25. 1. 2007

Geniální Švédové se po třech letech ozývají ze studia. Výsledkem je deska, jež překvapí dvěma úlety a rozhodně obsahuje hromadu velice kvalitního hudebního materiálu, který se však jen stěží může rovnat bezkonkurenčně nejlepšímu zápisu „Perfect Element pt.I".

Slůvko „geniální jistojistě nespojuji s těmito švédskými hudebními kouzelníky nadarmo. Byl to totiž Daniel Gildenlöw, frontman skupiny a talent od boha, který v roce 2000 vymyslel a posléze poslal do světa naprosto úžasné album „Perfect Element pt.I.“, na němž se narozdíl od předchozích počinů nevěnoval pouze globálním problémům, ale osobitě nakoukl do lidské psyché. V tomto intimním duchu pak pokračovalo „Remedy Lane“ a bylo jasné, že na progresivně laděnou metalovou scénu vtrhla svérázná originální parta. Mnohem širší debatu však vyvolala deska „Be“ z roku 2004. Kapela se jednoznačně odklonila od bohaté hudební náplně a věnovala se hlavně k zamyšlení vedoucím textům o otázkách bytí. Mnozí vyčítali přílišné využití mluveného slova (včetně mne), jiní zase jaksi naznačovali, že se Pain Of Salvation ubrali směrem, který se ocitá v docela jiných vodách, než v jakých by si svého interpreta přáli mít. Do toho všeho navíc musel formaci opustit mladší bratr Daniela, basista Kristoffer Gildenlöw. Zbytek skupiny se tak dodnes pokouší najít náhradu.

Avšak nebyl by to Daniel Gildenlöw, kdyby dlouho zahálel a nepřišel s další porcí emocemi nabitých skladeb. A tak přesně na 22. leden 2007 bylo ohlášeno vydání novinky s názvem „Scarsick.“ Hned při prvních posleších se mi potvrdil klasický prvek v deskách Pain Of Salvation obsažený. Než se do podstaty díla prokoušete, chvíli to potrvá. O to sladší je však odměna, což určitě příznivci poněkud náročnější hudby potvrdí.

Celé album bych pomyslně rozdělil na dvě části. Prvních pět písní nikterak výrazně (samo sebou v kontextu tvorby těchto Švédů) neohromí množstvím nikdy neslyšených pasáží, jedná se skutečně o skladby jednodušší na vstřebání. Například druhá „Spitfall“ zaujme výrazným obsazením mluveného slova, což však dnes již nemůže být něco, co by mne poslalo do kolen. Vůbec první dva tracky mi v konečném důsledku nepřijdou tak silné jako zbytek alba. Střední tempo utne odlehčující „Cribcaged“, která po rozporuplném úvodu připomene nálady „Remedy Lane“. Za připomínku ale zcela jednoznačně stojí dva úlety – správně ujetá rock ´n ´rollová parodie „America“ a také „Disco Queen“, v níž dominuje typický, notoricky známý oblbovací rytmus z pokleslých českých diskoték. Od takto převážně ve skutečně vážných záležitostech se pitvajícího seskupení bych to určitě nečekal, jsem příjemně překvapen. Nezasvěceným se však opravdové kouzlo hudby Pain Of Salvation zjevuje až od skladby „Kingdom Of Loss“ – příjemná melancholie a směsice lehounkých motivů, táhnoucích se v podstatě až do osmé „Idiocracy“. Pro mě asi nejsilnější momenty na „Scarsick“. Drama se pak odehrává na „Flame To The Moth“, přikořeněné deathovým vokálem, záhy vše vyústí rozlousknutím v „Enter Rain“, asi co do náplně nejbohatší písni.

Jak tedy celou desku shrnout. Pronikání ze strany posluchače nesnadné, album se ale dozajista odvděčí, a to docela hodně. Sice ne tolik jako díla „Perfect Element pt. I“ nebo „Remedy Lane“, ale předchůdce „Be“ už by rozhodně měl být v pozoru. Nejkrásnější však na tom všem je, že ani za mák nemůžeme tušit, co se bude dít příště. A o tom celém Pain Of Salvation jsou.

Autor článku: Jan Stanislav

Komentáře:

Lucem: Tak Theátrovci se ocitli v poněkud jiné situaci než POS, proto "Octavarium" není tak nabité novotami jako "Scarsick". Ale takové "6DOIT" nebo "Train..." jimi podle mého přímo srší ;-)

Po filozofickém albu BE,které hudebně strádalo a bylo nesourodé, udělali POS desku,který zavře hubu všem pochybovačům.Filozofie je tu znovu,protentokrát téma o lidském tvoru co se bortí životem,žije naplno, smutní,pláče,směje se,křičí. Do toho tuna kvalitní muziky.Ano,POS dokázali, že sou na trůnu progrese oprávněně.Theátrovci a spol by se od nich mohli od nch učit.Lekce nálad,přemýšlení v muzice na NEJ úrovni!

Výborný album. Souhlasím i s rozdělením na dvě pomyslné dvě části. America a Disco Queen jsou pozoruhodný zpestření a vyzdvihnul bych i skvělý sound alba

....který se však jen stěží může rovnat bezkonkurenčně nejlepšímu zápisu „Remedy Lane" ;o)