Plasma – Creeping! Crushing! Crawling!

Německá formace Plasma vydala poměrně po dlouhé době první samostatné album. Za sebou má již několik CDs (desek), ale vždy šlo o split s někým nebo pár skladeb na kompilaci.

K vydání dlouhohrajícího alba se rozhoupal nikdo jiný než magistr Gore Grindových pikantností a jedůvek – Roman Poláček v roce 2007.

Album obsahuje 16 skladeb v trvání 32:43 minut. Zvuk nahrávky odpovídá stylu, takže obstojné poslouchatelné. Obal plnobarevný však není použita Gore tématika plná Slut, fekálií a dalších nepřístojností, ale obal je vesměs kopií plakátu na film z roku 1954 Pavoučí terror. Dodáno několik fotografií a to kapely a černobílé snímky se zmiňovaného filmu. Přesněji jde o útok tarantulí. Popisek jednotlivých skladeb u těchto žánrů je dosti obtížný, takže opět vypouštim. Co dále lze říci k Plasma. Jde o pomalejší verzi Gore Grindu s kovovým nasazením. Metalurgie z nich jen srší. Nato, že hrají ve třech lidech vytváří velmi hutný, těžkotonážní Gore Grind zahrán s naprostou přesností a dalo by se říci i s vyhraněnou nápadivostí jednotlivých skladeb. Nejde vůbec o shluk tonů a směsici zvuků v nepřehledném pojetí. Plasma na tomto albu ukazuje kam až se nechá jít v tomto specifickém žánru. Opravdu posunula laťku dosti vysoko, no uvidíme jaké bude další album. Krom dravosti a hutnosti je zde spoustu melodických pasáží (toto berte z rezervou, melodícké pro Gore Grind) a vesměs neočekávaných zvratů a proměn. Ano shrnuto, zpečetěno, sečtěno, za loňský rok bych řekl sám za sebe nikomu nevnucuji, že toto album od Plasma je nejlepší Gore, které se mi dostalo do ruky. Plnohodnotné po všech stránkách, příznivci Gore, kteří si album pořídili mi snad dají za pravdu a pro ty, co ho ještě nemají doporučuji pořídit, stojí to opravdu za to. Závěrem jen doplnim že na desce je opět dosti vložek, zde například použita scénická hudba z filmu Pavoučí terror a drobné průpovídky vystřihnuté z filmu. Marťanské ponížení přeje všem posluchačům Alans.