22. 12. 2009

V žižkovském klubu Exit na Chmelnici se konal třetí koncert Richieho Kotzena za poslední dva roky v Praze, že vystoupení tria bylo opět neopakovatelné je už jaksi samozřejmostí.

Nejdříve jsem měl trochu obavy z toho kolik diváků akce přiláká, jednak se přesunula z většího klubu Retro (kde proběhly oba předešlé koncerty), za druhé četnost koncertů Richieho v Praze v poslední době a třetí hlavní důvod malá návštěvnost živých vystoupení v klubech vůbec. Nerad bych totiž v blízké budoucnosti o další koncert pana Kotzena u nás přišel, jen proto, že nedorazí dostatek diváků.

Když jsem před půl devátou dorazil do Exitu, byl už klub opticky poměrně zaplněn, což bylo povzbuzující, tento večer byl bez předkapely, takže se opožděný start dal očekávat.

Škoda, že se do hodiny čekání opět nevložilo se svou porcí instrumentální muziky například trio Petra Henycha, které doprovázelo po oba koncerty v Retru, takto čas naplnilo promítání aktuálního videoklipu Paying Dues, promo fotek a publikum začalo být lehce nervózní.

Zhruba pět minut po deváté nastoupilo trio Richie Kotzen, Daniel Pearson a Demian Arriaga s první skladbou Losin' My Mind z alba Get Up vydaného v roce 2004. Čekání bylo okamžitě zapomenuto, typický Kotzenovský feeling a už jsme doma. Pokračování obstarala A Love Divine z alba Mother Head‘s Family Reunion, které vyšlo před dlouhými patnácti lety, vystřídaná titulní skladbou z novinkového alba Peace Sign. Pak se celá sestava představila v jamu, který přešel v první delší sólo Richieho, nutno dodat, že kytarová hra páně Kotzena není vůbec nudnou podívanou pouze pro zasvěcené mistry kytaristy.

V sestavě tria byla proti poslední zastávce v letošním únoru změna pouze na postu baskytaristy, sympatický Dan Pearson působil po boku Richieho pohodově a odstartoval fantastickou Doin' What The Devil Says To Do v soulovém kabátku, z mého nejoblíbenějšího alba Into The Black (2006), první z vrcholů večera. Z následující řadovky Go Faster (2007) pochází další hitovka Fooled Again, kde se publikum nechalo roztleskat k doprovodu. Během Faith druhé zastávky z téhož alba předvedl Richie jeden z oblíbených triků kytarových hrdinů, hru za hlavou. Koncert utíkal velice rychle, tak jako vše, co člověka baví, zvuk se v nepříliš akusticky vhodném prostoru Exitu celkem povedl, jistě také zásluhou ověřené kvality aparatury Cornford a kytar Fender. Richie tentokrát používal model Telecaster. Rytmické duo Daniel Pearson a Demian Arriaga si vedlo naprosto suverénně a frontmana doplnilo v civilní celek servírující decentní podívanou, kde hraje hlavní roli hudba. Žádná velká show, přehnaná gesta, plachty nebo ohně, ale procítěná rocková muzika, ovlivněná blues, soulem, funky, prostě “hudbou se staršími a hlubšími kořeny“. Největší devizou koncertů Richieho Kotzena jsou improvizace a aktuálně upravené verze skladeb z jednotlivých alb, které činí z každého koncertu originál. Fantastický kytarista, ještě lepší skladatel a možná ještě lepší zpěvák, sice nešel hlasově tak vysoko, jak umí, ale i tak jeho hlas dokáže nastartovat nejrůznější emoce.

Na odposlechu odstartoval pan Kotzen se svým širokým šátkem kolem dlouhých tmavých vlasů, v rozhalené volné košili a širokých džínových kalhotách So Cold, skladbu s jedním z mých nejoblíbenějších riffů, to už byla druhá ukázka z desky Get Up. Mezi Bad Things a titulní song z alba Go Faster byla vložena někdejší japonská jednička Shine, pocházející z alba Actual Size od Mr. Big (2001), standardní koncertní povinnost. Go Faster obstarala konec hlavního setu chvíli před půl jedenáctou.

První přídavek po dlouhém potlesku přinesl další skladbu z Get Up, Remember a již klasickou píseň pro přídavek Dylanovu All Along The Watchtower. Pro velké ovace se trio vrátilo ještě jednou s další předělávkou Sara Smile od dua Daryl Hall a John Oates, která Richieho stylu sedí jako by byla jeho vlastní skladbou.

Předešlé koncerty byly možná trochu energičtější, jakoby nebyl Richie úplně ve své kůži, nicméně menší prostor klubu a také menší návštěva ve mně zanechaly pocity větší blízkosti a pospolitosti. Hrálo se téměř hodinu a tři čtvrtě a bezprostředně po koncertě se Kotzen opět sympaticky věnoval divákům, podepisoval a fotil se se spokojenými fanoušky. Od dob obrovského úspěchu s Mr. Big se sice jeho popularita posunula jiným směrem, ale to nic nemění na neuvěřitelné chuti tvořit muziku a dělit se o ní s lidmi po celém světě. To dokládá velká četnost klubových koncertních vystoupení, ale také počet nahrávek, které Richie Kotzen vytváří s konstantně vysokou kvalitou. Průměr se blíží ke dvěma albům za kalendářní rok. Jak jsem se dozvěděl později, na koncertě v polské Varšavě prý došlo dokonce k šesti !! přídavkům. Nezbývá než si přát brzké opakování. Velké poděkování patří pořadatelům akce.

Setlist:
Losin' My Mind
A Love Divine
Peace Sign
Jam - Solo
Doin' What The Devil Says To Do
Fooled Again
Faith
So Cold
Bad Things
Shine
Go Faster
Remember
All Along The Watchtower
Sara Smile

Autor článku: RVO

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!