Prohrála v kartách - rozhovor

Rozhovor s Filipem Horáčkem z kapely Prohrála v kartách. Tato skupina ovlivňuje českou hudební scénu už poměrně dlouho a poslední dobou se dostává do stále širšího povědomí posluchačů...

Kolik členů vydrželo z úplně původní sestavy až do dneška?
Z úplných začátků vlastně jenom já, ale basák Posel je v kapele taky hodně dlouho.

Proč se vlastně rozpadla tvoje původní kapela Stalinovy oběti a proč se v PVK věnuješ v podstatě jinému stylu hudby?
Stalinovy oběti byla středoškolská kapela a když ta škola skončila, někdo už třeba hudbu dělat nechtěl vůbec a někdo zase jinou. Mě osobně už byla škatulka punku moc těsná a nebavilo mě poslouchat, že když použijeme čistou kytaru, víc jak tři akordy, klavír nebo třeba košili s dlouhým rukávem (dosaď si, co chceš...), tak je to hovno punk. Mě baví všechny styly, resp. nemyslím, že styl je to, oč běží a nechci sám sebe dobrovolně zavřít do nějaké krabičky. A tak se s Prohrála v kartách snažíme nějaké žánrové jednoznačnosti vyhýbat a brát si a používat k obrazu svému vše, co nás baví.

Proč se jmenujete zrovna "Prohrála v kartách"?
Historka říká, že to bylo kdysi po jednom večírku napsáno na papíře na stole. A historka je svatá!

Napadá mě, co ta dotyčná prohrála?
Jako, že tě to napadá nebo že tě napadá otázka? V prvním případě by mě docela zajímalo, co tě napadá. A v druhém? Neprozradím, mohla by si to přečíst.

Často se o vás píše jako o kapele, která má perfektní předpoklady k tomu se proslavit, ale z nějakého záhadného důvodu se vám to nedaří. Cítíte se tak? Snažíte se vůbec proslavit? A pokud ano, proč myslíte, že se vám to nedaří?
Jo, tohle lidé říkají. Tohle je spousta složitých otázek najednou. Ale popořadě. Já se tak necítím, mám pocit, že máme a budeme mít to, co si zasloužíme. Na kapely, které se nesnaží proslavit upřímně nevěřím. Určitě bychom byli rádi, kdybychom svůj čas dělili mezi koncerty, natáčení, skládaní a zkoušení, místo abychom věčně řešili, kde na to vezmeme čas. Už jen to, že bych mohl zaplatit lidem, kteří pro nás třeba točí klipy zadarmo, by byl příjemný pocit. A proč se to tedy nedaří tak, jak se o naší kapele píše, že by mělo? Tady by se našla asi spousta opovědí. Počínaje tou, že třeba nejsme tak dobří, přes tu, že nikdo z nás nepracuje v reklamce (i když já se tomu pomalu blížím) nebo v rádiu, nebo že pro našeho vydavatele třeba nejsme takovou prioritou, aby stepovali například před Evropou 2 s kulometem. No a až k odpovědi, že je to proto, že si zakládáme na té výše zmíněné žánrové rozkročenosti a u nás mají obvykle lidé ve zvyku z nabízených možností vybrat tu nejhorší. A když už nás novináři do několika škatulek nacpou, tak jsme pro punkáče popík, pro popíkáře punk, pro folkaře jazz a pro jazzmany písničkáři, pro inťoše hospodskej šraml a pro zbytek moc inťoši. Aniž by si to samozřejmě poslechli. A dobře nám tak, když to tak chceme, že jo! :)
Ale vlastně to klidně může být tím, že jsme si vybrali naprosto nevhodné barvy nástrojů.

Mluví ti ostatní členové kapely do tvé textové tvorby nebo máš v tomhle ohledu absolutní svobodu?
Občas mluví a pak je to věc diskuze. Někdy uznám, že mají pravdu, jindy trvám na svém.

Jak jsi se dostal k tomu, že píšeš texty pro Annu K.?
Měli jsme kdysi společného bubeníka, tedy Prohrála v kartách a její kapela, Pavla Skalu. Takže přes něj. Ale pravda je, že jsem jí napsal i nějakou muziku, nejen texty (hlavně na desku Nebe) a pravda je taky, že už jsem jí dlouho nic nenapsal. Což je pochopitelné, když má doma tak skvělého autora, jako je Tomáš Vartecký. Ale bavilo mě to – mohl jsme si vyzkoušet žánrově se rozkročit ještě dál než u Prohrály. A to mě baví i u jiných lidí, pro které jsem něco napsal.

Je pro tebe obtížné psát texty v ženském rodě?
Ze začátku jsem se s tím trápil, ale pak mi došlo, že nejde ani tak o pohlaví jako o lidi.

Ovlivnily úspěchy tvých textů pro Annu K. zájem o PVK?
Asi ano. Mám pocit, že nám to pomohlo k vydání naší první desky Žádný čáry z nebe.

Minulý rok jste absolvovali turné s kapelou Divokej Bill. Jaký máte vztah k této kapele? Jste kamarádi nebo jste se do té doby téměř neznali?
Před tím jsme se potkávali a zdravili na festivalech, ale myslím, že od toho turné jsme kamarádi. Prozpívali jsme se několika večery až do rána.

Připravujete aktuálně nějakou další desku?
Kdykoliv máme trochu volno, tak se snažíme. Čtyři roky mezi vydáním naší první a druhé desky byly přeci jen moc. Pořád věříme, že to dokážeme ještě letos.

Plánujete v budoucnosti nějaké změny co se týče hudebního obsazení a stylu vaší muziky?
My moc neplánujeme. Pokud by se našel nějaký zajímavý člověk a nástroj, tak proč ne! A s tím stylem, to už jsem vysvětloval. My ani nevíme, jaký styl máme, natož jak ho měnit. A nebo jinak - náš styl se mění s každou novou písničkou.

Co bys vzkázal našim čtenářům?
Věřte především svým pěti, případně šesti smyslům!

Stránky kapely najdete na: www.prohrala.cz