Ricky Warwick, Therapy? - Praha - 18.11.2009

Den po dvacátém výročí sametové revoluce, se odehrál koncert v pražském Lucerna Baru, jehož hlavní atrakcí byla kapela Therapy?, která vznikla rovněž před dvaceti lety a v Praze koncertuje poměrně často. Českou republiku i české publikum si tahle parta ze Severního Irska evidentně oblíbila.

Velkým lákadlem byl pro mě také Ricky Warwick někdejší frontman u nás nepříliš známých, ale výtečných skotských The Almighty, který se narodil také v Severním Irsku.

Spojení Almighty & Therapy mi přijde jako ideální kombinace a tak po zániku původní kapely bylo vystoupení Ricky Warwicka vhodnou náhradou. Po zmrazení Almighty vydal Warwick celkem tři sólová alba, jedno EP a podílel se na desce Circus Diablo s Billy Duffym z The Cult.

Ricky Warwick předvedl šťavnatou show, na pomezí předchozí tvorby domovské kapely a folk-rocku, blížící se tvorbě Bruce Springsteena či Johnny Cashe, jehož přezdívkou Man in Black se inspiroval i na tomto vystoupení, černé triko, černé džíny, černé converse a na černo obarvené vlasy, ale nechyběly pozůstatky rockerské image potetované paže a motorkářský řetěz. Smekám zejména před intenzitou s níž Warwick své songy sází mezi lidi pod pódium, vzhledem k tomu, že byl na pódiu úplně sám, pouze s akustickou kytarou, která byla doprovodným i hlavním nástrojem, spolu s charakteristickým vokálem. Z aktuální studiové desky Belfast Confetti by člověk získal dojem, že se Ricky s věkem uklidnil, ale koncert ukázal Warwicka s jeho nesporně největší schopností, uměním dělat poctivý “špinavý“ rock’n’roll. Klasicky vystavěné písně s prvky folku a irského nebo skotského folklóru, okořeněné zpěvem, který byl jistý i ve vypjatých, křičených pasážích a nedal zapomenout na The Almighty, jejichž tvorba patří k tomu nejlepšímu z hard rocku 90. let. Zazněly mimo jiné písně Can't Wait For Tomorrow, Belfast Confetti, The Arms Of Belfast Town, Punchin´ Tunder či Johnny or Elvis z předposlední řadovky Love Many Trust Few, kterou Ricky věnoval kamarádům z Therapy?.

Hlavním tahákem pro většinu slušně zaplněného Lucerna Baru byla kapela, která je právě na turné podporujícím vydání svého desátého řadového alba Crooked Timber, jehož obal zdobí logo kapely, jakýsi trojúhelníkovitý ksicht, který známe již ze starších desek a byl jedinou ozdobou na plachtě nad pódiem.

Therapy? zahájili po intru peckou Church Of Noise z alba Semi-Detached, kterou přivítali publikum ve svém zvukovém království, jako otvírák ideální. Po odchodu kytaristy a cellisty McCarricka zůstala kapela ve třech a je to optimální sestava, cello ze starších desek je nahrazeno moderními zvukovými efekty s nimiž kapela experimentuje a ozvláštňuje svou muziku už od počátků. Vydatnou pomoc poskytují dva technici, kteří byli po celou dobu koncertu na pódiu a hlavně kytarový pomocník Andy Cairnse, velmi podporoval, spouštěním a přepínáním různých efektů. Následovaly songy The Head That Tried to Strangle Itself a Clowns Galore z aktuální desky. Další starší skladbou byla Polar Bear z desky Never Apologise Never Explain , vystřídaná songem Rust z alba High Anxiety, které se prodává za pár korun v levných knihách, což ovšem nesnižuje jeho kvalitu. Po stařičké Innocent X z debutového mini-alba Babyteeth z roku 1991, se představila opět novinka Crooked Timber. Z minulé desky One Cure Fits All zazněly Our White Noise a Rain Hits Concrete, věnovaná Severnímu Irsku, po neúspěšných dotazech, zda je v publiku někdo z domoviny Therapy?. První z vrcholů večera přišel v podobě svižné hitovky Stories…s dost trefným refrénem “Happy People Have No Stories“, to už jsme u alba Infernal Love. Následují Bad Excuse For Daylight z aktuální nahrávky a Exiles, kterou věnují Therapy? Na oplátku Ricky Warwickovi. Druhý vrchol večera přichází s trojblokem hitů z nesmrtelné desky Troublegum - Screamager, Die Laughing, Nowhere – to si užívali opravdu všichni, včetně hojné hlasové podpory v refrénech. Konec hlavního setu patří opět novince a její titulní skladbě Crooked Timber.

Přídavek zahájila instrumentálka Magic Mountain. následovaná Enjoy The Struggle a dalším hitovým trojblokem - Isolation z Troublegum, původně od Joy Division, vůbec prvním úspěšným songem Therapy? Teethgrinder který pochází z první velké desky Nurse vydané už v roce 1992 a otevřel kapele cestu k větší popularitě a další úspěšnou cover verzí Diane od Hüsker Dü, která zazněla v rychlé punkové verzi. Andy Cairns zpíval ve velké pohodě, energická show k jeho kytarové hře a typickým rifům již neodmyslitelně patří, bubeník Neil Cooper, kterého jsem viděl naživo poprvé hnal kapelu přesnými a hutnými údery vpřed a je evidentně hnacím motorem sestavy, ale největší sympatie vzbuzuje pohodář Michael McKeegan, basák a parťák k pohledání, vydržel skákat a běhat po pódiu celou hodinu a půl, kterou kompletní set trval. Když srovnám aktuální formu Therapy? s posledním koncertem z Akropole někdy v roce 1998, kdy jsem je viděl naposledy, nepozoruji žádný kvalitativní propad, spíš naopak, kapela působí jako parádně seštelovaná mašina a koncert si výborně užívá.