23. 9. 2009

Rebellion punk festival - report - část 2.

Pokračování z rozsáhlého reportu z Rebellion punk festivalu 2009. Blackpool 8. – 9.8.2009. Popisuje průběh třetího a čtvrtého dnu festivalu.

(Předchozí, první část část reportáže najdete zde.)

Sobota - 8.8.2009

Sobota byla výživná. Pokud bych měla úvodem zmínit kapely, které jsem vynechala, tak namátkou: TEXAS TERRI, CRIMINAL CLASS, kompletně celou Arénu onoho dne a v ní např. MDM, The CREEPSHOW, RANDOM HAND, DEAD WRETCHED, dále The ADICTS a hodně dalších. Den jsem oproti tomu začala v Olympii na malé scéně s I.C.H., mladou kapelou z Colchesteru, která vypadá jako cokoliv, jen ne punkeři. Dready až po zadek, frackovsky podaný thrash, punk – od všeho něco: hezká záležitost. Hned na to jsem se přesunula do tančírny, abych chytla italskou oi/skinheadskou partu LOS FASTIDIOS brojící proti rasismu, xenofobii, sexismu a dalším nešvarům a pokud někdo má stále tendenci dávat rovnítko mezi skiny a extrémní pravici, viz úvodní poznámka, tak zrovna Los Fastidios jsou názornou ilustrací toho, že leccos je ve skutečnosti dost jinak. Po Los Fastidios v tančírně nastoupili skáčkem říznutí CITIZEN FISH frontmana Subhumans, Dicka Lucase, ke kterým se v druhé polovině koncertu opět připojil Stza, tentokrát s výrazně větším podílem na produkci. Co do ideového obsahu je linie daná – vegetariánství, práva zvířat, konzumní společnost, establishment – existují od roku 1990 a mají hodně bohatou diskografii, v níž ale expertem nejsem. Kromě jediné věci, kdy před dvěma roky Citizen Fish s Leftover Crack vydali hodně povedený split Deadline. Mohu doporučit.

Následně jsem se přesunula do Olympie na další inventář punk festivalů posledních let, veterány, kteří s věkem dost tvrdnou, The RIOT SQUAD. Vlastně tahle kapela měla obrovskou pauzu: fungovali v 80. letech, kdy vydali i desky (tedy jedno album a singly) a druhé album, solidně tvrdé, vydali po nějakých dvaceti letech v roce 2007 (Persecute the Weak, Control the Strong). Některé návraty do života se prostě povedou. V Olympii jsem po nich ještě setrvala na australských (respektive trochu i českých – díky basákovi) punk/oi/hardcorových MOUTHGUARD. Je to typ kapely, kterou si vždycky rádi poslechnete. Mimochodem, z Blackpoolu odlétali rovnou na Prahu a pak pokračovali na koncerty na Vysočinu. Jak na potvoru jsem je v pondělním večerním letu BMIBaby měla rozvalené v řadě před sebou, basák Viktor blbnul s takovou tou podložkou pod krk, ale bylo mi žinantní je obtěžovat případnými intervencemi... : ). Angláni EASTEND BADOES vystupovali hned po Mouthguard vedle na hlavní scéně Olympie, představili hodně svižný oi/punk (Forever Proud, Different Breed, The Way Its Gotta Be, Stereotype Hooligan a podobné fláky). Mají za sebou čerstvé personální změny a patrně i to přispělo k poněkud tvrdšímu zvuku.

V tančírně zrovna dohrávali punk/rockabilly atd. GOLDBLADE z nedalekého Manchesteru a v Česku staří známí – chytla jsem jen závěr jejich vystoupení, a tak jsem se ani nedrala k pódiu, usadila se bokem na schod a dívala se na mumraj kolem. Zpěvák John Robb i na tu dálku evidentně vyváděl jako vždycky, měl na pódiu natahaný ženský a hodně dlouhých minut se od jedné ženštiny dožadoval odpovědi na otázku Do You Believe In The Power Of Rock and Roll? – prostě Goldblade jak je známe. Čekala jsem si tedy v klídku na klasiky punku, kapelu 999 – tihle chlapi vypadají jak strejdové ze 4. cenové skupiny, ovšem hraje jim to neskutečně: Nasty Nasty, Hit Me, Homicide, Feeling Alright With The Crew, Inside Out, Emergency a podobné fláky spolehlivě spustěj davové šílenství. Bez ohledu na věk a usedlý vzhled má tahle skvadra říz a naservírovala ho i tentokrát. Na chvíli jsem odskočila zpět do Olympie na Amíky CHANNEL 3. je to takový celkem klasicky znějící punk a rock. A opět je tu závěr dne a opět impozantní: ANTI NOWHERE LEAGUE, The LAST RESORT a potom trochu oddychovka The RABBLE.

Co říci k prvně jmenované partě: ANTI-NOWHERE LEAGUE ve spojení s GBH, UK Subs a Exploited hrající za sebou v jeden den byli to, co mě v květnu 2005 přimělo bez váhání vyrazit na Wasted punk fest do přímořské díry jménem Morecambe a pět nocí tak kempovat v dešti, vichru a zimě. Lidi patrně budou znát alespoň jejich „So (fucking) What“ v podání Metallicy … Abyste plně pochopili (pokud už se to nestalo : )), že Metallica je zpovykaná parta hochů snažící se místy vypadat drsně, musíte vidět a slyšet tuhle věc v originále. Jak jsem tak kdysi postřehla, dost lidí nemůže Metallice odpustit album St. Anger. Já Metallice nedokážu odpustit drzost až aroganci, s jakou se o So What pokusili. Výsledek je totiž ubohý: navíc to, do čeho Metallica evidentně musela vložit hodně snažení a námahy, ANL dosáhnou s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí, Mr. Hetfield & Co. na Animal & Co. prostě nemá No nic – ANL nastoupili s novější věcí Medication z alba The Road to Rampton, frontmen Animal se dovalil na invalidním vozíčku v doprovodu sošné sestřičky, ale pak už jela vlna starých a klasických věcí zahraných s bravurou, energií a drtivostí pro ANL příznačnou a bez zbytečných opiček: We Are The League, Animal, I Hate People, Fucked Up and Wasted, cover Streets of London, For You, Woman, So What …Prostě nádhera a ta hodinka, po kterou hráli, byla zoufale málo.

Ještě že po ANL nastoupili další ikony anglického punku / respektive Oi! / skinheadské muziky, The LAST RESORT s trochu až přízračně vypadajícím zpěvákem Roi Pearcem (=barevné tetování místo košile, jedno oko jaksi mimo) a kousky jako Working Class Kids, Rose of England, Wonderful World, Rebels with a Cause, Resort Boot Boy, Skinhead Baby, King of the Jungle ,Youll Never Take Us, String Em All Up, Crucified Nation tedy mimo jiné. Byli skvělí a lidi v sále přiváděli k nepříčetnosti (navíc se samozřejmě některé kousky řadí mezi Oi hymny, takže si to lidi odzpívali). Po Last Resort jsem se asi nerozhodla nejlíp, protože jsem letos poprvé zasklila UK SUBS (loni na Rebellion festu zahráli v původním obsazení a nějak se tehdy přihodilo, že to byla téměř až nuda, což podle reakcí lidí letos nebyl ten případ) a místo toho se přesunula do Olympie na The RABBLE z Nového Zélandu. Tahle kapela je na scéně zhruba osm let, hraje s chutí, drivem a slušně jim to odsejpá, ale po ANL a Last Resort by UK Subs asi byla vhodnější volba. A nebo prostě na mě už trochu lehla únava. Na poslední kapely (The ADICTS, případně The BEAT) jsem nečekala a hned po skončení Rabble jsem šla bydlet – stejně to bylo kolem půlnoci a bylo na co sbírat síly – program neděle byl pěkně našlápnutý, a to hlavně v noci.

Neděle - 9.8.2009

Abych zachovala lajnu, začnu tím, co jsem například neviděla: KILLING JOKE, THE DICKIES, THE KING BLUES, UD DECAY, THE AGGROLITES, VOODOO GLOW SKULLS, ANIMALS, RESISTANCE 77, THE TEMPLARS a mnoho dalších…

Po poledni hrála v Aréně ryzí street / oi parta GIMP FIST ze severovýchodu Anglie (akorát, zdá se, chystají album, na které jim přispějí kámoši z Last Rough Cause a Major Accident) následovaní velšským skáčkem /reggae, DIRTY REVOLUTION s vtipnými sociálními komentáři a svěží muzikou i podáním. Vedle v Olympii mezitím na scénu vylezli punkeři DUN2DEF, kteří celý prostor slušně postavili na nohy. Kapela je na punkové scéně od roku 2001, respektive pod názvem „77“ od roku 1996, takže žádní nováčci. Mají hodně svižný zvuk (a projev) do old school punku s prvky oi i thrashe, jo a čerstvě venku zbrusu nové album, Riot Torn City, které obsahuje několik opravdu pěkných kousků. Po jejich našlapaném vystoupení jsem se hned v sousedství na chvíli zastavila u další „old school“ party, CHARRED HEARTS ze Swindonu, kteří jsou na scéně ještě déle, vlastně začátkem 80. let se dali dohromady jako The CORPSES a byla to hned od začátku trochu rodinná záležitost – otec (zpěv) se synem (bicí), přičemž mladšímu osazenstvu bylo tehdy do 15 let. Rodinné jádro kapely zůstalo dodnes a jako dost kapel tohoto ražení jsou pohromadě, když to vyjde, pro zábavu, ale pak koncertují jak zběsilí. Jako další jsem krátce „checkla“ LAST ROUGH CAUSE, melodickou, svižnější oi skupinu ze severovýchodu Anglie: jsou to v podstatě starší mazáci, kteří mají venku svoje věci spíš na různých kompilacích a samodělech. Při nich jsem si dala pauzu a vrátila se do Olympie až na KIRKZ, kteří patří k festivalovým inventářům. Sami sebe popisují jako venkovskej punk, na tancovačce by se určitě chytli (za předpokladu, že by osazenstvo bylo ve špičkové kondici a vydrželo příval hodně rychlé muziky s občasnými odskoky k hardocoru a sem tam prvky ska) – kousky jako Revenge, Zombie Nationon, Panic Earth, Ratz patří k těm, co donutí přítomné přepadat přes zábradlí pod pódiem. Koneckonců, zpěvák si k lidem průběžně odskakoval (z poměrně vysokého pódia to byl docela výkon), pokud tedy nepoletoval vzduchem na pódiu. A pro pos, basák Ian má kytaru vyšperkovanou samolepkou slovenských soupunkerů, Konflikt :).

The DIPSOMANIACS na sousedící scéně trochu svým melodickým popíkem Olympii vylidnili a lidi využili čas na občerstvení a já osobně na doplnění zásob cd nosičů, protože obejít všechny stánky v koridorech dá taky nějakou práci – je fakt, že mám taktiku prvotního monitoringu terénu (co, u koho, za kolik, v jakých variantách) a hned z kraje pobytu beru jen to, co hrozí, že obratem zmizí a zbytek nechávám na mrtvé pauzy, aby se člověk zabavil + si případně promyslel priority. Ještě k těm Dipsomaniacs, fungují nějaké dva roky a je to taková punková / new wave all stars formace, protože ji tvoří lidi z Angelic Upstarts, Red Alert, Red London a tak. Do Olympie jsem se vrátila na SUICIDE BID z okolí Londýna, což je docela zajímavá partička – tedy doslova: sami o sobě říkají, že nejsou ani tak kapelou jako partou přátel volně se na pódiu proměňující podle toho, kdo je zrovna po ruce. Dá se jim to věřit hlavně díky skutečnosti, že jejich kámoši a kámošky jsou z dalších spřátelených kapel, např. King Blues, P.A.I.N, Sonic Boom 6, Ex-Cathedra, Deathskulls, Inner Terrestrials a to znamená, že jsou to vesměs (věkově mladí) staří mazáci pohybující se nějakou dobu v oblasti muziky dub, reggae a samozřejmě punku. Byla to hodně příjemná záležitost a díky fluktuaci týpků zajímavá i na focení.

Na vedlejší menší scénu pak nastoupili skotští FIRE EXIT: je to přesně ten případ skupiny, která léta (od roku 1977!) hraje po klubech, hospodách hlavně ve Skotsku a přilehlém okolí a má tak vybudovaný stálý okruh až rodinných příznivců, kteří i tentokrát prostor pod pódiem zaplnili a celý koncert prokřepčili, a to společně se zpěvákem, který valnou část koncertu strávil s „dlouhým mikrofonem“ mezi lidmi. Za ta léta docházky jsem je znala, čili jsem na nich zůstala záměrně a fotila po celou dobu, protože to byl prostě příjemný binec a skvěle jsem se bavila. Proto mě dostalo, když po koncertě za mnou přišel zpěvák, vrazil mi hudlana a do ruky poslední CD mapující jejich historii s tím, že se proslýchá, že jsem cizinka a těší je, že jako taková jsem se na ně obtěžovala, když oni jsou jen lokální. … když jsem pak přešla do backstage, tak se z téhož důvodu zastavil bubeník na pokec – jinými slovy zůstáváme v kontaktu : ). Kapela sama hraje takový ten přímočarý hospodský punk a na živo je k sežrání, což dokládá i jejich bezprostřední komunikace.

S Amíky H2O se jaksi neoficiálně začal hlavní program večera – na place bylo plno a kolem se koncentrovaly postavy s viditelnými X na hřbetech rukou – vlastně ani nepamatuji, kdy jsem viděla pohromadě tolik lidí hlásících se viditelně k straight edge hnutí (a nebo jsem si prostě jen nevšimla), čehož jsou samozřejmě H2O stoupenci. Muzikanti kombinují melodický punk s newyorským hardcorem a hardcorovou energií (přeskoky k lidem na bariéru, „gruppen“ zpěv, zapůjčování mikrofonu do publika a všechno co k takovému koncertu prostě patří), o „frontmanství“ se střídali zpěvák Toby Morse s kytaristou a zpěvákem Toddem Morsem, kteří na střídačku neustále s lidmi komunikovali, pokud na ně zrovna nevalili své fláky.

Na menším pódiu pak H2O vystřídali CONTROL, hodně dobrá a velmi razantní oi / punk parta (říkají tomu hooligan rock’n’roll) s veškerými atributy, které si člověk pod tím může představit, včetně chytlavých refrénů, které se dají dobře spoluhulákat. Podstatné ovšem je, že texty patří do kategorie těch, co vyjadřují jasný názor a jak sami říkají, inspiraci pro texty berou nejen z oblasti „bezpečnosti“ (sílící policejní stát), ale prostě od všech bastardů a idiotů, jimiž se současná politická scéna hemží (pozn. Control jsou z Anglie, ne Česka). Mimochodem, ta kapela je na světě jen přes rok, ale je nepravděpodobné, že jsou „odnikud“ plus některé obličeje prostě odněkud znám, ale původu se nejsem schopna dopátrat. Zatím. No a pak už jde závěr večera a festivalu, který byl hvězdný, skvostný a až neuvěřitelně skvělý. V Aréně za sebou hráli NAPALM DEATH a AGNOSTIC FRONT a v Olympii to pak celé uzavřeli LEFTOVER CRACK. Vražednější kombinaci snad ani nelze vymyslet. V Aréně bylo narváno, pod nízkým pódiem jsme se kolegyní fotografkou namáčkly tak, abychom nepřekážely ochrance, bok pódia obsadili muzikanti a akce mohla začít. Světlo na focení bylo strašlivé a bohužel až při Agnostic Front mi to sepnulo, a tak z poloviny jsem fotila s přepnutím na černobílé focení, protože tma a hnědá s červenou a žlutou + opar fakt nejde, a to ani při světelném objektivu - „asi“ také proto, že můj Nikon má ISO omezené do 1600. Bez ohledu na světelný hendikep bylo tohle vystoupení Napalm Death jedno z nejlepších, které jsem zažila, a to i díky skvělému nazvučení – bylo slyšet všechno, co tam patří včetně slov; koncert se odehrával ve znamení nového alba Time Waits for No Slave, ale zazněly samozřejmě i starší fláky typu Nazi Punks Fuck Off, Diktat, Unchallenged Hat, Suffer the Children … pokud si vybavuji dobře. Jako pokaždé, „Barney“ odvedl neuvěřitelný výkon, v sále bylo horko samo o sobě (Aréna byla narvaná do maxima), ale tím, že jsem dřepěla nalepená na pódiu jsem kromě vlastního potu byla pravidelně zlitá i jeho, a to kdykoliv se otřepal. Kdo zažil Napalm Death, ví, o čem mluvím. To, co se dělo v publiku, také nemá cenu popisovat, ale stojí za zmínku, že při Agnostic Front bylo ještě hůř (nebo veseleji, podle úhlu pohledu).

Příprava na AGNOSTIC FRONT byla přípravou na bitvu. Ochranka byla významně posílena tak, aby na řadu přepadajících osob byli aspoň dva lidi – jinými slovy, podél celé bariéry stál nepřerušený řetěz mužů a žen v žlutém. Nahlédla jsem, že fotograf bude ochrance v každém případě překážet, a tak jsem se před pódiem schoulila na nízkou reprobednu, která s pódiem tvořila plochu a přilepila se zády k věži, abych vzbuzovala dojem, že nejsem. Kolegyně na druhé straně udělala totéž a domácí fotograf si dřepnul pod nízké pódium a splynul s bednou v rohu. Upřímně: divím se, že mě Miret při přeskakování neskopnul, ale objektivně vzato, nebylo kam. Fotografování byl místy problém (nejen kvůli světlu), protože objektiv zaostřuje až od 50 cm a já Mireta měla často výrazně blíž. Agnostic Front hráli poprvé na Rebellionu loni (pro ně i publikum to tehdy byla oťukávačka) a teď tedy už byli domácí kapelou na domácí půdě – to co se dělo, bylo nad veškerá moje očekávání. Koncert narvaný neuvěřitelnou energií, která proudila ze všech stran – od kapely i od lidí. Setlist sestával ze staré klasiky až po věci z alba Warriors, takže třeba Gotta Go, Victim in Pain, Blind Justice, Eliminator, Dead to Me, Friend or Foe, Black and Blue, Riot Riot Upstart, For My Family, Police State, United Blood, All is Not Forgotten, Peace …a další kousky. Prostě naprostá nádhera. Lidi už se samozřejmě texty naučili, takže většinu skladeb doprovázeli, Miret část odzpíval z lidí … no, bez ohledu na světlo fotogalerie myslím mluví za sebe. Po koncertě jsem orvaná slezla z bedny, s odpuštěním ze mě chc*lo do té míry, že když jsem se přesouvala koridorem do Olympie, u vstupu se dáma z ochranky upřímně rozesmála, jen jsem mávla rukou na znamení, že jsem ráda i za tenhle stav. Ještě, že je v Olympii vyšší strop a lepší proudění vzduchu. Poslední kapelou té noci (když nepočítám další dvě hlavní scény, kde z části souběžně hráli ANIMALS a KILLING JOKE) byla „crust“ banda z New Yorku, LEFTOVER CRACK, kombinující ska, hardcore, punk, death metal a s naprosto neuvěřitelným křaplákem v čele, zpěvákem a duchem kapely, již několikrát zmiňovaným Stza. Co skladba / deska / vystoupení, to explicitní poselství, ostatně hned druhá věta jejich myspace stránek oznamuje: We are ANTI-RACIST, ANTI-SEXIST, ANTI-HOMOPHOBIC, and ANTI-BREEDING but PRO-CHOICE. A kolem toho se točí vše. Kromě toho, že je jejich muzika kombinující výše zmíněné žánry opravdovou lahůdkou, přičemž hlas a projev frontmana k tomu naprosto dokonale pasuje. Slyšela jsem toho už v životě opravdu hodně, ale tenhle chlap je unikát. Nejsem schopná rekonstruovat jejich setlist, kromě toho, že hráli některé věci z alb Fuck World Trade a Mediocre Generica, protože bohužel k jiným jejich produktům (ještě kromě splitu se Citizen Fish Deadline), jsem se nedostala. Nicméně i to něco málo stačilo (a dřívější vystoupení na Rebellionu), abych se do téhle party zamilovala. Nejsem v tom samozřejmě sama, protože narvaná a do akce zapojená Olympie mluvila za všechno. Konec koncertu jsem absolvovala z boku pódia, protože ochranka musela všechny vyhodit, aby se mohla věnovat lidem přepadajícím přes bariéru, kromě toho, že k nim Stza na bariéru i zaskočil. Ke konci koncertu si natahali nějaké lidi nahoru no a aby to bylo o něco veselejší, tak závěr koncertu lítal po pódiu oděn jen do černé punčochy umně připevněné k prostřední končetině. Koncert jako celek byl skvělým zakončením celého festivalu.

No a to je všechno. Po celý prodloužený víkend bylo v Blackpoolu netypicky slunečno a teplo, v pondělí v den odjezdu poprvé začalo lít – snad aby člověka tolik nemrzelo, že je po všem. Termín dalšího Rebellion punk festivalu je stanovený na 5. – 8. srpna 2010 a když všechno půjde dobře, velmi doufám, že na Blackpool opět vyrazím. Město je z velké části v přestavbě, včetně prostranství před Winter Gardens, kde se buduje amfiteátr pro open air akce, takže to vypadá, že příští rok bude ještě víc kapel a ještě víc scén a patrně tedy i výrazně těžší rozhodování o tom, komu dát přednost.

Den třetí:


Den čtvrtý:


Předchozí, první část část reportáže najdete zde.



Odkazy - festival:
- http://www.rebellionfestivals.com/
- http://www.myspace.com/rebellionfestivals

Všechny fotogalerie k článku:
http://www.janachrzova.net/rebellion09/

Souhrnná stránka s odkazy na weby kapel:
http://www.janachrzova.net/rebellion09/bands.html
Autor článku: JanaCh





Darkont.cz

Komentáře:

10. 9. 2011 23:23
uk72
Kápku pozdě sem tvuj report objevil ale přece!Parádní reportážička a vyčerpávací info!Každej rok si slibuju že příští pojedu...ale,prd!Závidím!Tak snad někdy...!?!?

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Annabel - rozhovor
(11. 1. 2018 - 23:13)
Ruští Blind Ivy poprvé v ČR!!
(28. 12. 2017 - 07:55)
Konec Rockmagu?
(30. 11. 2017 - 17:12)
Rozhovor s Jarkem Filgasem
(27. 11. 2017 - 19:32)
Invader a Headfire Tour 2017
(20. 11. 2017 - 12:11)
Komentáře ke kapelám:
Atariband
(30. 12. 2017 - 20:11)
Ortel
(28. 11. 2017 - 20:55)
Kiss Revival Praha - Official
(3. 11. 2017 - 16:14)
3-IRON
(18. 10. 2017 - 07:40)
D. Rock
(27. 8. 2017 - 10:09)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o něm vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist