu a při tom věrohodné, příběhy, jež si může prožít každý. Materiál alba se po několika posleších dostane pod kůži a poslouchat ho, je docela příjemné.