14. 1. 2009

Dostává se mi pod ruku již čtvrtá studiovka třineckých RET. Schválně... Poslechněte si je, a pak si řekněte, jestli se lišíme v názorech na nové dílko...

Pojďme se na album podívat písnička po písničce...

Insomnia: Začátek nám slibuje dravost a syrovost, které po chvilce vypaří. Místo toho se kytary mažou v nemastném neslaném duchu. Nemastném a nelaném díky stylu, v němž promlouvají, jakožto i díky tomu, že svým tónem nijak nedrží zpěvačku, což vlastně není ani tak chyba kytaristů... Byl by na místě hutnější a temnější tón, jenž by skladbu povznesl...

The Feelings: Úvod si bere vokalistka sama, čímž nás uvádí v tajemné očekávání taktů příštích. Dočkáváme se doprovodu nálady ponuřejší, nevyhneme se ale stále se opakujícím tématům, což je škoda... Zpěvačka se zde místy vzdaluje ponuré náladě, k čemuž se přidají i kytary a stvoří tak neurčité cosi místo skladby, která si zpočátku razila zřetelný tvar... Jen zakončení skladby pozvedá dojem z ní...

I Know: Svižnější vykročení vstříc potemnělým kytarám, které se přiklonily k tvrdším riffům... Dále tu máme přechod do čistých kytar a práci s hlasem, zajímavé klávesy. Obzvláště zajímavým kouskem je zde bezeslovný vokál, který je opět lámán prudšími bicími a kytarami.

Firefly: Pouze piano neutrální nálady. V místě vstupu zpěvu přechází v akordy, působíc vskutku impozantně, do čehož začnou hrát i efektové klávesy. Piano dále přechází v melodie, které nepůsobí rušivě, naopak skladbu šperkují k větší kráse.

Dying in the rain: Do podkladu dešťového vstupuje vokál, který bych nazval chorálovým. Přichází jej podpořit akustická kytara, kroutíc se v nižších i vyšších tóninách. Spolu se zahřměním se probouzí bicí s elektrikami, obojí se stává říznější. Zpočátku rušivé a vytrhující, později spíše unášející. Hlavně úsek, kde jsou oba nástroje s hojným,i pauzami, načež znovu hrají sytě. Následuje kytarové sólo, protkávající vskutku zajímavý doprovod.

Sleepless: Z podivného elektronického čehosi nás zachraňuje ponurá melodie kytar, avšak riffy, podpírající vokál, jsou opět trhány oním čímsi... Sice to přidá na zajímavosti, ovšem musím říct, že bych onen výtvor raději oželel. Přijde mi, že skladba sama je dosti krátkou... Škoda.

The Drowning: Bicí počnou udávat takt prudším kytarám, posléze měníc melodii i rytmus, do čehož vchází vokál. Doprovod zmírní, leč nezesvětlá. Objeví se i kytarové sólo, podložené tvrdšími, rychlými riffy. Po návratu k prudkosti se opět dostáváme ke zklidnění, jež přechází v sólo, ukončující skladbu.

In my arms: Tvrdší, sekaná melodie, doprovází táhlý, silný zpěv. Trochu nezvykle působí klávesy, které sice nejsou nijak výrazné, přesto mi na kulise podkladu nesedí jejich melodie. Bicí svou rytmikou dokreslují ráz, oslabují a přenechávají místo místo volnějšímu, poetičtějšímu kousku, který je brzy střídán vyššími kytarami. Ke konci se kytary navrací ke stylu, v němž hrály úvod skladby.

Heaven forever: Úsvit skladby je akustický, tvoříc parádní podklad pro zpěv. Přidají se nám i ostatní nástroje, zpracovávající další parádní melodie, které se ovšem opakují, jak už bývá zvykem... V této skladbě se nám předvede i host kapely v podobě houslových partů, které jsou nadmíru pvedené. Opět nastupují elektriky, které jednoduchými, avšak zajímavě působícími riffy, vedou skladbu do konce.

A prayer for the damned: Do intra v podobě větru a řinkotu skla vstupují klávesy v tónu chmurné a temné předzvěsti. Prim přebírají kytary, ženoucí se s duchem požáru... No, o kousek méně monumentálně... Nad tím vším truchlí vokál, který je tu zajímavější, než v dřívějších skladbách. Chvíle kláves a zpěvu opět přervávají kytary, tentokrát pomalejší, avšak stejně neúrosné. V takovémto duchu se dostáváme až na sám konec, zanikající v chrámové atmosféře.

Celkový dojem se dá označit za rozpačitý... Místy povedená instrumentální část, místy parádní vokál... Ovšem jsou to jen světlá místa tonoucí v opakujících se riffech a málo vznosném vokálu.

Autor článku: Jan "Kuzmič" Chuchma

Komentáře:

Nebu´dte furt takoví amatéři, je to pátá studiovka R-E-T... to jen tak pro informaci... píseň po písni, to je fakt skvělé..., typická ukázka autorovy neschopnosti.