19. 11. 2007

Láva, energie, exploze, nápaditost, tvrdě znějící kytary v rychlých skladbách, ale i pomalé poetické kousky + tvůrčí přetlak - to je aktuální album skupiny Olympic, které nese název Sopka, vyšlo letos na podzim a musíte o něm vědět!

Jak asi všichni dobře víte, skupina Olympic je stálicí naší rockové scény a téměř pětačtyřicet let ji více či méně ovlivňuje. Kapela vytvořila nespočet desek, má odehráno okolo čtyř tisíc vystoupení a snad každé malé dítě zná alespoň jeden jejich hit. Tahle rocková partička jich má na svém kontě spousty a převážná část z nich doslova zlidověla - ať to jsou staré merseybeatové songy typu Dej mi víc své lásky, kabaretně znějící Teta Agáta, sladkobolná Jasná zpráva, zamilované Okno mé lásky, metalová Když ti svítí zelená, punková Jako tele na vrata nebo nostalgické Dávno, které má "slzu pod usmáním"...

Letos na podzim se diskografie skupiny rozrostla o nový počin nazvaný Sopka. Dlouho jsem přemýšlel, co o albu napsat. Nějaký čas jsem hudební recenze nepsal, ale možnost zhodnotit nové album Olympicu jsem si nechtěl nechat ujít a tak jsem se do toho pustil. Fakt, že právě čtete tyto řádky, je důkazem toho, že se mi to nakonec povedlo a článek jsem dokončil. Sopka přináší dvanáct nových songů a bonusový remake Nebezpečné postavy v aktuálním aranžmá zpívaný baskytaristou kapely Milanem Broumem.

Album je tématicky laděné do světa překypující energie, síly a nebezpečí vulkánů s připodobněním k životu a lásce. Sopka tak působí jako celek, což byl samozřejmě záměr, protože podobně tomu bylo u Karavany, Ulice či třeba desky Laboratoř. Na druhou stranu je tento celek poměrně rozmanitý a najdete zde jak pomalé, tak rychlé písně, songy k zamyšlení i k úsměvu, úderné kusy i pomalé ploužáky.

Album není hudebně až tolik tvrdé či ostré (hard-rockové či metalové) jako bývaly placky z přelomu osmdesátých a devadesátých let (mám na mysli třeba desku Když ti svítí zelená z roku 1988), pohybuje se spíše na pomezí pop-rocku jako předchozí řadová alba. Ovšem setkáte se zde často s poměrně tvrdým zvukem kytary, který bude jistě příjemně znít nejen fandům rockového soundu Olympicu. Autorem hudby všech písní je Petr Janda.

Úvodní skladba "Sopka" to parádně rozjede v údernějším tempu s textem, v němž se dozvíte, že Olympic ani její frontman to rozhodně nebalí, že jedou dál s novou energií vybuchujícího vulkánu. Autorem slov tohoto songu je přítel kapely - Aleš Brichta a nutno říct, že tato skladba byla na úvod vybrána vhodně, protože vás vlastně připraví na to, co na vás dále čeká.

"To není snadný" je název druhého kousku, k němuž byl mimochodem natočen i klip. "To není snadný" je v pomalejším a volnějším tempu než úvodní písnička. Je o životě, o tom, že vše v něm není tak jednoduché, ač se to jednoduché může zdát. Je o tom, že jakmile se do něčeho zdánlivě jednoduchého pustíme nebo jakmile nás nějaká životní etapa dohoní, zjišťujeme její úskalí a jedinou nadějí je to nevzdávat, snažit se jít vpřed i skrze valící se kamení.

Po hudební stránce se mi nejvíce líbí údernější třetí skladba s textem Vlasty Henycha nazvaná "S tebou". Jeho tématem je život a láska - člověk je z těchto dvou neuchopitelných pojmů zmatenej a někdy si za to může sám.

A je tu kus číslo čtyři. Přichází "Štěstí". Zpívá, jak jinak, o štěstí, které je bohužel vždycky někde jinde, než ho potřebují... Člověk se v osudu dostihového koně, o němž song vypráví (a kterému se nikdy nedařilo a teď když má naději, to zase nevyjde), může shlédnout, ale to už přichází rychlá skladba "Paroháč".

"Paroháč" vypráví o tom, jaké to je, když vás opustí holka - "Řekla, že v tom není jinej kluk - to se tak léta stejně říká..." Kdo by to neznal? Na druhou stranu, právě tato skladba patří k tomu nejlepšímu z alba - výborná kombinace hudby i textu. Po nich naopak přichází pomalé - éterické "Nymfy", které na mě působí podivně. Po stránce textu mě příliš neoslovily, přestože zní dost poeticky. Ale co se týče hudby mě naopak tento song dostal - významně se na tom podílí i tenorsax hostujícího Vladimíra "Boryše" Seckého. Myslím, že tato skladba bude podobně působit na kohokoliv.

Po Nymfách přichází kus jménem "Dám se zatknout", veselá a rychlá píseň, v níž příjemně zaujmou klávesové party i nápad na dobrej dárek pro nepříjemnou přítelkyni či manželku.

Už jste někdy dělali něco, co by se nemělo? A nebo by jste to chtěli udělat? Pak se možná ztotožníte s náplní songu "Vím, co nesmím" vyprávějící o tom, že zakázané ovoce nejvíc chutná. Tato pomalejší - příjemná skladba - ve stylu mojí oblíbené "Jsem tak línej" z Jandova sólového alba jistě potěší každého, kdo cítí magickou přitažlivost zakázaného.

Romanticky založené posluchače možná zase zaujme devátý zářez na kompaktním nosiči nazvaný "Tak sázej", který se snaží po svém říct, co je to vlastně láska a že by jsme se neměli bát za ní jít a měli bychom naopak udělat něco pro získání srdce toho, koho máme v tom svém.

"Pár minut" je poetická pocitovka o běžícím čase, o životě, údělu dvou si v daný moment blízkých lidí a toho, jak všechno právě onen čas vlastně semele. Tato skladba s textem Pavla Vrby, který je mimo jiné také vynikajícím básníkem, se opravdu vydařila.

I následující rychlá a veselá skladba "Holka z lidu" se mi ze začátku líbila. Čím více jsem si ji ale pouštěl, tím více mě začínala nudit. Nechci se jí dotknout, ale nelíbí se mi. Lze si k ní uhnat alergii, proto ji nedoporučuji poslouchat pořád dokola, jak jsem to dělal já:-) Pak se vám možná bude i líbit.

A jsme téměř u konce - song "Jdeme lávou" jakoby navazoval na úvodní track nazvaný "Sopka". Je zde uvedeno, že teď kapela jede i skrze jakékoliv překážky a též vysloveno přání kapely, aby to šlo dál s podobnou energií, sílou a nápaditostí. Připojuji se k tomuto přání.

Pak už je tu jen výše zmíněný bonusový track. Předělávka skladby "Nebezpečná postava" Františka Ringo Čecha. Původní verze, která pochází někdy z šedesátých let, je upravena do modernějšího zvuku a zpěvu, jak jsem výše uvedl, se zde ujal baskytarista kapely Milan Broum.

Sopka je pěkné album, které sice nepředčí legendy jako "Ulice" či "Želva", na druhou stranu patří k tomu nejlepšímu, co kapela za posledních deset let vydala a tak mi nezbývá, než ho doporučit všem, kdo mají rádi českou melodičnost spojenou s rockovou kytarou a inteligentními a přesto snadno pochopitelnými texty s nimiž se lze spřátelit.

Naší generaci - dnes dvacetiletou mládež - Olympic nezasáhl jako generace starší, přesto se mi jejich muzika už v pubertě poměrně slušně zaryla pod kůži a jsem rád, že si mohu toto hudební těleso po poslechu jejich zatím posledního alba nechat na pomyslném seznamu kapel, které zůstávají nadále sami sebou a přitom se nevykrádají, experimentují s novými postupy a dokáží být i po tolika letech existence originální.

PS:
Album, které je pro všechny. VÝBORNÝ DÁREK POD LETOŠNÍ VÁNOČNÍ STROMEČEK

Autor článku: David Havlíček

Komentáře:

Pri ty predstave se mi dela soufl a smutny je ze je to opravdu tak:D
Mam jednu uprimnou otazku - co se vam fandum Olympicu na Olympicu tolik libi?

Olympic ma dost dobrejch skladeb ... nektery jejich songy jsou nadcasovy... a tak hvezdy dneska mozna vymizi, ale pisnicky Olympicu budou znit jeste za patnact let vsude kolem nas...

Me je teda Olympic tezce proti srsti a to jak skladbama tak Jandou:)

FANDA SKUPINY OLYMPIC,Olympic je má nejoblíbenější skupina na kterou nedám dopustit,tuto kapelu poslouchám od roku 1982 kdy jsem viděl v české televizi koncert 20 let OLYMPIC.Líbí se my všechny alba co OLYMPIC vydal až na album o,jé to je takové jiné i když několik písní s tohodle alba se my také líbí například..At,To nebylo fér,Smečka psů,Prapodivnej stín,I vesmír svý zákony změní a především instrumentálka Stejskání.Toto album je svým způsobem neštastné vznikalo v porvoluční době a to se na něm podepsalo/to jen k tomuhle albu/.Jak už jsem psal Olympic poslouchám od roku 1982 až do součastnosti to jeasi tak 26 let a bude je poslouchat i nadále ,je to legenda která mě chytla za srdce a je ve mě,a bude dál .Přeji OLympicu ještě další řadové cd a když to bude možné tak ještě dvd,to je vše co jsem chtěl napsat a snad sem někdo ještě něco napíše.

Zkuste koncertní turné se skladbami ze Sopky.Stojí to za to.Je to bomba!

jj, olympic je fajn.. nejlepsi songy jsou z Prazdnin na zemi...