Power 5 - Symbol

Na novou placku jsme čekali téměř čtyři roky, a to čekání se, musím říct, vyplatilo. Po poslechu Symbolu mohu jen uznale říci, že hudba party kolem bratří Škrabalů se s každým albem zlepšuje...

K POWER 5 jsem se dostal v roce 2003, a to úplnou náhodou. Kapela tehdy dělala předskokana dvojkoncertu Helloween-Rage ve zlínské Novestě. Patrně by pro mě tehdy skončili (ač se mi jejich set zdál povedený), nebýt toho, že se nám s přáteli podařilo ukořistit jejich pokřtěné CD Minuty věčnosti vhozené do publika. Kapela mě uchvátila svou netuctovostí a po čase jsem si pořídil celou diskografii, čítající tehdy tři desky a jedno DVD (právě záznam ze Zlína).

Na novou placku jsme čekali téměř čtyři roky, a to čekání se, musím říct, vyplatilo. Po poslechu Symbolu mohu jen uznale říci, že hudba party kolem bratří Škrabalů se s každým albem zlepšuje – od slabšího debutu (ale i na něm je pár zajímavých momentů) přes desku Cesta proti času, kde již byla většina much vychytána, a přes hudebně vyzrálé a nápady oplývající Minuty věčnosti až k Symbolu, na kterém jsou již všechny mouchy eliminovány. Upřímně řečeno, deska má mnohem větší kouzlo než jakýkoliv počin finských STRATOVARIUS, jimiž, jak sami tvrdí, se POWER 5 inspirovali. Hned úvodní skladba „Symbol“ je kupředu ujíždějící power/speedový vlak okořeněný profesionálním kytarovým sólem – výborný tah angažovat na post kytaristy Lukáše Langera. Z momentů které mě zaujaly nejvíce, bych vyzdvihl pozoruhodný bridge v písni „Stoupej vzhůru“, španělsky znějící overturu k ďábelské hokejové speedovce „Led plný brázd“, celá skladba „Zachovat styl“… mohl bych pokračovat i dál.

Symbol není nějaká kopie finského speedu, je to ryze český (pardon, moravský) produkt zahraný se zaujetím pro muziku, převyšující své severské příbuzné – mluvím o svém pohledu na věc, milí obdivovatelé tolkkiovců a jiných - minimálně o třídu. Hudba je navíc podtržena originálním zpěvem Olina Škrabala a jak už tomu je na každé desce POWER 5 i jeho výtečnou a jen těžko čitelnou „holanovskou“ lyrikou. Pro mě králové českého power/speedu přišli s deskou, která v mém osobním žebříčku aspiruje na titul alba roku. Uznalé pokývnutí a potlesk, přátelé. Jen tak dál…