November 2:nd - Little Miss Behavin And The Troublemakers

Ono se často nestává, aby se na hudebním poli objevila kapela, která perfektně šlape, má krásnou zpěvačku a co je hlavní, její stoprocentní angličtina nás nenechá bez povšimnutí, že se fakt jedná o "první ligu".

Vy, co máte rádi kytarovky, tak se máte určitě při poslechu týhle desky na co těšit a na to vemte jed.

Zvuk na desce je naprosto ohromující a podobá se nahrávkám ze 70 let. Řekl bych, že hudebníci použili při nahrávání nějaký starý "Vintage", jak nástroje tak aparáty i krabičkový efekty. To je jasně můj dojem a to bez záruky. Zní to fakt jako vyloženej analog. Celá deska je fantasticky smíchaná a o zvuku bicích nemluvím - to je nádhera a zvukař odvedl opravdu velice kvalitní práci. Můj subjektivní názor je, že se o tohle kdysi pokoušela Tichá dohoda s Blankou Šrůmovou. Týhle kapele se to podařilo a to na 100%.

K samotný desce - je určitě velice pestrá a místy připomíná skvělou americkou rockovou country. Úvodní skladba je jasnej TOP a nedivil bych se, kdyby ji nasadila rádia do svých play-listů. Intonace zpěvačky je opravdu vynikající. K ostatním jednotlivým hudebníkům se není třeba vyjadřovat, protože jména jako Kulhánek, Linhart, Kořínek atd. jsou zárukou kvality a určitě mluví sama za sebe. Já vám doporučuji tuhle desku vlastnit, protože po každé, když si ji poslechnete, tak tam najdete určitě něco nového, čeho jste si před tím nevšimli, třeba krásný kytarový riffy. A to je možná záměr - a to skvělej. Shrnuto, podtrženo, američani maj Bonnie Raitt a my zase Sašu a že je to trefný přirovnání, o tom není pochyb. Ještě jedna maličkost - na desce je skladba s kraťoučkým názvem If (pevnost). Začátkem 70. let působila britská kapela s tímto názvem, která nastartovala tenhle styl kytarovek. A udělali moc dobře.