Stríbrné prívesky na Darkont.cz
10. 6. 2016

Report z Metalfest Open Air 2016 v Plzni

Pamatujete na rok 2010, kdy se Metalfest Open Air konal poprvé? Tenkrát byl součástí série festivalů napříč celou Evropou. Lidé se dívali i na lineup těch ostatních a jednotlivé země si navzájem záviděly některé účinkující. Dnes je situace taková, že plzeňská akce je asi posledním mohykánem. Ostatní buď zanikly anebo se transformovaly do následnických festivalů.

A co se od té doby změnilo na plzeňské akci? Amfiteátr prošel citlivou rekonstrukcí, která toto zřejmě nejlepší možné místo k pořádání podobného festivalu ještě vylepšila. Zázemí zůstalo stejné. Kempováním na přilehlých loukách člověk hezky splyne s přírodou. Horší však je, že splynout s přírodou byl letos nucen i ve chvíli, kdy se mu chtělo na záchod. Je otázkou, zda ty pouhopouhé čtyři kadibudky nejsou výsledkem dohody s majitelem luk a zda součástí dohody s ním není i příslib kvalitního pohnojení všech přilehlých pozemků. Stejnou věc je nutno řešit i v samotném areálu, protože procházet po straně sousedící se zoologickou zahradou, kde se to u plotu hemžilo močícími hovady, prasaty a jinými dobytky (a teď opravdu nemyslím čtyřnohé tvory na druhé straně plotu), bylo asi stejně lákavé jako koupel v močůvce, do které bych výše zmiňované s chutí ponořil. Protože však nejsem ani akčním hrdinou ani mstitelem, omezil jsem se na doufání, že aspoň některým z nich podklouzla noha.

 

Za zmínku stojí ještě počasí. Předpovědi byly dosti pesimistické a v pátek ráno zasypal Plzeň takový slejvák, že reálná očekávání dávala vzpomenout na ročník 2013. Areál však projevil neobyčejnou odolnost. Ať už šlo o vytrvalý déšť nebo nějakou přeháňku (páteční či nedělní), po dopadnutí poslední kapky byla zem zcela suchá do několika minut. V kempech už to samozřejmě bylo horší, ale pro lidi zocelené z minulých let snad nešlo asi o nic dramatického.

 

Přesuňme se ale k muzice. Při pohledu na lineup je na první pohled patrné, že se tento ročník, pokud jde o rozmanitost žánrů, nemůže rovnat žádnému z předchozích, takže zatímco fanoušci melodického metalu a jeho soft odnoží si přišli na své, příznivci death metalu a black metalu ostrouhali, o z loňska namlsaných thrasherech nemluvě. Složení jádra návštěvníků se sice moc nezměnilo, i když bylo značně rozmnoženo o fanoušky dychtící po melodiích (jak ukazovaly i ohlasy při vystoupeních kapel) a samozřejmě po Nightwish, ale příznivci tvrdšího metalu se netajili, že při opakování podobné dramaturgie příští rok by jejich letošní návštěva mohla být poslední.

 

PÁTEK

Zatímco se postupně zabydluji v amfíku, rozjezd obstarávají tuzemští EAGLEHEART, kteří servírují melodický powermetal s klasickými germánskými a skandinávskými ingrediencemi. Už tradičně se i úvodní kapela těšila značné pozornosti. Poté nastupují ENTOMBED A.D., jedni z největších narušitelů víkendových klávesových symfonií. Historie říká, že u kapel, které vznikají dělením, je téměř jedno, na kterou půlku se po onom aktu vypravíte. Platí to zřejmě i zde. Precizně zahraný severský black metal vzniknuvší zakořeněním a zmutováním odkazu starých Black Sabbath splnil svou roli na jedničku, a to až do té míry, že i já, který nepatřím ke skalním příznivcům žánru, jsem kroutil hlavou nad tím, proč hrají tak brzy. GRAND MAGUS se objevují na Metalfestu už podruhé. Poprvé mě příliš nezaujali, ale po pár letech jsem jejich těžkotonážnímu, ale upřímnému a na nic si nehrajícímu heavy metalu ohlodanému díky pouze základní tříčlenné sestavě na kost přišel na chuť. GLORYHAMMER jsem (dle ohlasů přítomných k vlastní škodě) vynechal a do areálu se vracím na BLOODBOUND. Ti se v Plzni objevují dokonce potřetí, a kdo zná choutky pořádající agentury, ten se tomu podivovat nebude, protože Bloodbound znějí čím dál tím více jako Sabaton se zpěvem starších Edguy, za což se jim od skalních dostává očekávané odměny za šíření pozitivní energie. HEAVEN SHALL BURN vynechávám a na pódiu pak zastihuji ALMANAC Victora Smolského. Dopředu jsem je nijak nestudoval, a tak jsem se při pohledu na trojici zpěváků (2x zpěvák, 1x zpěvačka) a při vzpomínce na příšernou loňskou umělotinu jménem Amaranthe trochu zděsil. Ale Victor je profík a v celé té nádheře se obejde bez všemožných cingrlátek, takže i když jde o projekt neskrývající jistou pompéznost, hraje tady stále prim veličenstvo riff a jeho výsost rokenrol. Victor navíc odolal lákadlům svých progresivních choutek a udržel se na uzdě, aniž by poslouchající a přihlížející ochudil byť jen o část svého umu. Večer uzavírají NIGHTWISH, o kterých se toho namluvilo a napsalo celkem dost. Já byl možná jediným v areálu, kdo je naživo slyšel poprvé. A co jsem dostal? Do puntíku přesně to, co jsem čekal. Precizně odehraný a skvěle nazvučený koncert od kapely, která, ať se to někomu líbí nebo ne, je stále na vrcholu, vychovala novou generaci lidí inklinujících k metalové hudbě a ze své diskografie může tahat jednu melodiemi napěchovanou koncertní tutovku za druhou. Pohled do areálu potvrzuje to, co bylo patrné už od odpoledne. Z návštěvnického hlediska bude letošní Metalfest rekordní.

 

SOBOTA

Kdo čekal, že v pátek najede do Plzně armáda fanoušků Nightwish a v sobotu bude v areálu trochu volněji, ten se přepočítal. V sobotu byl totiž areál při letmém pohledu ještě plnější, a to nejen na odpolední program, ale možná i večer. Ale pojďme od začátku. Zatímco dopoledne kráčím nasnídán lipovou alejí od obchodního centra, na pódiu už úřadují SCREAM MAKER z Polska. A čím více je slyším, tím více zrychluje můj krok, protože se mi trefují přesně do noty. Nadopovaný oldchool heavy metal s vykřičeným vysokým výkřiko-štěko-zpěvem. Že to připomíná další otvírače dnů z minulých let? Evil Invaders a Skull Fist? Malá podoba tu je. Scream Maker jsou dalším z důkazů, že se vyplácí být v areálu od počátku. DARK GAMBALE jsem strávil v družném rozhovoru, ale po nich přicházím k pódiu na JAREDA JAMESE NICHOLSE, který zažehává další reminiscence na minulost. Je jen otázkou, na jak vzdálenou. Jestli na rok 2014, kdy na stejném místě hráli Blues Pills, nebo na legendární Woodstock. Procítěný (o to více, že mistrova pravá ruka se při své riffotvorbě obešla bez trsátka), ale rozhodně nijak utahaný či příliš melancholický bluesrock každopádně uspěl i tentokrát a hipísácká atmosféra možná dýchla i na nejednoho ctitele symfonické pompy, byť je jasné, že tato hudba před pódium takové davy jako třeba Epica nepřitáhne. Náhradu za Sirenii, stonerrockové RENO VEGA, jsem strávil odpočinkem a vracím se ve chvíli, kdy už na pódiu kralují v diskusích o pragokoncerťáckých festivalech často vyvolávaní CREMATORY, parta, na kterou dokáží metaloví fanoušci vymyslet ta nejšílenější žánrová označení od discodeathu po blitpop. Což by však mohlo nejednoho zmást. Hudba i přes svou až podbízivou líbivost naživo pořádně řeže a Gerhardův přehluboký murmur je v muzice stále čímsi, čím byl hlas Miroslava Moravce v dabingu. DELAIN mě nazaujali při svém prvním vystoupení na Metalfestu a nepovedlo se jim to ani teď, na to je jejich typický frontwoman metal příliš obyčejný a před kapelou stojí fronta jiných, které prostě byly v době, kdy byl tento žánr mou hlavní stravou, na správnějším místě. STRATOVARIUS jako by v posledních letech trochu sešli z očí, ale v Plzni na ně čekala elektrizující atmosféra, ono není divu, když nikterak neslevili z pro ně typického tempa, za kterým blesk běží až v mírném závěsu. Timo Kotipelto dával výšky s překvapivým přehledem a publikum reagovalo tak, že můžeme zřejmě tyto Finy prohlásit za krále soboty. Latexové příšery LORDI však byly neméně očekávanou akvizicí, a byť se jejich popularita po přeskakujícím skandálu v Rusku značně otřásla, zdá se, že u nás je jejich fanouškovská základna stále velmi silná. Na mě však působili trochu unaveným dojmem a jejich vystoupení ve mně příliš dojmů nezanechalo. Večer pak uzavřel ZAKK WYLDE. Kdo je obeznámen s jeho sólovou tvorbou, toho asi nemohl příliš překvapit úbytek značné části publika v průběhu jeho setu, i když bych to neviděl tak dramaticky jako lidé v některých diskusích, byť se s postupným odchodem lidí musí povětšinou smiřovat spíše hvězdy uzavírající neděli. Já sám bych si Zakkovu sólovou desku doma asi dobrovolně nepustil, ale naživo si mě získal. Kombinace čehosi, co bych nazval buranským countryrockem amerického venkova (chvílemi jsem si vzpomněl na svéráznou hvězdu jménem Seasick Steve) s virtuozitou nefalšované rockové hvězdy mi sedla, i když se musím přiznat, že i já jsem si ji po vzoru táborníků a trempů vychutnával vleže uprostřed travnatého porostu. Zakončení dne na poměry Metalfestu málo hlučné, ale působivé.

 

NEDĚLE

Na revivalový Motörgang přítomen nejsem, ale když už se nám revivaly dostávají i na prestižní festivaly, jsem zvědavý, jaké překvapení nám dramaturgie připraví na příští rok. Že by třeba Kabát revival, Walda Gang či Těžkej Pokondr? Sludge metaloví MANTAR dokážou nadělat hromadu bordelu i ve dvou lidech, navíc rozestavění na pódiu, kdy je kytarista postavený naproti bubeníkovi (a oba bokem k publiku) evokuje společnou radost z dělání rámusu ve zkušebně, kdy si muzikanti škodolibě představují, jak to asi zní za zdmi venku a co tomu někteří lidé hodující spíše něčemu tiššímu říkají.  Na maďarské WISDOM už je před pódiem pořádný kotel, který znovu utvrzuje v tom, jakým kapelám letošní ročník patří a kam se po zaniknutí festivalu Made Of Metal přesunuli mnozí další návštěvníci. Melodický powermetal, který pokračuje tam, kde zanechaly své nesmrtelné odkazy kapely typu Helloween či Hammerfall přilákal každopádně před pódium slušný kotel, který Maďarům zobal z ruky. A ještě o něco narostl, když se na scéně zjevili italští VISIONS OF ATLANTIS. Ty mám zaškatulkované jako kapelu, co rozhodně hrát umí, ale nedisponuje ani hitovkami ani neotřelými instrumentálními postupy, takže v paměti nijak zvlášť neutkví, což se mi po studiových zkušenostech potvrdilo i naživo. Náhradou za odpadnuvší Crucified Barbara byli dánští D-A-D. Prostor před pódiem po dvou náložích melodického metalu trochu prořídl, což je v první řadě škoda a v druhé řadě paradox, protože od prvních tónů těchto dánských sympaťáků bylo patrné, odkud čerpá inspiraci (a někdy i víc než inspiraci) nejpopulárnější česká kapela. Pohodový hardrock vykouzlil úsměvy na tvářích všech přihlížejících, k čemuž pomohla i působivá image či svérázné dvoustrunné baskytary Stiga Pedersena, který nejenže vypadá jako Harpo Marx, kultovní postava starých filmů, ale dokonce tak na pódiu i působí. Sympatické vystoupení, které pro mě bylo největším překvapením festivalu (a to jsem studiovky D-A-D nikdy nějak nevyhledával), a ještě teď se přetahuje i o samotný vrchol mého soukromého víkendového žebříčku s hvězdou, o které ještě bude řeč.  A dle pozdějších ohlasů v pivním stanu i na dalších prostranstvích jsem ve svém nadšení zdaleka nebyl osamocen. Pozice letošní folkmetalové hvězdy festivalu přísluší ruské ARKONĚ. Proč píšu o folkmetalové hvězdě? Protože právě kapela z tohoto ranku dokáže každým rokem nejlépe roztopit kotel pod pódiem a partička v čele s Mášou v tom nebyla žádnou výjimkou. Publikum jim zobalo z ruky a festivalová davová choreografie byla obohacena i o veslování.  Z AMORPHIS jsem slyšel jen zlomek, neb neholduji moderně, a v přímém dosahu aparatury se ocitám až ve chvíli, kdy se ke konci svého setu blíží EPICA. Její pozice začíná být u tuzemského fanouška neotřesitelná, o čemž svědčí namačkaný dav. Závěr však nemohl být lepší. UDO DIRKSCHNEIDER s hitovkami od Accept. Jenže co k němu psát? Tento pán po celou svou kariéru vydává jedno kvalitní album za druhým, zpívá bez jediného zakolísání všude, kde může, přes loučení s acceptovským repertoárem nic nenasvědčuje tomu, že by se chystal odebrat se na důchod do své oblíbené jižanské destinace, a hlavně nikdy nepodleze laťku kvality, kterou kdysi sám nasadil tak vysoko a kterou zná jen shora. Když se rozhodne oprášit skladby, které odstartovaly jeho hvězdnou kariéru, udělá to opět tak, jak je očekáváno. Obklopen skvěle sehranou a šlapající kapelou to zazpívá dokonale a bez náznaku opotřebení či stárnutí hlasu. Jak to dělá, to nikdo nezjistíme, ale je to příslibem, že tak bude činit ještě dlouho. Dokonalá tečka za festivalovým víkendem.

 

Protože ohlédnutí za festivalem jsem učinil už na začátku reportu, pokusím se na závěr zahledět spíše do budoucnosti, do roku 2017. Věřím, že pořadatelská agentura se nenechá ukolébat úspěchem letošního ročníku a že pro příští rok připraví zase trochu košatější dramaturgii. Koneckonců letošní ročník byl sice co do účasti rekordní, ale to se předtím povedlo i ročníku 2015, který byl na první pohled v očích některých asi méně hvězdný, ale žánrově košatější. Všichni v Plzni rádi potkáváme své známé z řad posluchačů všech možných metalových odnoží a byla by velká škoda, kdyby se z festivalu stala příliš úzce vyprofilovaná akce.

 

 


Autor článku: Topi






Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

 Přidej nový komentář: 
Jméno:  
Text:
Opište pozpátku  
Hlavní menu
Houdek hudební nástroje - internetový a kamenný obchod
Vyhledávání
NEW komentáře
K magazínu:
Komentáře ke kapelám:
Ortel
(24. 5. 2017 - 12:54)
Ruplex
(1. 5. 2017 - 07:46)
Žlutý Pes
(15. 4. 2017 - 11:45)
CAYMAN
(14. 3. 2017 - 21:37)
CUI BONO
(11. 3. 2017 - 11:19)
Reklama pro vás:
Kytary - přívěsky
Náhodný vtip
Darkont.cz
Betlémy:
Klik Klak:
Metalshop atd.
STOP VOJNĚ!:

Autodoc.cz
https://www.AutoDoc.CZ
Nejnovější kapely
Hledáme !
Hledáme redaktory, kteří by měli zájem dělat rozhovory či recenze CD.
kontaktujte nás zde...
Máte webovky? Vydělávejte.
Máte své webové stránky? Umístěte na nich banner našeho partnerského e-shopu Darkont.cz a vydělávejte. Více info zde.
Máte své CD?
Vydala vaše kapela vlastní CD? A chcete aby se o nim vědělo? Pošlete nám ho k recenzi.
Kontaktujte nás!
Antikvariát:
Darkont.cz
Punkshop:
Plastelína:
Odkazy

Hudební inzerce




TOPlist