29. 5. 2007

Reportáž z jedinečného koncertu Paula Gilberta v pražském Futuru. Je sice bez fotek, ale náš redaktor Kenny nadšeně popisuje atmosféru onoho večera tak věrně, že snad ani nejsou zapotřebí.

Pražské „Efko“ je docela slušně provařený klub už z minulého režimu, osobně je mi sympatický – nikdy si na nic nehrál a akce pořádal vždycky velice dobře. Pouze jsem byl docela překvapen, že Paul Gilbert, z mého pohledu superhvězda světové velikosti, kytarista, který jede letos G3 se Satrianim a Petruccim, jeden z nejlepších světových kytaristů, člověk, který s kapelou Mr.Big vyprodával velké haly v devadesátých letech a kytarista u nás bohužel méně známých Racer X, kde hraje s jistým Scottem Travisem – podobnost není náhodná, je to bubeník Judas Priest - hraje v klubu na Smíchově. Ale budiž. Tím se dostávám k první fázi – tipnul bych si tak na 200 – 250 lidí a to se mi zdá trošku málo na takového muzikanta. Co dělat, můžu jen říct, že ten kdo tam nebyl udělal zásadní chybu. Viděl jsem už opravdu hodně koncertů, ale Gilberta v Efku považuji za jeden z nejlepších na jakém jsem byl a jakkoliv je to paradoxní ta klubová atmosféra koncertu hodně pomohla.

Jako support byl zvolený mně do tohoto večera neznámý Maelström z Plzně, zajímavá kapela, na můj vkus trošku moc samplů, ale určitě dobrý rozjezd. První, čeho jsem si všimnul byl týpek v bejzbolce za škopkama, Radek Sladký, z mého pohledu jeden z nejlepších bubeníků na rockové scéně v Čechách. Už jenom to mi stačilo, abych si Maelström poslech celý. Neudělal jsem chybu. Muzika šlapala, některé pecky samy o sobě jsou hitovky – Víc než zákon, Lilith a ještě asi dvě, bohužel si nepamatuju názvy. Kapelu jsem obdivoval i proto, že jim ná pódiu nezbylo moc místa a krok dozadu pro basáka a nejen pro něj znamenal náštěvu páně Sladkého škopků, Takže pohybová složka akce nuceně odpadla :)

Čtyřicet minut Maelströmu uteklo a následovala půlhodinová přestávka na přezvučení a přípravu pódia pro hvězdu večera, Paula Gilberta. Z beden hráli Judas, já cucal pivo, zvukař se nervoval a všem nám bylo tak nějak dobře. Mám rád profíky a ne debily, co na sebe nechávají půl hodiny čekat, takže jsem byl úplně hotovej, když Gilbert vylezl přesně ve 21:10 jak bylo ohlášeno na pódium, tlemil se jak starej travař a akce se rozjela.

Začátek – trochu úchylného sóla, ale co taky čekat od tak nabušeného kytaristy jako je tenhle amík a pak už jedna pecka střídala druhou. Gilbert projel vše od nejnovějšího alba přes Racer X , Mr Big až po Hendrixe v přídavku, včetně nezbytných kytarových exhibic a nekonečného „výtlemu“, ze kterého ho musely bolet lícní svaly ještě druhý den v německém Mnichově, kam turné po Evropě pokračovalo. Ten člověk je prostě sympaťák a úsměv mu věřím, ne jako ty umělohmotný ksichty v televizních zprávách.

Trošku se zastavím u kapely. Paul Gilbert je jasný, tam asi nic nového neřeknu, ale zbytek jeho bandy je naprosto úžasný – na klávesy Gilbertova žena Emi, bubeník Jeff Bowders a fantastický basák a neméně výborný zpěvák Mike Szuter, který působil jako Gilbertův „druhý hlas“ a dovolím si říct, že to, co neuzpívala hlavní hvězda, odtáhl on. Perfektně sladěné dvojhlasy kde Szuter Gilberta „podpíral“ byly radost poslouchat, dokonce i jeho sólový zpěv by bez problémů zvládl celý koncert, plus do toho výborná baskytara s excelentními sóly. Prostě – s tímhle bandem musí být radost jezdit.

Paul Gilbert, jak jsem již psal projel celou dráhu a zastavím se jen u některých skladeb. Koncert, jak jsem psal začal exhibicí a na podobné srandičky nezapomněli muzikanti ani v průběhu večera, takže když basák Mike Szuter opakoval po Gilbertovi jeho úchylný vychytávky na basu sál se královsky bavil a po skončení téhle exhibice ještě dlouho tleskal. Zcela určitě mě potěšila I'm Not Afraid Of The Police, výborná šlapavá věc s neskutečně silnou melodií a refrénem,určitě navíc jedna z nejznámějších Gilbertových věcí. Z Burning Organ pak I Like Rock a My Religion, sólová exhibice Mount Fuji Christmas, Down To Mexico z Flying Dog a ke konci v přídavku zcela určitě i nesmrtelná Foxy Lady od Jimiho Hendrixe, písnička, kvůli které jsem vlastně před x-lety zjistil, že existuje nějaký Paul Gilbert a díky tomuto Hendrix Tributu jsem potažmo navštívil i Gilbertův včerejší koncert.

Takže resumé: výborná akce, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat a hlášky kytaristů, kteří s největší pravděpodobností tvořili většinu sálu o rozštípání a zahození kytar mě potěšily – taky jsem na něco podobného myslel. A teď mě, prosím, omluvte, budu končit, jdu cvičit na kytaru :)

Autor článku: Kenny

Komentáře:

výbornej koncert !!! kdo nezažil, neví :-)

Ahoj jestli nekdo chce fotky z koncertu tak mam k dispozici ty co sem udelal,byl sem v prvni rade u Mike takze sou docela dobry!Kdo by jich chtel vic tak je poslu pres icq transfer nebo skype.Tak kdo chce napiste mi mail:O)

Za fotky se omlouvám, zdechnul mi foťák, našel jsem je na webu na http://www.volumemax.net/galerie/thumbnails.php?album=161 tak snad se nebudou lidi z volumemax zlobit