Promises - In The Pharmacy

Klatovská kapela Promises už má za sebou desetileté jubileum a od svého prvního dema se drží stále své cesty. Na jednu stranu to může být škoda, na druhou stranu tak dělá čest svému názvu, jelikož co nám svým demem (1996 – Promises) slíbili, to dodnes plní. A musím říct, že poctivě.

podtitul : Klatovští své sliby rozhodně plní...

Klatovská kapela Promises už má za sebou desetileté jubileum a od svého prvního dema se drží stále své cesty. Na jednu stranu to může být škoda, na druhou stranu tak dělá čest svému názvu, jelikož co nám svým demem (1996 – Promises) slíbili, to dodnes plní. A musím říct, že poctivě.

Poslední album nazvané In The Pharmacy je pro mě trochu ořech... Chvilku trvalo než jsem bigbítovou slupku prvního dojmu rozlouskl a ponořil se do skutečně doomových melodií a mírně depresivní atmosféry písní jako Sanitas Animae, nebo My Journey. Úvodní našláplá hitovka Crushed Man sice moc doomově nezní, zato však jistě bude trhat hitparádové žebříčky svou strmostí a tempem. Stejně tak Last But Not Least je skladba, která člověku prostě zakoření v hlavě a hned tak se jí nezbavíte. I teď, několik týdnů po prvním poslechu alba, si ráno tenhle song hvízdám... Skladba která mi vyloženě nesedla v podání Viktora Svobody (vokál), jsou Meds. Tady bych čekal větší procítění, více výrazu. Z nahrávky zní Meds jako dobře zahraná a odzpívaná skladba neznámé kapely, jako by ani na album nepatřila. Tedy samozřejmě nebýt zvuku, který je pro Promises typický. Ale dost té hany. Věřím, že mi Viktor zpraví chuť na živo, jen co se dostanu na koncert(samozřejmě z něj přivezu fotky a nějaký ten krátký výcuc pro ty, kterým se nepodaří Promises naživo spatřit.)

Další skladba která mě rozhodně dostala je Adam And Eve. Tady opět vítězí doomově metalový zvuk který se mi v některých skladbách trochu ztrácí a střídá ho rockovější výraz. Ale to je to, co se mi na Promises tak líbí. V dnešní době je spousta kapel, které se rády škatulkují a schovávají svou nedostatečnou tvůrčí fantazii za vyznávání žánrů jako Black Metal, či Doom. Doby kdy vznikaly kapely, protože nám měly co nabídnout, co říct, jakoby pominuly.

Promises znějí neprotřele, ojediněle a to se mi na nich líbí. Doufám, že další album zase trochu rozestře roušku temných nálad tvůrčích členů kapely a přinese nám něco nového a zároveň to, co od nich vždy čekáme, tedy pořádný nářez.