Pretty Maids - Pandemonium

Dánští harcovníci Pretty Maids u nás mají zvláštní postavení. Žijí trochu ve stínu těch největších žánrových hvězd, ale současně zde mají početnou skupinu fanoušků, pro které mají neotřesitelný status špičky melodického metalu.

V loňském roce o sobě dali pořádně vědět jednak svým vystoupením na Winter Masters Of Rock, kde předvedli tak strhující vystoupení, že se výše zmiňovaná komunita během několika desítek minut mnohonásobně rozrostla, a pak také svým albem Pandemonium, kterým navázali na svou vrcholnou formu z 80. let.

Krátké intro titulní skladby dává tušit, že se kapela telepaticky napojila na svá nejslavnější alba, jimž vévodí kultovní "Future World". Otvírák "Pandemonium" je rychlým nářezem, do kterého jsou smíchány typické kapelní ingredience. Silná melodie, nabroušená kytara nahánějící husí kůži a do toho nádherné klávesové plochy. Právě klávesy posouvají díky moderním zvukům celé album více do současnosti, aniž by musely jakkoliv slevit ze své pompéznosti a melodičnosti. Následuje "I.N.V.U.", v níž si podávají ruce téměř filmová výpravnost, zatěžkané tempo a refrén v nejlepších tradicích Pretty Maids. Hitovka "Little Drops Of Heaven" je hitparádová tutovka, kterou už asi slyšel každý, kdo nežil poslední rok na Marsu. "One World One Truth" by mohla být použita v encyklopedii u pojmu Pretty Maids místo dlouhých výkladů, i po třech desítkách let existence lze napsat skladbu, která je pro kapelu zcela typická. Na modernějšího ducha se útočí ve "Final Day Of Innocence", které vévodí zhutnělá kytara a melodie útočící pro tuto kapelu trochu netradičními zbraněmi. Pro rozbor dalších skladeb už může posloužit jen kombinace všeho výše zmíněného, i to svědčí o celistvosti celé nahrávky. Nechce se mi mluvit o vrcholech alba, ostatně je-li nahrávka vydařená, tak žádné vrcholy ani mít nesmí, ale mezi nejvydařenější skladby bezpochyby patří "It Comes At Night", která znovu skvěle kombinuje starou a moderní tvář těchto Dánů. Trochu naopak na kvalitu svých devíti sestřiček ztrácí polobalada "Old Enough To Know".

Ač bylo výše zmíněno, že "Pandemonium" navazuje na to nejlepší, co po sobě Pretty Maids zanechali v 80. letech, nesmí vzniknout dojem, že se zde hraje na nostalgickou strunu. Je-li řeč o strunách, jež už od počátku obsluhuje Kenneth Hammer, ty mají značně drtivě moderní zvuk, ale rozhodně neztrácejí nic z nezaměnitelného rukopisu toho, jež po nich šoupe svým trsátkem. Moderní zvuk kláves už byl zmíněn výše, celková zvuková produkce pak zabalila celé dílo do moderního hávu, ve kterém se však skrývá vše, co jste kdy na Pretty Maids měli rádi.

Pokud by byl plzeňský Metalfest válečným polem, Pretty Maids tam jedou jako favorité, u kterých je jedno, zda se na své protivníky vytasí se starými nebo novými zbraněmi. Ale je téměř jisté, že armáda jejich příznivců se zase výrazně rozroste.