Stríbrné prívesky na Darkont.cz
23. 9. 2009

Rebellion punk festival - report - část 1.

Blackpool 6. – 7.8.2009 - Konečně, byť s více jak měsíčním zpožděním, přinášíme slíbený report z „patrně“ největšího punkového festivalu v Evropě. Důvod je jednoduchý – příliš mnoho materiálu ke zpracování a mezitím jiné akce, prostě se to dříve nestíhalo.

Jak jsem v bleskovce uváděla, letošní ročník byl 3. v pořadí, ovšem je nutné k tomu připočítat 10 ročníků Wasted festivalů, které Rebellionu předcházely a které se také povětšinou pořádaly v přímořském Blackpoolu na severozápadě Anglie. Vzhledem k tomu, že se kolem toho motají pořád ti samí lidé, včetně muzikantů – festival je totiž stále pořádán ve stylu DIY – předchozí zkušenosti se na festivalu a jeho organizaci výrazně odrážejí. Je totiž opravdu rok od roku lepší, a to i po technické stránce, např. co do nazvučení sálů, a také větší: letos došlo k rozšíření na 6 scén, na nichž se v průběhu 4 dnů vystřídalo kolem 200 kapel, přičemž některé z nich opakovaně. Festival je pořádán v historickém secesním komplexu Winter Gardens, jenž má samozřejmě svá omezení, např. co do množství lidí, které se mohou nacpat do jednoho sálu při dodržení všech bezpečnostních předpisů (zejména s ohledem na omezené únikové východy v případě požáru). Musím říct, že už při pohledu na seznam kapel bylo zřejmé, že pořadatelé právě tohle měli na mysli a evidentně kapely vůči sobě rozvrhli tak, aby došlo k co možná nejrovnoměrnějšímu rozložení lidí v průběhu každého večera. K tomu ještě některé obzvlášť zlidovělé punk kapely hrály v průběhu festivalu dvakrát, aby si je lidi mohli v klidu prostřídat a nepřišli o ně. Britové mě nikdy nepřestanou svým promyšleným přístupem „přátelským k zákazníkovi“ fascinovat a vždy něčím dalším i překvapí.

Rebellion má sice v názvu „punk festival“, ale to není úplně vyčerpávající popiska: festival samozřejmě představuje „ryzí“ punkové kapely – včetně starých, notoricky známých mazáků, s nimiž pojem punk máme tendenci spojovat do té míry, že zapomínáme na mraky mladších kapel, které scénu nejen drží při životě, ale také posunují dál (a opravdu nemám na mysli party typu Green Day nebo Offspring, na něž mají konkrétně česká média z neznámých důvodů tendenci současný punk redukovat). Takže, kromě toho, co většina lidí chápe pod pojmem punk, na Rebellionu uvidíte spoustu odnoží, od oi / streetpunk / skinheadských kapel (prosím nedělat rovnítko s nacisticky orientovanými týpky; jasně, že zde uvidíte – velmi zjednodušeně řečeno - i „vlastenecky“ laděné party, klasické skinheadské kapely typu Last Resort, Business, Crack, Cock Sparrer, Argy Bargy, Discipline a tak, ale vedle nich třeba italské představitele hnutí SHARP, Los Fastidios apod.), přes ska nebo crust punkové formace, až po hardcore a v poslední době i grindcore … a pro zpestření můžete zažít i výlety do jiných končin, jako třeba letos vystoupení Animals nebo Killing Joke. Vedle toho jedou paralelní akce typu (skoro) akustické scény nebo výstavy punkového umění, kterému tradičně vévodí tvorba Charlieho Harpera z UK Subs (a také ho tam uvidíte každou chvíli mezi exponáty brouzdat).

Musím říct, že letos jsem odolala pokušení lítat od jedné scény k druhé a snažit se zastihnout co nejvíc kapel, a to i přesto, že jsem poprvé získala foto pass / band access, což mi umožnilo využívat koridorů v backstagi, a tedy rychlý pohyb mezi jednotlivými částmi celého dost spletitého areálu Winter Gardens. Při tak velkém množství kapel by stejně výsledným efektem byl jen guláš – tím jsem se samozřejmě vědomě připravila o množství skvělých kapel, ale to se prostě nedá nic dělat: většinu jsem viděla v předchozích ročnících a když všechno dobře půjde, tak třeba příští rok. Ale to předbíhám.

Čtvrtek - 6.8.2009

Čtvrtek patří vždy k odpočinkovým dnům: začíná se kolem oběda a jen na dvou hlavních scénách: v Aréně a v tančírně (Empress Ballroom), která zahajuje až v podvečer, a na dvou vedlejších (akustické a nově otevřené scéně Bizarre Bazaar, kterou jsem ale letos úplně zasklila, protože se to prostě nedalo obsáhnout). Většina lidí si vyřizuje vstupenky a passy a prostory se zaplňují až v podvečerních hodinách. Ten den jsem se rozhodla strávit veškerý čas v Aréně, i když jsem si tím pádem v nočních hodinách nechala ujít naprosto skvostné BLOOD OR WHISKEY a FLOGGING MOLLY kombinující punk a irský / keltský folk; Blood or Whiskey hráli ještě jednou v sobotu, jenže to mi kolidovali zase s něčím jiným, takže zase nic … Vzhledem k tomu, že jsem se zadrhla u kroužkování a vyřizování povolení k focení, první kapelu toho dne, anglické punkové benjamínky DEAD SUBVERTS, jsem chytla už ke konci a spolu s lehce do hardcoru hozenými ACID DROP ze severovýchodu Anglie mi obě kapely sloužily spíš k rozkoukání se a k vstřebání faktu, že fotky budou většinou mordy, protože ani letos nebyla Aréna (a ani některé další prostory) pořádně nasvícená, a že to bude všechno dohněda s dominující červenou a žlutou. ACID DROP se pak ještě připomněli díky kytaristovi, který poskakoval za stolkem s merchem a nenásilně vnucoval demáč všem, kdo si vedle něj něco kupovali u konkurence, což se za 3 GBP odmítnout nedalo – ještě jsem ho ale neprojela (myslím demáč). Tou konkurencí vedle byl stolek další bandy ze severovýchodu Anglie, hardcorových KEYSIDE STRIKE. Hráli hned po Acid Drop a byli opravdu hodně dobří. Tato parta patřila do kategorie mazáků, protože každý z nich hraje nějakých 20 let v různých kapelách (např. LOWLIFE) a samozřejmě to bylo slyšet. Tuším, že mají venku všeho všudy jeden kolenoděl pod názvem Hit Me Again a ani k poslechu tohoto produktu jsem se ještě nedostala. Výbornou ujeťárnou čtvrtečního podvečera byli MONKISH – i když pořízené fotky nepatří do výstavní kategorie, celkem kapelu vystihují. Dle tradice se její jádro poprvé setkalo před pár lety na toaletách vlakového nádraží Paddington, kde byl Brad Frugal umořen smradem, jenž vycházel z plynatostí trpícího Sama. Vzájemné kříšení je dalo dohromady: údajně tehdy postrádali jakékoliv nadání pro muziku, avšak tento drobný nedostatek časem evidentně srovnali. Plynatost pochopitelně zůstala. Další mladou krví, tentokrát z Durhamu, byli DIABLO 66, kteří sami sebe označují za ohlušující punk a rock’n’roll. Úplně ohlušující nebyli (ta jedna 6 v názvu prostě chybí), ale poslouchat se to dalo. Za nimi následoval melodický, pozitivně laděný (= citace : ) ) a energický hardcore z Liverpoolu, CHIEF, kterým to mimochodem velmi slušně šlapalo. GEOFFREY OiCOTT, punk/oi/hardcore parta z Leedsu (tedy opět sever Anglie) předvedli takovou tu správnou oi muziku anglických pubů, ostatně skladby s názvem Lager Before Women, Darts Player's Wives, Geoff’s Big Bat mluví za vše; jejich zatím jediné album má design ve stylu oi legendy, 4 Skins (kteří byli na loňském Rebellion festivalu a opravdu jsem doufala, že letos zase dorazej), což ilustruje i jejich vlastní zaměření.

Místo původně plánovaných Certified nastoupili po páté hodině odpolední na scénu BARNYARD MASTURBATOR (něco jako masturbant/ka ze dvora / statku): jsou na Rebellion punk festu jako doma, disponují korpulentní frontmankou (méně korpulentní dáma pak třímá basu) a v zásadě se opírají o fakt, že nějakým způsobem masturbují úplně všichni, čímž není nutné uměle vymýšlet jiná, odtažitá témata, tedy kromě vyzdvihování nutnosti bojovat proti stereotypům jako takovým. Mají pár pěkných, razantních kousků s punkovým kopákem, rozjetou kytarou a odsekávaným, důrazným vokálem madam Scarlet. Co vím, tak mají venku jednu desku, ale podobně jako u řady podobných spolků jsou jejich živá vystoupení výrazně zajímavější. Až RADIO DEAD ONES narušili na chvíli (severo)anglickou hegemonii – tahle skvadra z Berlína předvedla celkem neškodný, ale zato scénicky hodně dynamický rock’n’roll (kytarista byl víc ve vzduchu než na zemi) a nevím, co k tomu dodat. Navazující EASTFIELD jsou opět Britové a je to taková ta kategorie lokální punk kapely s imagem štamgastů z místního bistra a s podobně laděným rock n rollem. Na punkové benjamínky OUTL4W pohybující se mezi svižným punkem a hardcorem jsem se docela těšila – viděla jsem je v průběhu let několikrát, ještě když začínali skoro jako děti (letos je totiž nejmladšímu 14 - začínal v 10 letech, a nejstaršímu 19), jsou to vlastně 3 bráchové + jeden kámoš a je docela příjemné sledovat, jak rostou před očima, tedy myslím i muzikantsky. Vystoupení nemělo chybu a za těch několik málo let to vlastně dotáhli mezi headlinery večera, protože je do Arény organizátoři nasadili na 8 večerní. Amíci KOFFIN KATS tuším letos hráli na Mighty Sounds, chytla jsem je až ke konci a je to něco mezi psychobilly a ostatním a upřímně řečeno jsem je spíš vnímala vizuálně než po hudební stránce.

Hlavní program nejen pro mě začal v podobě starých a naprosto skvělých mazáků z  Birminghamu, POLICE BASTARD. Tahle parta představuje anglický thrash hardcore s kořeny v crustu, je na scéně od roku 1994 a muzikanti se i nadále vyskytují v dalších kapelách jako English Dogs, Sensa Yuma a například jejich frontman, Stu-Pid, má za sebou působení v kapelách UK Subs, Doom, Contempt a dalších, přičemž je ho možno zároveň vidět právě u Sensa Yuma (na Rebellionu letos hráli také, ale k tomu se ještě dostanu). Mimochodem, ten, kdo nějakou dobu sleduje anglickou punkovou scénu (myšleno v nejširším slova smyslu) velmi rychle postřehne, že všichni hrají všude (ideálně současně) a že rodokmeny těchto kapel jsou vzájemně značně propletené. V každém případě – vystoupení POLICE BASTARD patřilo ke skvostům večera. Naštěstí nebylo jediné. Čtvrteční večer totiž završovali SECTION 5 a The VARUKERS. SECTION 5 z anglických Midlands (Stoke-on-Trent, z něhož vzešly další kapely jako Discharge, Broken Bones, The Skeptix, ostatně je to rodiště i Lemmyho Kilmistera) jsou velmi přesvědčivou a ctěnou punk/oi záležitostí, o níž na netu najdete spíš fragmentované informace, která toho má ale za sebou docela dost (v průběhu své existence strávili hodně energie vysvětlováním, že jsou opravdu apolitickou kapelou). Datují svůj vznik do počátku 80. let, i když dnes už hrají v pozměněném obsazení – myslím, že ze svého původního „náboje“ moc neztratili, znám je bohužel jen z festivalů v posledních letech, takže nemohu srovnávat. Jo a samozřejmě jako i v mnoha dalších případech se k nim koncem vystoupení připojili kámoši z dalších kapel, jako třeba z FIRE EXIT.

Naproti tomu VARUKERS jsou pro mě něco jako staří známí, poprvé jsem je živě viděla někdy začátkem 90. let krátce po jejich pauze a byla to tehdy láska na první poslech - je to prostě klasika hardcore punku a nezažila jsem slabý koncert. Samozřejmě line-up se jim za těch 30 let existence velmi často měnil, ale frontman jim drží (a mimochodem dělí svou energii mezi Varukers a Discharge – loni na Rebellion punk festu hrály obě kapely, což byl opravdu svátek). Letos na Rebellionu předvedli kromě klasických fláků jako All Systms Fail, Will They Ever Learn nebo Die For Your Government, i věci ze zbrusu nového alba, Killing Myself To Live, které mohu jen doporučit – je v linii toho nejlepšího a nejtvrdšího, co Varukers vyprodukovali. Z Winter Gardens jsem se vypotácela někdy kolem 3. hodiny ranní, s vědomím, že takto budu muset vydržet i další dny. Čtvrtek ale nebyla ještě úplná devastace, protože největší nálož lidí i kapel měla teprve přijít. Areál se totiž tradičně zaplňuje až v průběhu pátku.

Pátek - 7.8.2009

Pátek už rozhodně nebyl odpočinkový, provoz jel na všech scénách a na chodbách i v sálech bylo opravdu husto – nevím, jaká je maximální kapacita Winter Gardens, ale vím, že tento ročník jel už k maximu. Při studiu programu mi bylo hned jasné, že většinu kapel prostě neuvidím – a tak jsem letos a ten den vynechala klasiky jako např. ABRASIVE WHEELS, VICE SQUAD, MAD SIN, PETER AND THE TEST TUBE BABIES, LURKERS, DRONGOS FOR EUROPE, DEMOB, SPLODGE-NESS-ABOUNDS, MORAL DILEMMA a mraky dalších. Kdo mě mrzí, protože mi prostě ulítla hodina, kdy hráli, byli STAR FUCKING HIPSTERS, něco jako „bokovka“ hlasu a ducha LEFTOVER CRACK, zpěváka Stza (ne, to není překlep). Tak snad někdy jindy.

V raně odpoledních hodinách jsem krátce „checkla“ ska punkery z Austrálie, BAD TOWN a pak liverpoolské PLAY DAISY a australské hardcorové RUST (to byla mimochodem hodně dobrá záležitost), ale fakticky jsem byla zvědavá na jiné party. Ten den jsem prakticky přebíhala mezi Arénou, Olympií a „tančírnou“, přičemž jsem byla trochu nešťastná z toho, že dost kapel, které jsem v průběhu festivalu chtěla vidět, hraje právě v Olympii, což je betonové podlaží, které kdysi za války sloužilo britské armádě. Předloni byla Olympia v provozu jako koncertní prostor a zvukově to byla vyloženě tragédie. Nutno říci, že letos zvládli organizátoři malý zázrak – na betonový prostor umístili dvě scény typu „open-air“ pódií a prostor nazvučili naprosto dokonale. Ovšem všechno má svá pro a proti – pod skleněnou / betonovou střechu zavěsili bílou plachtovinu, což bylo fajn na zvuk, ale malér na focení: vzniklý bělavý až mrtvolný přísvit a kontrast při focení z podhledu v kombinaci s bodovými reflektory nebo stroboskopy byl totální průšvih.

První partou, na kterou jsem se v Olympii zaměřila – i trochu z nostalgie: prostě je od Wasted festivalu v Morecambe v roce 2005 vždy koukám zase vidět – byli punk/hardcoroví 3CR z Manchesteru. Prostě k tomuto festivalu tak nějak patří, vždy jim to šlape a jejich basák a zpěvák je nepřehlédnutelná figura a maskot : ). SEPTIC PSYCHOS z anglických Midlands na 3CR rovnou navazovali, díky čemuž jsem na ně zůstala: razantní, odsekávaný punk s nádhernými kopáky – přitáhli by i mrtvolu (mimochodem, tuším že minimálně dva z nich hrají zároveň u the Riot Squad, což taky zrovna nejsou mazlíci : )). Další Angláni, SICK ON THE BUS, k festivalu patří stejně neodmyslitelně jako VARUKERS, kromě toho, že obě kapely sdílejí muzikanty – zpěváka a kytaristu Biffa a basáka Briana (a sice z doby, kdy si Varukers dali pauzu: Sick on the Bus vznikli někdy v roce 1990) – je to takový metalově znějící punk, osobně mi Varukers seděj víc, ale nemá cenu obě kapely srovnávat, přes sdílení muzikantů jsou prostě každá jiná. No a pak to přišlo: SENSA YUMA na vedlejší scéně způsobili menší poprask. Až místy grindově znějící punk a hardcore, naprosto nádherný nářez (i když mimochodem na deskách tak úplně nevyznívají). Tahle parta je anglická, dokonce funguje v nějaké podobě a s pauzami od začátku 80. let, teď ale částečně bydlí ve Španělsku, hrají vesměs na DIY festivalech a ve squattech a jsou to prostě exoti. Po skvělých Sensa Yuma jsem se přesunula do tančírny, kde jsem chytla závěr vystoupení anglických punkerů CRACK (takový hospodský punk, jestli to tak mohu říci) a pak hned do Arény na hardcorově laděné mazáky, INSTANT AGONY, z Birkenheadu poblíž Liverpoolu.

Byli fajn, ale myšlenkami jsem už byla u kapely, která po nich hrála vedle v tančírně, a sice dalšího inventáře Wasted / Rebellion punk festivalů – kapely SUBHUMANS. Někdo jim říká hardcore punk, někdo crust, něco mají do ska, „anarcho“ jsou zcela jistě, ale to je jedno: Subhumans jsou na světě od roku 1980, prezentují jasně vyhraněný názor, který jejich frontman Dick Lucas ventiluje jak v textech tak v přednáškách, kterými prokládá každé vystoupení (práva zvířat, konzum, sexismus a tak), jsou legendou s vybudovanou stabilní komunitou příznivců. Vždycky jsem si přála, aby se mi podařilo Dicka Lucase chytit do foťáku a nerozmazat ho – tenhle člověk pokaždé předvede vystoupení hodné Marka „Barneyho“ z Napalm Death – v jednom okamžiku je všude a ještě u toho vibruje. Navíc v momentě, kdy Subhumans spustí, se v kotli rozpoutá vřava. Asi takhle: když jsem byla minulý rok v první řadě pevně zapřená o bariéru, tak ještě před koncertem se mě soused zeptal „Na co tu čekáš?“ po odpovědi „na Subumans, samozřejmě“, jsem prošla sérií pevných „handsheaků“ doprovázených vřelým pozdravem „Vítej na palubě, brácho“. Byl to bordel: fotky jsem udělal jen 3, ostatní skončily v kategorii pokusů. Tentokrát jsem v pitu pro fotografy měla větší šance, koncert ovšem probíhal ve stejné linii + neměl chybu. Ke konci se na chvíli připojil Stza z Leftover Crack (stejná krevní skupina / spřátelené party) a já se na Dicka mohla těšit v jeho skáčkově laděné „bokovce“, která hrála druhý den, a sice CITIZEN FISH. Jo, jednu koncert chybu měl – a sice můj vlastní trapas: když jsem kontemplovala docházející baterii ve foťáku, Dick mi strčil před kischt mikrofon a dožadoval se „Give me four“ … a já jako naprosto zaskočený stupa „four of what ?“ … no, chtěl po mě jen odpočítat do 4, ježiš to bylo fakt trapný : ). No jo, není každý den svátek. Faktem je, že na těchhle koncertech musí být člověk pořád ve střehu.

V tančírně jsem se pak zasekla, abych se mrkla na Kanaďany z Vancouveru SNFU. Ani nevím, co jsem čekala, ale podivný mix popu, punku a neuchopitelné vystoupení podivína za mikrofonem jménem Chi Pig mi nesedlo a bez ohledu na fakt, že jsou SNFU pojmem a kanadský punk je jimi patrně poznamenán, jsem vyšuměla pryč na kafe. Je to asi přízemní, ale nemohla jsem si pomoct. Navíc jsem potřebovala načerpat energii na závěr noci, protože ten byl impozantní: RESTARTS, BUSINESS a EXPLOITED. Radikálně laděné a důsledné DIY punkery, trojku the RESTARTS mám opravdu, ale opravdu hodně ráda. Na jaře měli u nás tři vystoupení, a tak předpokládám, že je leckdo viděl (akorát já je tehdy prošvihla díky prasklému menisku a ortéze). Energický, přímočarý punk s přímočarými sociálními komentáři, při vystoupení projeli svoje slavné kousky od dob demáče Job Club a EP Frustration přes věci z alba Outsider a System Error až po fungl nový split, který akorát čerstvě vydali spolu s MDC (Millions of Dead Cops) pod názvem Mobocracy. Mimochodem, tyhle lidi si dělají opravdu všechno sami, takže mimo jiné si to celý festival odseděli u stánku s merchem (jako ostatně vždy) a výstava punk art zahrnovala i grafiku basáka a zpěváka Kierana, který tuším stojí za všemi obaly a plakáty kapely.

The BUSINESS jsou další legendou oi, punk muziky lehce střihnuté hardcorem a inventářem snad všech (nejen) anglických punkových přehlídek. Letos slaví 30. narozeniny, na festivalu v podstatě projeli své největší fláky jako Harry May, Smash the Discos, Real Enemy, Suburban Rebels, Hardcore Hooligan, Justice Not Politics, Mean Girl a tak. Není co dodat, vystoupení bylo skvělé a pro přítomné vyčerpávající (= totální bordel).

The EXPLOITED nastoupili na scénu krátce po jedné hodině ranní. Byla jsem na ně strašně zvědavá, protože jsem je sice viděla mnohokrát, ale s novým kytaristou teď poprvé. Naposledy jsem je vlastně viděla na prvním ročníku Rebellion festu v 2007 a to hráli v tehdy mizerně nazvučené Olympii a i díky tomu koncert tehdy rozhodně nepatřil mezi ty lepší. Zato letošní Rebellion se jim povedl – předvedli energií narvaný hardcore/thrash punk, jediná věc nebyla zkreslená, vlastně všechny jejich notoricky známé fláky jako Porno Slut, Dead Cities, Beat the Bastards, Fuck the System, Sex and Violence, Fuck the USA, Troops of Tomorrow a další, byly vystřižené jak z vinylu. Akorát úplně nechápu, kde vyhrabali kytaristu Matta Justice (kromě toho, že hraje zároveň u metalistů z Edinburgu, Man of the Honour, takže jsou asi s Wattiem sousedi : )) – vizuálně jako by vypadl z tří mušketýrů, ovšem zvukově – úžasný !!! Jako kdyby spolu hráli odjakživa. Jen světlo na focení stálo za výkal, takže nemám Wattieho bez mohawku, který shodil ke konci a basáka Roba mám taky většinou v mlze a hodně zmršených záběrů mě mrzí, ale bez ohledu na tuto okolnost - páteční zavírák už ani lepší být nemohl.



Pokračování – část 2. (8.-9.8.2009)

Den první:


Den druhý:


Odkazy - festival:
- http://www.rebellionfestivals.com/
- http://www.myspace.com/rebellionfestivals

Všechny fotogalerie k článku:
http://www.janachrzova.net/rebellion09/

Souhrnná stránka s odkazy na weby kapel:
http://www.janachrzova.net/rebellion09/bands.html
Autor článku: JanaCh






Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Annabel - rozhovor
(11. 1. 2018 - 23:13)
Ruští Blind Ivy poprvé v ČR!!
(28. 12. 2017 - 07:55)
Konec Rockmagu?
(30. 11. 2017 - 17:12)
Rozhovor s Jarkem Filgasem
(27. 11. 2017 - 19:32)
Invader a Headfire Tour 2017
(20. 11. 2017 - 12:11)
Komentáře ke kapelám:
Atariband
(30. 12. 2017 - 20:11)
Ortel
(28. 11. 2017 - 20:55)
Kiss Revival Praha - Official
(3. 11. 2017 - 16:14)
3-IRON
(18. 10. 2017 - 07:40)
D. Rock
(27. 8. 2017 - 10:09)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o něm vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist