Dne 15.11.2006 se v pražském klubu Retro Music Hall konala společná akce 3 kapel - Moriorru, Debustrolu a Törru, který zde pokřtil své 3CD Inkubatorr...
Do Retra jsem způsobně dorazil na čas. První, co mě potěšilo, byla paní v kase, na které bylo jasně vidět, že neposlouchá metal. Pootevřenými dveřmi ze sálu se nahoru drala jedna pecka, o které budu ještě psát v závěru a paní už v tomto okamžiku byla lehce rozrušená a vibrovala na židli. Pak už jsem jí nesledoval, ale když na ní začaly nabíhat máničky a pro ní nelidský řev ze sálu ještě zintenzivněl, tipnu si, že se šla ledovat a na dnešní večer jen tak nezapomene. Pak ještě průchod kolem steroidů z ochranky, kteří každého šacovali s výrazem drsným jak zub Kolinsovy pily. Ostatně - docela by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby u někoho fakt našli nabitou devítku, co by asi dělali?, poprosili by ho, aby s nimi počkal na policajty? Dali by mu jí do šatny? No nic.
Nechme paní paní a ochranku ochrankou a posuňme se na osmou hodinu, kdy na čas skoro přesně nastoupila na pódium první kapela - Moriorr s protagonistou Jirkou Šujanským v čele. Bylo docela zábavné vzpomenout na Jirku s dlouhými vlasy a porovnat to se současnou hololebou image. V zájmu objektivity bych chtěl dodat, že Moriorr nemám moc rád už od doby, kdy s nimi hrál ještě Mirek Nedvěd, tj dobrých patnáct let. Viděl jsem i živě kdysi na legendární Barče ve Strašnicích a nevzali mě - slušní muzikanti, kteří prostě hrají styl, který mě totálně míjí a než bych psal ve smyslu - něco dobré, něco špatné jen objektivně napíšu, že Moriorr ten večer zahrál dobrý koncert. Fanoušky určitě potěšily vály Sejdem se na prosektuře, Jsem tvůj Kristus, Čas na Funeral a další, určitě i Termonukleární jatka, snad nejprovařenější pecka téhle bandy. Kapele pomohl návrat Jardy Pracny, který Moriorr kdysi zakládal a tento návrat ztraceného syna na kytaru je zcela určitě muzikantskou investicí bandy do budoucna. Jejich set mě ani nezklamal, ani nepotěšil, prostě slušně odehráli a já si je v klidu poslechl. Snad si jednoho krásného dne k Moriorru najdu cestu, po dnešním večeru to ale nebude.
Druzí nastoupili Debustrol a bylo se na co dívat. Úroveň koncertu šla nahoru - oproti Moriorru měl Debustrol lepší zvuk - ale nebylo to jenom tím. Debustrol dokázal, že je jedním z předních hráčů na metalovém poli a spustil pořádný nářez. Návštěvníci v kotli začali pařit a Kolins a spol pral do lidí v rychlém sledu neskutečnou palbu. Mařeny vařily a vzduch začal houstnout. Asi je blbost rozepisovat playlist, ale dostalo se na většinu osvědčených pecek, ať už Papež vrah? z Vyhlazení, Svět co zatočí s tebou ze stejnojmenné placky, Antikrist atd. atd. Muzikantsky perfektně zmáknutá hudba, výborně zahraná a navíc podaná s neskutečným drivem, prostě svět co zatočí s tebou se skutečně harmonickým :) sólem na motorovou pilu. Nikdo nebyl zklamanej - alespoň já jsem si nevšiml - a po skončení jejich setu dav ještě dost dlouho chladnul.
Zlatý hřebík - alespoň pro mě - byl ale Törr, na který jsem se opravdu těšil. Dost dlouho jsem je neslyšel a tak jsem byl natěšenej jak puboš na kozy. Myslím, že nebudu lhát, ale to, co Tořři předvedli ten večer mi připomnělo jejich – z mého pohledu nejsilnější – období s Dáňou Švarcem ze začátku devadesátých let. Nadupaná, jak břitva ostrá muzika s výbornou kytarou Oty Hereše, ale dlužno podotknout, že i před výkonem mistra Sladkého nezbývá taky než smeknout, Vlasta byl standardně dobrej :), byla to jízda. Vlasta i Ota chrčeli jak silnej kuřák a pecka střídala pecku. Něco z „Made in Hell“ - titulní zářez, “Někdo to rád mrtvé“ (Otovi bych to s tím úchylným výrazem, když to zpíval, fakt věřil :) ), staré fláky „Kult Ohně“, “Kladivo na čarodějnice“ s dlouhým, předlouhým úvodem, “Válka s nebem“, hit redaktorů Rudého Práva „Zlej Sen“, prostě nářez se vším všudy. Někdo sice říkal, že je Debustrol přehráli, ale s tím bych nesouhlasil. Ota hrál, až se mu z messyny kouřilo a došlo i na šaškárny s ručníkem - Ota hrál po slepu. Prostě podtrženo a sečteno - výborná akce a důkaz toho, že i ze sráčů, co tančí v rytmu Svatého Víta, je možné se vrátit k dobré muzice, a to, že se to Törru podařilo je - aspoň pro mě - ohromně potěšující.
Po zhruba hoďce Törr skončili a Vlasta konstatoval, že standardnímu plejáku je konec, ale v tom okamžiku začala ta největší akce. Na scénu vylezl Debustrol a spolu s Törrem našlápli Švarcovo „Vrať se ke psům“ a po ní nezbytnou „Smlouvu s peklem“. V sestavě se dvěma bubeníkama, dvěma basama a kytarama to byl ohlušující rachot a Kolins to zazpíval naprosto perfektně. Pak se zjevil Melmus? – těžko ho poznat, ale asi to byl vážně on - a Tonda Rauer, coby kmotři céda -které nebylo shodou okolností k dispozici :), tak polili alespoň DVD ruským -jakej paradox za to, co komančové po vzoru rusů prováděli Törru - šampáněm. Na konec v této sestavě zahráli pecku nejklasičtější, Paranoida od BS a Kolins v bílém byl opravdu k sežrání, vypadal trochu jako nevlastní bratr Elvise a trochu jako duch Hamletova otce, jen mi vůbec nepřipomněl Ozzyho :).

