Punkhart vs N*S*O*S - split

Melodie, energie, rychlost, svižnost, okořeněné navíc táhlými, vysokými refrémy, bez výraznější kytarových sól, to vše po vzoru melodicky laděného komerčního amerického punk-rocku.

Krvavé srovnávání, který končí většinou velkým a neodvratným pádem. Asi takhle by mělo vypadat recenze na splitko. Jedna kapela bude vyzdvižena do nebe, druhá zatracena až na samotné dno. Kdo čeká něco takového, ať radši zde končí se čtením, protože tohle splitko je rozhodně někde úplně jinde.

Ani jedna z kapel po hudební stránce nepřipomíná, tříakordovou jednoduchou hudbu, ostatně to už bylo řečeno v začátku. Asi bych měl v těch rozdílech mezi klasickym punkem a melodickym punk-rockem pokračovat, ale ne. Zvuk obou kapel je přes svou melodičnost ryzím příkladem přímočarého punku. Žádná přeplácanost, opravdu čirá melodická jednoduchá hudba, okořeněnná o sem tam razantnější buben na začátku a jednodušší kytarové sólo. Vynikají sjednocení výšky zpěvu a melodičnosti hudby, je důkazem opravdu nádherné sladěnosti celé kapely a také studio UnArt odvedlo parádní práci. Možná mohl být zpěvákův hlas více zvýrazněn, protože přeci jenom je s hudbou tak sladěn, že slova občas splývají se zvukem, cože je škoda. Škoda je to proto, že texty v žádném případě nejsou jenom přiteplená slovíčka pop-punkových „superkapel“, ale naopak vyvážená směsice témat, většinou všedních věcí.

Teď by měla asi přijít to zmíněné srovnání obou kapel, ale opět musím říct ne! Opravdu si nemůžu pomoct, ale tyhle kapely jsou si tak moc podobný, že nezaujatý posluchač, jemuž byste dali toto album poslechnout, nemá šanci rozeznat, která písnička je od koho. Já sám bych bez seznamu písní, asi taky měl hodně malou šanci, že se mi to povede. Ta podobnost je až neskutečná, a tak můžete splitko s klidem považovat za regulérní album od jedné kapely.

Co říct závěrem. Kdo se chce zaposlouchat do ladných tónů, nekomerčního punk-rocku, tak je pro něj tohle splitko tou nejlepší volbou, protože je opravdu v mnoha ohledech jedinečné.