24. 12. 2010

Pro ty kdo mají tuhle partu rádi tu máme rozhovor s bassmistrem Oldou Neumannem alias Goldou.Opravdu se nedá tolik let zážitků shrnout v pár krátkých odstavcích,Golda se však pěkně rozpovídal…

Slavíte 25 let působení na punkové scéně,napadlo vás tenkrát,že vydržíte hrát tak dlouho a vybudujete si tak velkou základnu fanoušků?
To je úsměvná otázka. Samozřejmě že ne. Zrovna tohle v té době nikdo neřešil, je nutné si uvědomit, že se bavíme o době komunistické nadvlády, důležité bylo hlavně hrát. Takže i naše představy byly celkem naivní. Ale po určité době bylo jasné, že to až tak jednoduché nebude a s tím veřejným vystupováním to asi bude těžší, než nás kdy napadlo. Režim si vlastně sám vyráběl nepřátele všemi svými příkazy a zákazy a směrnicemi a nejhorší co bylo, že často ty zákazy probíhaly plíživým způsobem jen telefonního nebo ústního „nedoporučení“, takže vlastně nikdo nic konkrétního na papíře nedostal, ale pořadatelé si prostě nechali „nedoporučit“ zvát si kapely, jako jsme byli my. Většinou. Našly se i výjimky, ale celkově to bylo těžší, než se dneska může zdát a tímhle jednáním komunisti vlastně vyráběli a posilovali „undergroundovou“ scénu – protože kdo opravdu chtěl, tak si nějaký způsob veřejné prezentace našel. Nešlo to třeba tak často, jak by to mohlo jít, ale šlo to.

Je to široké ohlédnutí do minulosti,zkuste aspoň v pár větách shrnout co se v kapele za ty roky všechno událo?
To nejde. Nejde nacpat velkou část života do pár vět. Nebylo toho zas tak moc a nebylo toho zas tak málo. Vznikli jsme, napsali nějaké pásničky, natočili pár desek, semtam někdo do kapely přišel, semtam odešel...a zatím ještě pořád hrajeme. To je asi to podstatné. A ještě je pár lidí, co nás poslouchají...což mi občas přijde neuvěřitelné – při té obrovské nabídce všeho, co se na nás dneska odevšad valí...díky za to.

Máte představu kolik jste odehráli koncertů?
Kolem 2000. Spíš o něco málo víc.

Měli jste problémy s tehdejším režimem? Zakazovali vám koncertování?
Nás to nejtvrdší, čím si musely projít některé kapelu u nás, už minulo. Když si nás začala zvát státní bezpečnost, takové mírnější gestapo, na výslechy, tak to bylo chvíli před listopadem 89. Prostě už to nestihli. S hraním samozřejmě byl problém – souvisí to i s první otázkou. Těch oficiálních příležitostí zvolna ubývalo a začalo se víc jezdit na takové ty méně oficiální akce... Prostě ani tak nešlo o „zakazování“ koncertů, jako o to, že se vytvořily podmínky, za kterých ty akce nešly pořádat, pokud pořadatel nešel vědomě s kůží na trh. Což pochopitelně většinou nešel. O tomhle psalo spousta povolanějších, co to dostali sežrat naplno...třeba Plastic People, jako nejkřiklavější případ a taky nejlíp popsaný – když si přečtete tyhle knížky, tak je to tam celkem jasně a hezky napsané...ten duch doby :-)

Určitě pojedete výroční turné,kolik bude mít zastávek a kde všude vás uvidíme?
Haha... no, my jedeme vlastně takové neverending tour od roku 1996, kdy jsme sekli s prací a vydali se na volnou nohu, protože odpověď na otázku, jestli za pár kaček chodit někde do háku, nebo jezdit s kapelou, byla celkem jasná a v určitou chvíli už to nešlo skloubit dohromady....a protože nejsme těžkotonážní masmediálně známá kapela, co vyprodává kulturáky, jezdíme hlavně po klubech a nejezdíme turné nahuštěná do pár týdnů, nebo měsíců, tak to „výroční“ turné bude vlastně úplně normální ježdění, jako dosud. Jen s jiným plakátem a možná budeme hrát víc profláklejších písniček, než obvykle...ale určitě žádný šampus, tanečnice a polykači hadů a ohňů...my si na to moc nepotrpíme.
A uvidíte nás tam, kam si nás někdo pozve...On už je dneska trochu problém i pro tak „profláklou“ kapelu, jako jsme my, to hraní někde domluvit. Po tom, co se všeobecně přestaly prodávat CD, nastal i velký tlak ze strany lidí, co do té doby kluby vlastně nejezdili, chodí celkově míň lidí, v kulturácích se některé věci bez sponzora při dnešních cenových relacích většiny známějších kapel málokdy zaplatí, takže si už líp rozmýšlejí, co pořádat a co ne, takže do klubů jezdí kapely, co je tenhle prostor dřív moc nezajímal, sólisté kapel jezdí v komorních sestavách, nebo sami jako písničkáři a pseudopísničkáři, protože je samozřejmě spousta věcí jednodušších a dá se hrát častěji a honorář děleno jednou je dobrý počin i v malém klubu...A samozřejmě – i pro pořadatele je zajímavější i v tom klubu domluvit koncert mediálně známé tváři s komorní sestavou, než mediálně neprofláklému letitému spolku chaotů...takže i to naše celoroční „turné“ bude mít tolik zastávek,kolik se podaří domluvit a pokud to bude kolem té stovky za rok, jako minulé roky, tak budeme samozřejmě rádi :-)

Plánujete natočit DVD z výročního turné?
Ne. Nějak k tomu netíhneme. Navíc pokud by mělo být udělané dobře, tak při našem způsobu fungování a hraní by to znamenalo točit víc koncertů a pak to sestříhat. Na což nemáme ani finance, ani někoho, kdo by do toho šel a bavilo by ho to...takže tak. Točit jeden koncert nemá moc cenu – nejsme partička, co předvede za jakýchkoliv okolností vybroušený výkon. Někdy se nám to povede hodně, někdy prostě ne...tak to chodí...:-)

Vaše hudba je velice různorodá,každé album je v něčem jiné.Mísíte punk-rock s folkem,v některých skladbách se objevují i tvrdší prvky rockové hudby.Jak by jste charakterizoval vy vaši tvorbu?
My na tohle většinou odpovídáme, že děláme písničky – na což mi nedavno Petr Korál, známý to kritik, řekl, že je to laciné vysvětlení...ale ono asi lepší není. Se škatulkováním máme trochu problém a pokud by se to vykuchalo až na kost, tak se dá říct, že pokud někdo dělá písničky, které jdou osekat až na španělku a hrát u táboráku...hahaha...tak je to písničkář... Tak jo. Tak jsme třeba písničkáři. Dřív se tohle vůbec moc neřešilo – když si poslechneš české bigbítové kapely z šedesátých let, tak rozpal stylovosti v jejich materiálu je hrozně širokej a přitom se tomu říkalo bigbít. A vůbec – s tím „bigbítem“ se cítíme hudebně spřízněni přece jen víc, než třeba s punkem, u kterého mi přijde, že se to v Čechách pořád hrozně řeší, jestli ano, nebo už ne, nebo co teda vlastně. A to slovo u nás už evokuje spíš tu „Exploited“ polku, než třeba Stranglers, nebo Clash. Přitom zrovna Clash vydali desky, které bys „punkové“ nenazval. Pak vidíš postaršího TV Smitha jen se španělkou a toje punkáč jako řemen....i přes tu formu....A ty „mladé“ kapely teď, co mastí takový ten moderní rádiopunk, což je vlastně pop zabalený do ostřejších kytar s veškerou masmediální pomádou... o bys třeba naopak taky punk nenazval, přestože se to tak tváří....Jednou jsem někde četl rozhovor s Johnny Cashem a když se ho ptali na škatulkování a hudbu a písničky a tak, tak řekl, že všechny dobré písně jsou vlastně country, ať už z jakéhokoliv žánru. Tak jo – tak jsme třeba country. I když – teď mne napadá, že tím vlastně říkám, že naše písničky jsou dobré, což? Ale co. Tak jo. Jsou.

Které album považujete za takový vrchol vaší kariéry?
To je jako by se tě někdo zeptal na to, jaké svoje dítě máš nejradši a zeptal se tě zrovna ve chvíli, kdy všechny stojí kolem tebe...všechny jsme dělali rádi a nejlíp, jak to šlo..nikdo nás do toho nenutil a byly chtěný...tak co. Ať si každej vybere tu svojí oblíbenou sám. Ale pošeptat ti můžu, aby to neslyšely, že osobně si vždycky vzpomenu nejradši na Mé království a Heavy Model :-D

Když už jsme u té hudby,chystáte do budoucna novou desku?
My jsme nikdy nechystali nic...prostě se vždycky jednou za čas nastřádal a urodil nějaký materiál a když přišla jeho doba, tak se nahrál.... teď se zrovna nerodí, protože jak člověk stárne, tak samozřejmě přibejvají starosti, víc řešíš soukromí a osobní životy a máš to tak to právě i proto, že v našem případě nejsme tlačeni žádnou firmou, v postatě jedeme na 90% DIY a ty desky točit nemusíme... Což je na jednu stranu skvělý a na druhou samozřejmě ne. Ale je to tak lepší...ten firemní vydavatelský tlak, pokud nejsi geniální, tě tlačí k tomu, dělat vatu. Udělat desku, na které jsou dvě věci pro rádia a zbytek je plytký by nás fakt nebavilo. Není to těžký, ale nejsme řemeslníci a nebavilo...

Vzkázal by jste něco vašim fanouškům?
Tyjo...no já nevím, taková zodpovědnost :-D

...snad jen – je dobrý si alespoň občas říct, že místo kde všichni žijeme, je se vším tím dobrým i špatným nejlepší ze všech možných míst, protože je jediné, které máme...tak si ho alespoň nekdy o kousek udělejte lepší i vy sami.A občas stačí jen málo. Někdy víc používat mozek a někdy se třeba se jen usmát a lepší je.
Síla vás provázej :-D

Přeji Znouzi ještě dalších 25 let,ať vám to hraje.Děkuji za váš čas.
25? ach ...zombieland.. ale díky za přání a díky za zájem :-D

Stránky kapely www.znc.cz

Autor článku: Tommy

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!