Pěchota - G8

Přátelé – buďme korektní, to je dnes oblíbené slovo a ve jménu korektnosti se i nezřízeně lže, ale to asi vidí každý z nás denně v novinách a televizi. Proto se ke korektnosti, ale ne lživé, uchýlím i já při recenzi placky G8 od skupiny Pěchota.

Říkám upřímně, že se na tohle album musím dívat akademicky, protože jinak bych nebyl schopen recenzovat kapelu se světovým názorem tak diametrálně odlišným než je můj - a to dokonce ve všech ohledech. Můj pohled na věc je ten, že muzika je zábava a Pěchota jsou aktivisti... proč ne, každý si může hudbu pojmout po svém a pokud si Pěchota bere za cíl vykřičet svou pravdu právě v textech na G8 proč ne : )

První co mě zaujalo byl celkem dobrý zvuk alba s čitelnou basou a dobře nazvučenými bicími, to mám rád, když muzika šlape. Pěchota, marína, válka a dril, jdeš proti smrti – la ila illalah mi rve zpěvák do hlavy, ale ne moc přesvědčivě, spíš má výraz jako kdyby manželce v sobotu ráno četl černou kroniku v Blesku, prostě mu nevěřím. Když mi někdo chce prodat zásadní sdělení, že válka (jedno proti komu) je svinstvo, s čímž musí souhlasit každý a zvolí k tomu text s razancí úderu mezi oči musí tomu výraz přizpůsobit, ne to deklamovat jak Máchův Máj.

To samé se týká i dalších „angažovaných“ skladeb – dobře našlápnutá hudba, hutný spodek který má silný tah na branku, hodně osmiček na podmáznutí zpevu a občas i dobrý riff – ta placka má prostě všechno, co by mohlo lidi zaujmout, včetně perfektně odpíchnutého začátku šestky – tedy Píči, ale nevěřím zpěvu – nevěřím tomu poselství, které se mi kapela snaží předat. Snad je to věkem, snad tím, že mě prostě velké pravdy už pár let nezajímají, snad tím, že když mi někdo chce udělat tu pověstnou „díru do hlavy“ musí si vzít boxera a ne plyšové boxerské rukavice.

V okamžiku, kdy Pěchota ubere plyn a nesnaží se ukázat na křivdy světa je mi daleko sympatičtější. Tak to prostě je. Doufám, že jsem kapelu nenaštval – berte to jako názor, stejně jako já neberu vám ten váš, neberte mi ten můj.

Dobře – jsme na konci. Po muzikantské stránce dobrý průměr, zvukař odvedl svoji práci, dobrý nápad na obal, celkem slušně nahrané a i celkově dost v pohodě placka která šlape,ale prostě nevěřím zpěvákovi – a to je u rocku zásadní průser. A nebo je to všechno myšlený jako recese a já jsem po téhle recce za blbce, ale život je prostě takovej, že ne vždycky každej všechno pohopí….