Po nějaké době se na vývěsních tabulích objevil plakát skupiny Nucleon, který zval na letní parket v Záluží u Plzně na sobotu 9.srpna 2008. A aby Nucleon nebyl jedinou kapelou, která rozduní tamní plácek u házenkářského hřiště, pozval si k tomu další tři souputníky. Co všechno se může skrývat za nenápadnými názvy kapel dopsaných fixem na plakáty, i o tom bude tento report.
Nechme nejprve promluvit poetiku. Do útulného přírodního areálu přijíždím krátce před osmou hodinou. U některých stolů už sedí publikum všeho druhu, od ošlehaných mániček přes mladé metaláky s tričky typu CoB či CoF až po odredované postteenagery, a popíjejí svá první piva dnešního večera. O něco dál se dohrává vesnický turnaj v nohejbale, přičemž na hřišti se to hemží osobami, které je člověk už spoustu let zvyklý vídat na koncertech všech velkých kapel, které zavítají do naší země nebo jejího blízkého okolí. Inu život rockového fanouška je určitě třeba vyvážit nějakou sportovní činností. Ve vzduchu je cítit vůně piva, klobás a blížícího se přívalu kytarové hudby.
Jako první nastupuje v půl deváté Agresivní moč. Kapela vznikla před pár měsíci a produkuje typický začátečnický punk, který je dalek toho, aby se snažil o nějaké velké umění. Texty se s ničím příliš nepářou, jsou zcela konkrétní a jdou bez vytáčení přímo na dřeň, k čemuž si dopomáhají nekonečnou kadencí vulgarismů. Pro vrstevníky muzikantů asi celkem slušný odvaz a my, co už máme pubertu za sebou, se tomu můžeme usmívat při pomyšlení, že mnozí z nás nebyli jiní. Uvidíme v budoucnu, zatím je kapela ve fázi prvních začátečnických pokusů.
Kdo spatřil a poznal v areálu přítomného Miroslava „Jabka“ Hanuše a zároveň si zapamatoval nenápadný název Jabkowitz z plakátu, ten si mohl pomalu dávat věci dohromady. Tohoto známého plzeňského kytaristu jsem ještě neměl tu čest slyšet naživo, ale jeho pověst jej předchází. Při vyprávění o něm jsem nejednou zaslechl, že hraje jako slavný maestro Y.Malmsteen, možná i lépe. O jeho umění jsem tedy nepochyboval, i když jsem si vždy pomyslel, že i obdivná přirovnání by měla mít určité hranice. Nyní mohu zcela při smyslech a při plném vědomí říci, že tady hranice neplatí. S prvními tóny Jabkowitze, v jehož sestavě figuruje i velmi uznávaný klávesista Miloslav Orcígr, jsem otevřel ústa dokořán, stejně jako všichni ostatní, a zavřel jsem je až pořádnou dobu poté, co slezli z pódia. Nadupaná hardrocková hudba plná všeho, co najdete u zmíněného Malmsteena, a snad i něčeho navíc. Na to, co jsem viděl a slyšel, jsou všechna slova a přirovnání krátká. Pro pořádek jenom dodávám, že kapela začala zkoušet prý před 14 dny.
Jako třetí vstoupil na scénu metalový Nucleon. V této kapele, která si za pár let své existence dokázala vybudovat velmi slušné renomé, se často střídají zpěváci, což má vždy za následek poměrně dlouhé pauzy, které rozlet vždy zbrzdí. Současný řvoun nastoupil do skupiny nedávno a toto bylo jeho druhé vystoupení. Nucleon si svou pozici vydobyl jako kapela, která hraje na slušné úrovni klasický heavy metal, v současné době se však stále více přiklání k posluchačsky náročnějším odnožím metalu reprezentovaným kapelami typu Dream Theatre. Ve fázi postupného začleňování nového zpěváka do sestavy převažuje v repertoáru ale stále starší tvorba, která má stále velký ohlas u skalních fanoušků. Doufejme, že další pauzy už Nucleon nečekají a že se kluci budou moci pustit s maximální energií do toho, co dělat chtějí. Mohli bychom se pak dočkat velmi zajímavých věcí.
Na Respekt už jsem nezůstal, neboť mě stále více přituhující zima přinutila jít domů. Ale slyšel jsem je už den předtím, takže mohu říci, že tato začínající skupina se vzhlíží v současnosti módních HC vlivech, takže v jejím projevu nechybí hutné valivé riffy a tomu odpovídající řev. Na hodnocení je brzy, i tady se uvidí, kam se to všechno bude vyvíjet.
Závěrem není třeba dodávat nic. Příjemný večer plný hudby v příjemném prostředí, co víc si může rockový fanoušek přát. Doufejme, že podobné akce na pláccích za malými vesnicemi jsou stejně věčné, jako rocková hudba samotná.

