Ranydej - Krev země

Už je to pár pátků, co jsem Hořovicemi pravidelně projížděl za účely plnění vojenské služby do nedalekých Jinců. Pohled na tamní vývěsky vyvolával pocit domova, protože se tam objevovaly plakáty stejných kapel jako v bezprostředním okolí Plzně. Ale Hořovice mají i svou scénu, důkazem budiž existence právě recenzovaného alba „Krev země“ od skupiny Ranydej.

Už je to pár pátků, co jsem Hořovicemi pravidelně projížděl za účely plnění vojenské služby do nedalekých Jinců. Pohled na tamní vývěsky vyvolával pocit domova, protože se tam objevovaly plakáty stejných kapel jako v bezprostředním okolí Plzně. Ale Hořovice mají i svou scénu, důkazem budiž existence právě recenzovaného alba „Krev země“ od skupiny Ranydej.

Kapela hraje v klasické sestavě (bicí, basa, 2 kytary), z množiny běžných zvyklostí ji však vyčleňuje tandem dvou zpěvaček. Dvojhlasně se zpívá takřka po celou dobu. Produkce alba je spíše na demo úrovni, nic se zbytečně nevrstvilo ani nepřetáčelo, což nahrávce sice dodalo na živé autenticitě, ale nutno říci, že metalovějším riffům by bezpochyby slušelo nesrovnatelně větší zhutnění (koneckonců, naživo zní kapela dost heavy).

Ale pojďme k hudbě. Kapelu tvoří z většiny zkušení muzikanti, kteří mají něco za sebou. A na stavbě skladeb i samotném provedení je to samozřejmě slyšet, stejně jako to, že kapela prostě a jednoduše hraje pro radost. Vedle volnějších skladeb odpovídajících zaměření kapely na vesnické sály se zde objevují kompozice, které ukazují, že se Ranydej nemusejí bát vykročit ani na těžkým kovem dlážděné cesty. Zatěžkaný titulní otvírák „Krev země“ toho může být důkazem. Následující „Marné čekání“ je přesně tím, co se dá nazvat koncertní tutovkou. Příjemně vlezlý ústřední riff, dynamická sloka a klenutý refrén jsou ingrediencemi, které na sálech fungují vždycky. Ostatně refrénů, které vás chytnou, je na albu více („Nenávist“, „Vůně benzínu“ nebo ozvláštněný „Ples upírů“), a není to jen stavbou pěveckých linek, ale i vkusným šperkováním v podání sólové kytary, která je užívána přesně tak, aby srdce toho, kdož je odkojený osmdesátkovým metalem, zaplesalo.

„Krev země“ je určitě vítaným dárkem pro všechny fanoušky kapely, je jen škoda, že kvůli výše zmiňovanému zvuku nevyniknou všechny zbraně, které kapela umí skvěle použít naživo (tvrzení podepřeno vlastní zkušeností). Na druhou stranu, i to je důvod, proč chodit na živé koncerty, berme to tedy jako záměr.