Ostřílení rockeři z ParadeMarche vydali své druhé řadové album a nikterak nevybočili z charakteru tvorby, která se objevila už na prvním počinu s názvem „Hlavně když se kouří z hlavně“. Jedná se stále o hudbu rámcově čerpající z klasického hard rocku typu Deep Purple či Whitesnake…
Vyvolenej, Velkej bratr tě hlídá, seriál, muzikál, superstar, fuck… nelze si nepovšimnout kritiky současných komerčních vymožeností a společnosti vůbec hned v úvodní skladbě s výstižným názvem „Kde domov můj?“ V textech kapel, které dělají muziku vlastního, nekomerčního a takříkajíc poctivého ražení, se tato problematika ráda objevuje. PM bezesporu patří k formacím, kterých je na české scéně jen málo. Drží se totiž kořenů hard rocku v jeho největší slávě a ten si dle svého gusta jen lehce modernizují.
Otvírák alba, kromě výše zmíněného, napoví hlavně o hudebním stylu, v jehož duchu se celé cd nese. Během prvních pár sekund se nám totiž okamžitě prezentuje výborným hardrockovým zvukem, kterému vévodí dva živly. Stylově ostrá kytara kytarového mistra Jardy Janeckého (kdysi Aréna), jehož parádní rify tvoří kostru alba a samozřejmě absolutně čistý hardrockový hlas Radomila Zíky (známý např. z kapely Extra Band či vynikajícího projektu Whitesnake revival, který je bohužel v poslední době zázrak vidět na živo).
Jak jsem již nastínil v titulu, deska s pořadovým číslem dvě tedy nijak svým stylem od prvního počinu „Hlavně, když se kouří z hlavně“ nevybočuje. Pokud bych ovšem chtěl najít nějakou tu odlišnost, zřejmě by to bylo v refrénech, které působí daleko „silněji“. To bude velké plus, pro živá vystoupení, kde písničky vyzní, jako správné rockové fláky a snad i zaujmou nezasvěceného posluchače. V tomto ohledu vyčnívá nejen zmíněný pilotní song „Kde domov můj“,ale i kousky Gambler, Štěstí nebo Politik. Objevuje se zde i ryze zábavová, lehce recesistická skladba ,údajně o basákovi Petru Sládkovi (kdysi např. Řetěz), s názvem „Nejdelšího má Čára“… ptáte se koho? No samozřejmě hada! A co by to byl za hardrock, kdyby v něm nebylo místo pro baladu. Přesně proto je tu „Obraz plný slunečnic“, lyrický-to příběh s nenapodobitelným vokálem.
Sečteno a podtrženo. ParadeMarche, čerpajíc ze svých zkušeností, dali dohromady hezké hardrockové album – velmi příjemné na poslech. Na rozdíl od docela nedoceněného debutu se zdá být i daleko sebevědomější. Texty, které ve většině plodí Jirka Bareš (klávesy), jsou bohužel tak trochu klišé a snad by mohly jít od typického „povrchu“ někam více do hloubky. Navíc se mi chvílemi jeví, že muzika PM sklouzává občas do škatulky zábavových kapel. Tím ovšem všechna kritika končí. Zápory jednoznačně vyvažuje hutný zvuk, kterému není co vytknout jak na cd samotném i v případě živých vystoupení. Kupa nabroušených metalových kapel by mohla vypnout aparáty a jen tiše závidět, jak tihle pánové dokáží hrát. Ještě jednou musím zdůraznit, že co se týče kytary, hardrockový fanoušek si zde opravdu přijde na své – jestli je to ale opravdu PARÁDA od ParadeMarche – to už posuďte sami!
| Interpret: | ParadeMarche |
| Album: | Svět je takovej |
| Sestava: | Radomil Zíka – sólový zpěv Jaroslav Janecký – kytara, zpěv Jiří Bareš – klávesy, zpěv Petr „Jula“ Sládek – baskytara, zpěv Jan Rotta – bicí, zpěv |
| Počet stop: | 11 |
| Délka: | 43:35 |
| Rok vydání: | 2008 |
| Vydavatelství: | Popron music |
| Seznam skladeb: | 01. Kde domov můj? 02. Gambler 03. Nevinná 04. Štestí 05. Nejdelšího má Čára 06. Politik 07. Marš na Mars 08. Obraz plný slunečnic 09. Je to v háji 10. Prázdnej svět 11. Kleptoman (bonus) |

